DOUFÁM... (BETA verze)

KAPITOLA PRVNÍ

„Jeď, Profe!" pobídla Tereza svého koně, se kterým se snažila projet překážkovou dráhu.

„Zas je to moc pomalý, Teri! Musíš se víc snažit, jestli se chceš dostat na tu školu!" zavolal na ni otec a rozmáchle zapsal její výsledek do papírového bločku.

„Sakra!" sykla si pro sebe, zatímco potlačovala slzy, deroucí se jí do očí.

Kolikrát se mi to ještě nepovede?! Ta škola je to jediný, co fakt chci!

Smutně navedla Profa k výjezdu ze cvičiště a seskočila ze sedla. Jemně koně poplácala po čumáku a krátce si povzdechla. Ta jezdecká škola byla ve Whaimvillu nejvíce vyhlášenou, měla báječné recenze a mnoho slavných žokejů ji uvádělo jako nejlepší volbu pro všechny začínající závodníky. Problémem ale byly přijímací zkoušky, které se Tereze zdály být až přehnaně obtížné.

Budu se učit klidně i celý dny! rozhodně si pomyslela, když o několik minut později ze sebe smývala chladivý pot.

Zavrtěla hlavou a pozvedla oči k zrcadlu, kde uviděla zamračenou dívku, z jejíhož obličeje stékaly kapky vody. Pozorovala jejich pohyb a žasla nad tou nepravidelností, která jim udávala rychlost, s níž dopadaly na bělostný povrch keramického umyvadla.

Mám Profa... kvůli němu to prostě musím zvládnout!

Avšak byl tu ještě jeden důvod, proč se tak moc chtěla dostat právě na tuhle školu. Musela změnit svůj dosavadní život, zapomenout na svou strašnou minulost a začít prostě od začátku.

Na prvním stupni základní školy poznala jednu usměvavou růžolící blonďatou dívku s rentgenově modrýma očima, což byl zřejmě osud, jenž Tereza nemohla nijak zvrátit. Zpočátku totiž nic nevykazovalo o tom, že by se jejich vzájemné přátelství mělo změnit v krutou a nelítostnou šikanu. Byly to nejlepší kamarádky, zažívající spolu spoustu radostných momentů, na které Tereza tak ráda vzpomínala a byla v těch chvílích šťastná, že Claire má. Byly to jen ony dvě a nikdo jiný.

Tedy až do té doby než v pololetí osmé třídy přistoupila Grace. Malá a baculatá zrzka, jež byla až přehnaně plachá a bála se navázat kontakt s ostatními spolužáky. Už tehdy se u Claire projevily známky čehosi zlého. Nebylo dne, kdy by na ni nedělala posměšné obličeje nebo vybranými nadávkami neurážela její pytlovité oblečení a mastné zrzavé vlasy.

To Terezu nepříjemně šokovalo.

Proč je na ni tak hnusná? ptávala se sama sebe pokaždé, když Grace znovu a dostatečně nahlas pomluvila za jakoukoliv maličkost.

Postupem času se ale její urážlivé poznámky jen stupňovaly, přičemž se stále častěji snažila Terezu přesvědčit, aby i ona nalezla v její zábavě zalíbení a přidala se k ní.

Proč bych to ale měla dělat?

Bylo jí Grace líto. Neuměla si ani představit, jak hrozné pro ni muselo být, každé ráno vstát a už dopředu vědět, že ve škole nikoho nemá a prostě musí nějak přetrpět všechny ty nelichotivé urážky.

Co kdybych se s ní zkusila skamarádit?

Napřímila se na židli a nepatrně si skousla spodní ret. Mimoděk sáhla po tlusté učebnici a otevřela ji.

Je to ale dobrej nápad? nerozhodně pozvedla zrak a nenápadně se zahleděla na Grace, jež seděla o pár lavic před ní.

Smutně zkřivila tvář.

Chudák... nikdo se s ní nebaví.

„Ježiš! To je taková špindíra!" znenadání se vedle ní ozval hlasitý skřípavý hlas. „Už zas má to triko. To jako nemá nějaký jiný?"