⫎ We Meet Again ⫍ BIllDip

~Další setkání...?~

Nechápal jsem ty dopisy... Buď si ze mne někdo dělá dobrý den a nebo-..
Nechtěl jsem na to ani pomyslet. Dopis jsem hodil do koše a znovu si lehnul.

Dalšího dne se konala ta párty nebo co to mělo být. Mabel už od šesti pobíhala po chýši ani si to neuvědomila, ale vzbudila všechny co byli v domě s ní.
,, Dippere! Kde je ten mikrofon!" Přiběhla křičíc nahoru a začala mnou lomcovat. I když jsem měl chuť ji vlepit, tak jsme to neudělal.
,,Včera jsem ho viděl pod tím stromem v jedné z krabic..." Zamručel jsem a promnul si ospalé oči.
,,Dík!" Zařvala Mabel a zmizela dole.
S tím že už nezaberu jsem se vyhoupl do sedu a protáhnul se.
Tohle bude ještě zajímavé... Pomyslel jsme si a pohledem zaostřil na papírek složený do trojúhelníku. Byl položený na Mabelině posteli, s výrazným modrým nápisem 'Dipperovi'.
Zvednul jsem ho a opatrně rozevřel, do té chvíle jsem si myslel že je to od Mabel, ale chyběli tomu třpytky a všechny jiné drobnosti, které by na to ségra nalepila.

Snad jsi se dobře vyspal, omlouvám se že jsem po sobě zanechal pouhý dopis a doufám že mi to promineš.
Těším se na naše další setkání.
Cipher.

Už mě to přestávalo bavit, někdo si ze mě už delší dobu dělal prdel... a už vůbec se mi nelíbilo to 'další setkání', bůh ví co má ten danný v plánu.
Zmuchlal jsem papírek do kuličky a hodil ho do koše, bohužel jsem se netrefil a papírek se odrazil od kraje a spadl na zem. Musel jsem se tedy zvednout a hodit ho do koše zblízka.

,,Dobré ráno." Zavolali na mě zlejdové, když jsem došel domů.
,,Říkala Mabel o ceně vstupného?" Podíval se na mě zlejda Stan. Co od něho čekat, divím se že se ještě sám neproměnil ve sto dolarovku.
,,Mám pocit že jeden dolar nebo tak." Prošel jsem kolem nich do kuchyně, nalil si mléko do hrnku a dal ho ohřát do mikrovlnky.
,, Měla by to zvýšit, jinak si moc nevydělá" Řekl znale Stan a přepnul televizi.

Čas rychle plynul, slunce už bylo v druhé polovině oblohy a Mabelina párty se pomalu blížila k začátku.

Hudba se ozývala po městečku spojená s řevem mládeže.
Myslel jsem si že mi praskne hlava, ale i tak jsem musel dál sedět na nízké stoličce, u okýnka v budce, která vypadala že zažila obě světové války a prodávat vstupenky.
Naštěstí jsem tu měl ztvrdnout už jen jednu hodiny, pak mě má přijít vystřídat Wendy a pak já ji.

Čtyři hodiny odbily, Wendy došla s úsměvem, sedla si místo mě a já se konečně mohl podívat na sestřino dílo.
Venkovní bazén byl plný lidí, někteří plavali v něm, jiní seděli na dekách a povídali si.
Mabel mluvila na pódiu se Soosem, který měl opět na starosti hudbu.
Došel jsem tedy k nim.
,,Můžu nějak pomoct?" Podíval jsem se na Mabel a po chvilce se mnou navázala oční kontakt.
,,Tebe mi seslalo samo nebe!" Vyhrkla a bylo z toho poznat že je nervózní.
,,Potřebuju aby jsi hlídal stoly s jídlem, sice si každý může vzít co chce a kolik chce, ale dělají v tom nepořádek a někdo to musí doplňovat." Přikývl jsem jí na to a rozešel se na druhou stranu bazénu.

,,Uhni!" Ozvalo se zpoza mě, ale než jsem stihl zareagovat nebo něco udělat, bylo pozdě. Dva menší kluci se prohnali kolem, cestou do mě narazili a já spadl do bazénu.

Budu se muset jít převlíct...

To Be Continue...

Doslov Autorky:
Ahoj!  Nebojte se, stále žiji. (Tedy doufám)
Chci vám moc poděkovat.
Momentálně má knížka 120 přečtení a 21 hlasů, vím pro někoho to není nic, ale pro mne to znamená hodně a dává mi to motivaci. (Jinak bych s touhle knížkou skončila a zůstala by navždy v konceptech)
To by bylo asi vše.

Mějte se Fanfárově!
-Sia-