Legolas byl ještě blíž než předtím. Už mezi námi skoro nezbyl ani centimetr. Naklonil se a políbil mě.
Pak se ale ozvalo zaklepání na dveře. To jsme ale neslyšeli a líbali se dál. Tomu někomu už došla trpělivost a otevřel dveře.
Ve dveřích stála Tauriel a vypadala velmi naštvaně. ,, Doufám, že netuším." Řekla až moc přeslazeným hlasem. Já a Legolas jsme se od sebe rychle odtrhli.
,,Co si přeješ, Tauriel?" Zeptala jsem se jí a snažila se o to, aby to znělo mile. ,,Král si vás přeje vidět." Oznámila a hned odešla.
,,Sakra." Zaklela jsem a Legolas mě hladil po zádech. ,,Cítím se hrozně." Řekla jsem. ,,Proč? Já a Tauriel jsme spolu sice vyrůstali, ale mám ji rád jako sestru."
Řekl Legolas. ,, Lásce nemůžeš poroučet." Dodal ještě. ,,No právě. Ona udělá cokoliv, aby se mě zbavila." Řekla jsem a myslela na to, co by mi chtěla udělat.
,,Klidně ti zajistím stráž před dveřmi, jestli se cítíš nesvá. Tauriel je velmi žárlivá a bojím se, kam až by mohla zajít." Řekl Legolas.
Já jsem jen pokrývala hlavou a Legolas mě objal. Zabořila jsem svou hlavu do jeho hrudi a doufala, že si s Tauriel jednou porozumíme, ikdyby mě chtěla zabít.
Nevyčítám ji to. Každý žárlí, ale někdy člověk pak nepomýšlí, kam až může zajít a jak může ohrozit ostatní.
Vyhnala jsem Legolase z mého pokoje s tím, že se musím převléct, než vyrazíme k jeho otci. Vzala jsem si tohle:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
