Brána do Magana

Gravis claudere infernum

***
Claire se probudila na palouku.

Prudce se posadila a rozhlédla se kolem. Napravo od ní se rozprostíral les, jinak všude byla jen vysoká tráva, luční kvítí a slyšet byl krásný zpěv ptáků. Po chvíli pomalu vstala. Přestože při pádu temnotou necítila žádnou bolest, na rukou i na nohou bylo vidět pár škrábanců a její kdysi dlouhé bleděmodré šaty byli nyní roztrhané a někde lehce potřísněné krví. Jestli ta krev byla její nebo ne, to Claire nevěděla. Když se otočila za sebe, v dálce na kopci zahlédla postavu. Byl to nějaký muž(?), který meditoval.
Jelikož ta postava byla široko daleko jediný záchytný bod, vydala se Claire za ní.
Ani tam nestihla pořádně dojít a už jí ten někdo pozdravil. Byl to hluboký hlas, takže to byl stoprocentně muž.
,, Ahoj." Řekl aniž by se na Claire byť jen podíval a dál pokračoval v meditování. Byl to elf, stejně jako Claire, jen byl o dost větší. Upřímně, skoro všichni její vrstevníci byli větší než Claire. Ta na první pohled vypadala jako malá holka. Dál měl ten muž tmavé vlasy po ramena a na sobě kalhoty a bílou halenu. Ale i přes ni byly vidět jeho svaly.
,,Ehm. Zdravím..." Claire se na chvíli odmlčela. Nikdy se moc s nikým nebavila. Jak by taky mohla, když skoro celý život žila sama.
,,Vy jste...Rin, že?"
,,Ano. Přesněji Rin Aeristot, služebník boha Erogona, který vládne větru. A ty, maličká?"

Super. Po kom jsem tak malá?! Tyhle poznámky mě už fakt vytáčí...

Rin pořád meditoval zády ke Claire a na ni se ani nepodíval. Moc nevypadalo, že by měl zájem se s ní vůbec bavit.
Claire si trochu rozpačitě začala pohrávat s jedním ze svých pramenů dlouhých černých vlasů.
,,No...poslal mě za vámi Atrey. Jsem Claire."
Rin sebou trhl a otočil se na ni. Teď už mu bylo vidět i do obličeje. Byl snědý a měl modré oči. Byl celkem hezký. Dost hezký.
,,Aaa to jsi ty, ta nová strážkyně! Tos mi to nemohla říct dřív? Teď honem, musíme jít." Prudce vstal, chytl Claire za ruku a vláčel ji za sebou z kopce dolů směrem k lesu.

***
Šli lesem. Bylo krásné poslouchat ten zpěv ptáků, vítr v korunách stromů, nebo šumění nedalekého potoka. Po chvíli přišli k vodopádu. Byla tu krásná čirá voda, ze které právě pila malá laň.
,,Tak jsme tu. Pojď, stihneme to jen tak tak." Řekl Rin a šel si to rychlým krokem přímo k vodopádu. Prošel jím a zmizel za ním. Claire se zaraženě zastavila a tiše pozorovala tu laň u vody.
,,Tak jdeš už?!" Ozvalo se někde za vodopádem a z vodopádu vykoukla Rinova pobízející ruka. Claire se do té vody moc nechtělo. Ale poslechla, chytla se za Rinovu ruku a ta jí vtáhla dovnitř.

Vodopád ji vůbec nenamočil. Ocitla se s Rinem naprosto suchá na druhé straně vodopádu v nějaké jeskyni. Jakmile se ocitla uvnitř, rozhostilo se ticho. Neslyšela ani šum vodopádu, ani zpěv ptáků na druhé straně.
Rin ukázal někam do zatáčky, kde jeskyně pokračovala. ,,Tam už musíš jít sama. Já tu počkám na tebe. Ale varuju tě. Jakmile uslyšíš jakékoliv hlasy, tak se nesmíš otočit. " Zašeptal a postrčil ji tím směrem.

***
Když došla na konec, objevila se v další místnosti. Uprostřed stál kamenný oltář. Naproti byla ve stěně velká puklina a z ní se ozívaly strašidelné zvuky. Ta puklina vypadala zvláštně. Vypadala trochu jako živá a vyzařovalo z ní divné světlo.
Claire přistoupila k oltáři. Byl to takový kamenný stolek s vyrytými ornamenty a divnými znaky. Uprostřed kamenné desky byl vyryt velký nápis:
Gravis claudere infernum.
Claire přejela po nápisu prstem. Najednou se v místnosti ochladilo.
,,Gravis claudere infernum." Řekla potichu. Když tu se náhle za ní z té pukliny ozval povzdech a kňučení.
,,Gravis claudere infernum." Řekla Claire už více nahlas a ze skuliny se začal ozívat pláč a křik.

Nesmíš se otočit. Prostě nesmíš...Rin to tak řekl...

Zacpala si uši a snažila se překřičet ty hlasy. Pořád dokola křičela ta slova.
Nepomáhalo to.
Slyšela křik, pláč, divný smích...
Po chvíli se otřásla celá místnost a nastalo ticho. Claire se pomalu otočila. Pořád tam byla puklina ve zdi, ale už jen maličká, ze které už ani nevyzařovalo žádné světlo.
Claire vyběhla z místnosti a zastavila se až před vodopádem. Z vodopádu za ní vyšel Rin a pohladil ji po rameni.
,,Zvládla si to. Gratuluji. Tohle budeš muset dělat každý den. Ale teď už jdeme domů." Vzal ji za ruku a vedl ji za vodopád hlouběji do lesa.
Narazili na svatyni. U ní tekl potok, který slyšeli už na začátku cesty.
,,Tak. Tady je tvůj nový domov. Běž si odpočinout. Zítra se sejdeme zde." Usmál se a odešel.
Claire toho už měla po dnešku dost a tak jen poděkovala a vešla rovnou dovnitř. Vevnitř byla jen postel, skříň a stůl plný jídla. Claire vzala do ruky nějaké ovoce a zakousla se do něj. Jakmile ucítila to sousto na jazyku, uvědomila si, jak dlouho nejedla a že umírá hlady.
Když dojedla, lehla si oblečená do postele, pomodlila se a hned na to usnula.

Tak, tady je další kapitola. Ještě jednou se omlouvám, ale bylo toho moc a nestíhala jsem. Snad se bude líbit.😅 Tahle kapitola je věnována janamartinkova4.
Moc děkuju a přeji vše nejlepší!

Suri❤️