Hurt CZ [ Harry Styles FF ]

Eight

V minulé části jste četli...

"Počkej. Proč?"

"Protože ty a tvůj bratr mi zajistíte smrt."

POHLED Raisa: (Den příletu Zoe a Jasona do Londýna)

Nesnáším když mě někdo/něco ruší v mém volném čase! S nechutí jsem se zvedla a přešla do místnosti,kde se ozýval alarm. Posadila jsem se do křesla a prsty nechala tančit po klávesnici. Nenašla jsem nic. Žádnou příčinu,proč by se alarm zapnul a ještě horší je,že ho nemužu vypnou,protože nevím proč je zapnutý.

"OMG!" šeptla jsem si pro sebe. Protočila jsem očima a pak mi to došlo. Je jen jedno místo,které když se zapne, jde vypnout jen tam,kde je umístěno. Moc jsem nevěřila,no spíše jsem nechtěla uvěřit,ale šla jsem tam. Odsunula jsem obraz hned naproti stolu,kde jsem se před chvíli nacházela. Zadala jsem číselnou kombinaci potřebnou k odemčení a voalá,zámek je odemčen. Udělala se mi husí kůže při pomyšlení,že jsou tady,že se vrátili,že Tony bude šílet až to zjistí... Pomalu a s pochybnostmi jsem otevřela dvířka,která skrývala odpověď.

"OMG.." zopakovala jsem stejnou frázi jako před chvíli. Kontrolka zářila červeným světlem a značila odpověď. Jsou tady.

"Raiso! Vypni ten zasranej alarm!" slyšela jsem jak se po schodech blíží Mason. Nereagovala jsem. Dál jsem stála a koukala na tu červenou věc. Hlavou už mi běhaly plány jak to oznámit Tonymu. Dveře se rozletěly,moje hlava se okamžitě otočila za ránou. Masonův obličej značil překvapení a šok.

"Raiso?" Dožadoval se jednoznčné otázky.

"Jsou tady."

(Součastnost)

"Našli jste je?" Zeptal se bez jakéhokoli pozdravu Tony. Já,Luaren a Mason jsme sklopili hlavy a Tonymu hned došlo jak jsme  dopadli. "No to si děláte srandu! Máte aspoň něco?" Vybídl nás.

"Luaren zjistila,že si Zoe hned našla práci v nějakém obchodním domě. Mason zjistil,že Jason měl mít pohovor před hodinou v nějakém skaldě. Byly viděli v nemocni,kde leží..." nemohla jsem větu dokončit,protože nevím co nastane jakmile to řeknu.

"Kdo leží v nemocnici?!" Opřel si lokty o stůl a propletnými prsty si podložil bradu. Jeho hlas byl chladný a rázný. Luaren se posunula blíž ke mě,až jsem mohla cítit její hnědé vlasy na mé paži. Mě snad nic neudělá,byla jsem pro něj důležitá.

"Andrea. Má rakovinu mozku. Nemůže se hýbat,mluvit,.. nic. Je mi to líto.." čím víc jsem mu řekla,tím víc se napínal a drtil své klouby. Nic neřekl,jen se otočil na svém křesle a hleděl z okna na Londýn. Kývla jsem na Masona a pak na Luaren aby šli. Kývnutí mi vrátili a odešli. Přešla jsem k Tonymu a sedla mu na klín. Obtočil kolem mě ruce a vzdychl.

"Raiso..Tak dlouho jsem jí a své děti neviděl a teď? Nemůžete je najít a Andrea je v podstatě na smrtelné posteli." Mluvil tiše a bolestně. Jen jsem ho hladila a mlčela. "Zařiď ať léčbu platím já a najděte mé děti! Nenechám je tady chodit samotné,ne tady,kde je zabijí vůli tomu,že jsou moje. Zařiď to! Bež." Vyhnal mě. Trochu naštvaná jsem odešla ke svému počítači.

Neměla jsem mu nic říkat. Teď bude zase Andrea ta první a já zase ta nepodstatná služka! Nenávidím jí! Nechápu proč se sem vraceli,když jsem před skoro dvaceti lety zařídila jejich odchod. Zničili moje plány! Už jsem měla své zasnoubení s Tonym v kapse! Grr! Vytočila jsem Zaynovo číslo.

"Zajeď do Royal London Hospital a zařiď aby léčbu Andrey platil Tony a hlídej jí." Jakmile přijmul hovor jsem ho zaůkolovala.

"Ok." a zavěsil. Musím počkat na vhodnou chvíli a zbavit se jí. Nenechám jí aby si opět Tonyho omotala kolem prstu. Znovu už ne.