,, Felixi, zlato, to už tě to tu nebaví? Vždy si sem jezdil tak rád a najednou se už od nástupu do letadla tváříš jakoby ti uletěly včely.'' Vytkla Felixovi jeho matka. Byli v Austrálii již třetí noc. A její syn se stále nesešel s jeho přáteli, na které čekal celý rok. Při jiných návštěvách ho kolikrát sotva zahladla u snídaně než vyrazil z domu, jako neřízená střela.
,, Chybí mi Korea.'' Zamumlal potichu tak, aby to nikdo jiný v místnosti kromě jeho matky neslyšel a při tom se nemusel opakovat. Celá blízká rodina i příbuzní seděli v obýváku a sledovali televizi. Nikdo jim pozornost naštěstí nevěnoval.
,, Když se budeš bavit tak to uteče rychle a za chvíli budeme zpět. Nesmíš tu prostě sedět, jak kakabus. '' Položila svou hřejivou ruku na záda blonďáčka, ale kladné odpovědi se jí nedostalo.,, Víš, poslední dobou mě děsíš-''
ČTEŠ
Senpai --> [CHANGLIX FF]
أدب الهواة,, He'll never notice you.'' ,, Yeah, you're right. He already noticed but don't know about that'' Omlouvám se, že je to v angličtine, ale v češtině se mi to prostě nelíbí. Doufám,že rozumíte a příběh si užijete *-* zbytek je samozřejmě v češtině. J...
![Senpai --> [CHANGLIX FF]](https://img.wattpad.com/cover/170187891-64-k602685.jpg)