Černobílé koťátko

~4~

Šla jsem z pokoje, kterej jsem zavřela a nechala v pokoji Robina.

,,Čau Niku, kde jsi celou noc byl?" Zeptám se naštvaně, protože jsme na něj přece s Robinem čekali, než jsme si udělali vlastní plány.
,,Sorry, volala mi ta holka, o které jsem ti říkal a řekla mi, že mi dá druhou šanci, když se změním. Takže jsem k ní jel. Ani jsme spolu nespali, jen trávili čas. Měla jsi pravdu, jedna holka bohatě stačí. A co ty? Robin tě aspoň doprovodil domů?" Zeptal se a já stuhla.
,,Jo, doprovodil.. mě domu.. joo, joo.."
Nervózně jsem řekla nahlas.
,,Ahoj Niku.." Ozval se mně velmi známý hlas.
,,Ahoj Robine? Co tady sakra děláš?" Zeptal se Nik s nechapajícím výrazem v obličeji a začal očima těkat z mých očí do jeho a pořád dokola.
Byl hodně zmatený a já jsem si řekla, že na to je asi moc brzo ráno a tak jsem se ho zeptala, jestli si dá kafe. Kývl hlavou souhlasně, ale pořád na nás koukal. Otočila jsem se na patě a šla jsem směr naše kuchyň.
,,Udělal jsem něco blbě?" Když už jsme byli v kuchyni, tak se mě zeptal Rabin tichým hlasem.
,,Robbie, proč myslíš, že jsem tě v tom pokoji nechala?"
Robin se začal smát a já jsem nechápala, co je na tom tak vtipného.
,,Jo, takže ty se za mě stydíš? Chápu to správně?" Robin se pořád smál, ale už se mnou chtěl mluvit vážně.
,,Nestydím se za tebe, ale za sebe. Vždyť jsme se včera seznámili a hned večer už jsme spolu spali... Je to celý takový rychlý a Nik není úplně asi ve své kůži." Řekla jsem mu a s poslední informací jsem se usmála. Obejmul mě a vlepil mi polibek do vlasů.
Asi jsem ráda, že nepřišel v noci, byl by to pro něj asi šok.
Obejmutí jsem mu oplatila a usmála jsem se na něj.
Cvakla varná konvice s horkou vodou. Nachystala jsem si hrnek, dala do něj lžičku kafe a dvě lžičky cukru. Zalila jsem to vodou asi do půlky a dolila to mlékem, tak jak to má rád.
,,Brácho, máš tady hotové to kafe!" Zakřičela jsem přes celý dům, aby mě Nik slyšel.
Šouravým krokem došel do kuchyně, kde viděl mě a Robina, jak mě drží za stehno, když jsme si sedli k jídelnímu stolu.
,,Vy spolu jakože jste?" Zeptal se Nik. Přišlo mi, že je naštvaný.
,,Niku? Co se děje? Dá se říct, že už ano. Seš naštvanej?" Odpovím mu na otázku a zároveň se ptám.
,,No to si sakra piš, že jsem naštvanej!" Začal křičet přes celý dům.
Přišlo mi, že mu úplně přeskočilo.
,,A proč jako? Tak s tvojí ségrou chodím. Je na tom něco špatnýho? Nebo v čem vidíš problém?"
Začal být naštvaný i Robin.
,,Robine, ty buď ticho, ty jsi jí neřekl, co jsi dělal, že? Nevím, jestli to děláš i teď a je mi to úplně fuk! Se jí pochlub, řekni jí, jaká z tebe byla troska! Dělej Robine! Nebo jí to řeknu já!" Začali tam na sebe řvát, já jsem jenom čekala, co vypadne z Robina.
Robin ale mlčel a nevypadal, že něco chce říct.
Už jsem byla naštvaná.
,,Sakra, může mi někdo vysvětlit, co se tady děje?" Už jsem křičela, měla jsem strach, co se dozvím.
,,Copak? Robin ti neřekl, že byl troska, kterou jsem tahal ze sraček? Že to byl dealer? Že pak začal šňupat? A úplně ho to vzalo a nešlo to vrátit zpět bez pomoci?" Zařval mi do obličeje Nik a bouchnul pěstí do stolu tak, že si vylil svoje kafe. ,,Je to pravda Robine?" Zeptala jsem se, už jsem byla opradu zmatená a naštvaná, protože mi nic neřekl.
On se na mě jenom podíval, koukal se mi přímo do očí, nic neříkal.
,,Tak je to pravda?!" Zakřičela jsem se slzama v očích.
,,Nikdy jsem vás neměl nechávat spolu samotné." Řekl Nik s rukou před očima.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauahoj, máme tady trošku kratší kapitolu. Je to třošku vyhrocené.
Ale myslím, že to bude dobrý.
Krásný den!
Díky za přečtení!
Mag