Be Happy [Zayn Malik]

23.

Čekala jsem půl hodinu a za chvíli jsem stála u jeho domu a zvonila.

"Co se děje, hoří?" otevřel mi s těmito slovy a já se mu vrhla do náruče. Natiskla jsem se na jeho nahou hruď posetou tetováními a nadechla se té známé mužné vůně.

"Když se s tebou pomiluju, opustíš mě?" vzlykla jsem.

"Co tě to zas napadlo? Myslel jsem, že tohle už máma za sebou," odtáhl se, aby mi viděl do obličeje. Chvíli jen tak mrkal, než si zvykl na tmu a pořádně si mě mohl prohlédnout.

"Ann, neplakej, co se stalo?" odhrnul mi vlasy a dal je za ucho. Palcem mě při tom pohladil po citlivém místečku pod ním.

"Pohádala jsem se s mamkou, kvůli Henrymu a ona mi řekla, že mě opustíš." Slova jsem ze sebe sypala tak rychlé, že se vůbec divím, že se mi nezamotal jazyk. Mluvila jsem stejně zmateně, jako jsem se cítila. Hlavu jsem sklopila a temenem se opřela o jeho hrudník. Co mi vadilo víc? To, že mi to řekla máma, nebo že to znělo až moc reálně?

"Podívej se na mě," vzal mou bradu mezi dva rty a pozdvihl ji výš.

"Tvoje máma si může říkat, co chce. Já se nevzdávám toho, co je moje. A ty už mi patříš celá, ať chceš, nebo ne. Ona to pochopí, až bude jednou držet svoje první vnouče."

Teď jsem určitě zčervenala až po konečky prstů. Řekl to moc hezky, až jsem si nebyla jistá, jestli to vůbec řekl. Nikdy si na taková slova nepotrpěl. A nikdy ani nepotrpí, ale když jde o mě, dělá spousty výjimek.

"Hrozně tě miluju," povzdychla jsem si, už v celku v klidu. Měl pravdu, jsem celá jeho. A asi mu budu muset začít důvěřovat, jak s tím naloží.

"Teď pojď dovnitř a řekni mi přesně, co se stalo." zatlačil mě k němu a zavřel za námi vchodové dveře. Mezitím, co jsme čekali, než se mi uvaří voda na čaj, stihla jsem mu říct skoro všechno.

"Jaká jsem, Zayne? Co je na mě tak špatného, že bys se mnou neměl vydržet dlouho, podle jejích slov."

"Nenuť mě na to něco odpovídat, je to celé blbost." posadil se vedle mě na postel.

"Fajn," zhluboka jsem se nadechla jeho čistě mužské vůně. Zaútočila na mé smysly a na chvíli mi zatemnila myšlení. Znovu. Je to lepší, jak nějaké drogy.

"Pojď ke mně." zatahala jsem ho za tričko. Musel se podepřít dlaněmi, aby mě celou nezalehl.

"Máš tam ten čaj, ani si ho nevypiješ? Kvůli tobě jsem ho kupoval."

"Později, stejně je teď horký." objala jsem ho a nos zabořila do jeho krku. Vydržela jsem nějakou dobu v téhle poloze, dokud se on sám nezvedl s tím, že ho tlačí džíny. Uchichtla jsem se a postavila se s tím, že si zajdu pro ten čaj. Vím, jak to myslel, ale stejně mi to vyznělo trochu jinak, než by mělo.

"Mimochodem, zítra jsi zvaný na večeři." oddělala jsem sáček a hodila ho do koše.

"A vaříš ty, nebo tvoje mamka?" na oko se zděsil. S mírným smíchem jsem ho bouchla do hrudníku, ale ublížila jsem tím víc své pěsti.

"Máma, ale prý si to nacvičila, tak se nemusíš ty ani Henry bát otravy jídlem." usrkla sem ovocného čaje a nakoukla do lednice.

"Ach, chtěla jsem tu s tebou zůstat do zítra, ale nemáš nic k večeři ani k snídani." zabědovala jsem. Nemusela jsem to tu ani prohledávat, prostě mi to bylo jasné.

"Vlastně můžeme jet nakoupit," uchichtl se.

"Řekni, Zayne, co celé dny jíš?" je upír co nepotřebuje lidskou stravu nebo tak něco?