,,Nikdy jsem vás neměl nechávat spolu samotné." Řekl Nik s rukou před očima.
Přemýšlela jsem, co na to mám říct, jestli má vůbec cenu to nějak komentovat.
Zvedla jsem se a šla jsem do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře, ale za chvíli se zase otevřeli. Stál v nich Robin. Vypadal smutně, ale já jsem se s ním nechtěla bavit. Otočila jsem se na bok a zavřela oči. Slyšela jsem kroky, které se ke mně přibližovaly. Cítila jsem, jak si lehl vedle mě na postel a nahlas oddychoval.
,,Lásko, já se moc omlouvám, ale včera prostě nebyl čas na to, abych ti vyprávěl o svém životě. Já už nic takového nedělám, ani už nikdy dělat nechci."
Otočila jsem se na něj, podívala jsem se mu do očí a viděla jsem jeho slzy v očích. Nevěděla jsem, co mu mám říct, jen jsem se mu koukala do očí a stekla mi slza. Musel to vidět, protože natáhl ruku a silně si mě k sobě přitáhl. Nebránila jsem se, jen jsem dýchala a zamokřila jsem mu tričko.
Asi mu to nevadilo, protože jsem cítila něžný polibek, který mi Robin dal do vlasů.
,,Proč jsi mi to sakra neřekl... Nemuseli bychom nic řešit."
Řekla jsem mu do hrudi a podívala se očima do jeho.
,,Miluju tě, slib mi, že už nik..." Nedokončila jsem ani větu a začal mě líbat.
Oddělal svoje rty od mých.
,,Nikdy už se toho nedotknu, slibuju!"
Odpověděl mi dřív, než jsem to stihla říct.
,,Heej! Přestaň mi číst myšlenky!" Se smíchem v hlase jsem na něj zvýšila hlas.
Obejmula jsem ho a vlepila mu malý polibek na tvář.
,,Dobře, asi půjdeme za Nikem si s ním promluvit." Řekl Robin a já jenom souhlasně kývla hlavou. Zvedli jsme se z postele a ruku v ruce jsme šli ze schodů směr Nikův pokoj. Měl zavřeno, zaklepala jsem opatrně na dveře. ,,Dále!" Slyšela jsem odpověď z druhé strany dveří. Pomalu jsme s Robinem vstoupili do pokoje a navázali jsme oční kontakt s Nikem.
,,Hele Niku, já vím, že je to rychlý a že v tomhle směru se bojíš o svoji sestru, ale já jsem se opravdu zamiloval a budu ji chránit... Za každou cenu!" Řekl Robin dřív, než jsem cokoliv stihla říct. Bylo to hezký, ty věty, které řekl byly jako z filmu.
Jenom jsem se na něj podívala, zmáčkla jsem mu silněji ruku, usmála jsem se a oddechla si, že začal mluvit on a ne já..
,,Víš Niku, Robin mi to všechno vyvětlil. Věřím, že už nic takového neudělá, nemá to zapotřebí. Miluju ho a my to spolu zvládneme!" Řekla jsem celkem odhodlaně. Nik jenom kývl hlavou a řekl, že pokud mi Robin nějak ublíží, tak ho zabije.
Zasmáli jsme se všichni nahlas a my s Robinem jsme šli z Nikova pokoje.
Den plynul celkem rychle. Rodiče pořád nebyli doma. Zvedla jsem telefon a volala jsem tátovi.
,,Ahoj tati, kde jste?" Zeptala jsem se naléhavě. To, co jsem ale slyšela na zpět.. Nebyl hlas táty.
,,Dobrý den slečno, Váš otec a Vaše matka měli dnes brzy ráno autonehodu. Váš otec to nepřežil, a Vaše matka je v kritickém stavu v nemocnici na JIP.
Bohužel se k matce nedostanete. Máte někoho z rodiny, kdo by se o Vás postaral? Vím, že Vám není ještě 18 let, ani Vašemu bratrovi."
,,C-c-cože?! Jak autonehodu?! Jak se to stalo? C-co se sakra stalo?!" Dořekla jsem koktavě větu a sjela jsem po zdi na zem.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauahoj, dneska trochu krátká kapitola, není moc času...
Je to celkem složité v životě Lili..
Díky za přečtení
Mag
ČTEŠ
Černobílé koťátko
Romance"Dostala jsem husí kůži po celém těle a zavřela oči, nechala jsem se vést. Lapala jsem po dechu, protože mi přišlo, že v tom pokoji najednou došel kyslík, čerstvý vzduch nebyl k nalezení." ~ Upozornění! V knize se objevují návykové látky, jako je a...