Černobílé koťátko

~3~

Řekl a skousl mi ušní lalůček a ja se zachvěla.

Dostala jsem husí kůži po celém těle a zavřela oči, nechala jsem se vést.
Lapala jsem po dechu, protože mi přišlo, že v tom pokoji najednou došel kyslík, čerstvý vzduch nebyl k nalezení. Líbal mě tak rychle, že jsem občas nestíhala jeho tempo. Lehl si na jednu ruku, kterou dal vedle mé hlavy a opřel se o ní. Cítila jsem, že v boxerkách už neměl místo navíc.
Vzrušovalo mě to, nikdy jsem necítila takový pocit. Byla jsem úplně vlhká.
A on to tušil, rukou mi jel pod kalhotky. Prstem do mě vniknul, přidal i druhý prst. Chvíli mi dělal dobře, vzdychala jsem mu do ucha.
On už to nemohl vydržet a vrazil ho do mě. Bolelo to, ale byla to příjemná bolest.
Dlouho netrvalo a udělal se na moje bříško. Nevěděla jsem, co s tím mám dělat.. Ale on se zeptal, kde mám kapesníky. Ukázala jsem na stůl a on se nahnul, aby je vzal. Utřel mi břicho, mezitím jsme oba vystřízlivěli.
Leželi jsme vedle sebe a nahlas dýchali. Začal mě objímat, mazlil e se mnou, jako bychom spolu byli celý život. V tu chvíli jsem si uvědomila, že mi v životě nebylo líp. S touto myšlenkou jsem usnula.

03:15... Zase vzhůru, to, že trpím nespavostí nikdo vědět nepotřebuje.
Nahnu se k nočnímu stolku a v šuplíku hrabu plato s práškem na spaní, které mám od doktorky předepsané. Šmátrám po vodě, která by taky měla stát na stolku.
,,Mám ji!"
Řekla jsem si pozitivně v hlavě. Zapila jsem prášek a pomalu usínala s jeho rukou na mém těle.

09:07.. Vstávám pozdě.
Otevírám pomalu oči, které drží malé ospalky. Cítím pořád teplou ruku na mém těle a slyším těžké oddychování. Koukla jsem se na něj..
,,Opravdu obdivuju, že existují lidi na tomto světě, kterým to ráno sluší, bez toho, aby ze sebou něco dělali." Usměju se nad touto myšlenkou a pomalu, opatrně s citem oddělávám jeho ruku z mého těla. Zvedám se potichu z postele, abychom ho omylem nevzbudila. Docházím ke skříni a hledám nějaké oblečení, spodní prádlo, nějaké tepláky a nějaké basic tričko. Rychle jsem si to oblékla, vzala jsem oblečení, které se válelo na zemi a vyšla z pokoje. Šla jsem po schodech dolů, když jsem si vzpomněla, že mám v rukách i Robinovo oblečení, hodila jsem to do špinavého prádla a šla jsem do Nikova pokoje.
,,Yes, není tady! Něco ti tu vezmu bráško.."
Otevřela jsem jeho skříň. Vyhrabala jsem nějaké tepláky s nápisem na pravé noze, tričko, které bylo celé černé a spokojeně jsem si to kráčela po schodech do mého pokoje.
Všude bylo ticho, vůbec nevím, kde jsou naši, kde je bratr.. Ale teď mi to bylo úplně jedno. Vyšla jsem poslední schod a otevřela jsem dveře, Robin ještě spal, byl jak zabitej.
Dala jsem na postel to oblečení a azase v rychlosti za sebou zavřela dveře. Šla jsem dolů do kuchyně, abych se podívala, jestli máme něco k jídlu. Byly tam vajíčka, takže jsem udělala omeletu a nakrájela k tomu nějakou zeleninku. Udělala jsem dvě kávy. Vzala jsem si tácek, který nám mamka nosí, když nám dělá snídani do postele a naskládala jsem na to snídani.
Vzala jsem tácek s jídlem do ruky a šla nahoru po schodech. Otevřela jsem dveře od pokoje. ,,Dobré ránko zlatíčko, udělala jsem ti snídani a kafe." Řekla jsem plná energie.
,,Dobré ráno beruško.. Nevím, jestli jsem se tě včera ptal, ale budeš se mnou chodit? Vím, zní to divně.. A ještě k tomu, když u tebe teď ležím v posteli." Řekl a měl úsměv od ucha k uchu.
,,Noooo, asi mi nic jinýho nezbývá..." Promluvila jsem zamyšleně, ale pak jsem začala smát.
,,Ty tady máš balkón? To je moc dobrý!" Udiveně řekl Robin.
,,Moc na něj nechodím, nekouřím sama, takže tam moc nelezu." Jakmile jsem to dořekla, už ležel tácek na stole a z postele se zvedl Robin a hledal cigára. Vzal nám kafe a šel si sednout na balkónek, na kterém jsem měla položenou deku, takže jsme se sedli.
Vypili jsme kafe a doukouřili cigárko.
zvedla jsem se a šla do pokoje, Robin za mnou šel. Nečekal, že se otočím, abych mu byla tváří v tvář a zhodím ho do mojí postele. Jen tam leží.
Nejraději bych se na něj vrhla, ale nevím kdy dojde zbytek mojí rodiny.
Takže jsem Robinovi podala omeletu a spokojeně jsem se na něj koukala, jak mu chutná.
Slyšela jsem, jak někdo zasunul klíče do zámku a odemčel vchodové dveře.
Oba jsme ztichli a dívali se na sebe.
Otevřela jsem dveře a slyším.
,,Lila, jsi doma? Musím ti všechno povyprávět, neuvěříš, co se stalo." Energicky prohlásil můj bratr a bouchnul dveřmi.
Šla jsem z pokoje, kterej jsem zavřela a nechala v pokoji Robina.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauahoj, co asi Nik řekne na to, že mu Lila "ukradla" kamaráda?
Doufám, že vás to zatím baví.
Mag.