⫎ We Meet Again ⫍ BIllDip

~Blázinec začíná~

Uplynulo už pár dní a dopis od údajného Billa Ciphera skončil v koši a přestal jsem nad ním přemýšlet.
Považoval jsem ho za pouhý vtip a nic víc.

,,Dippere! Zvedni ten svůj zadek a pojď mi pomoct!" Křičela na mě Mabel, chtěla abych ji pomohl nosit věci z chýše na bazén, kde se měla konat ta párty.
,,Fajn!" S povzdychnutím jsem zavřel knížku, kterou jsme našel u Forda v pokoji. Zvedl jsem se z postele a vyšel z půdního pokoje dolů.
Mabel už u dveří poskakovala z jedné nohy na druhou a byla nervní z toho, jestli se to do zítřka všechno stihne.
Jak mě uviděla, vrazila mi do rukou krabici, plnou vyfouknutých balónků, zmuchlaných světýlek do koulí, které už asi nikdo nerozmotá a zapomenutých ozdob z Vánoc.
,,A kam s tím?" Na moji otázku jsem nedostal odpověď, protože mi Mabel dala dalších pět krabic a s grilem v rukách odcházela na bazén. Rozešel jsem se tedy za ní nebo jsem se alespoň pokoušel, protože jsem přes krabice skoro nic neviděl. Je kouzlo že mě nic nepřejelo.
,,Tady to polož." Zavelela Mabel a ukázala pod strom, kde již bylo několik krabic.
Položil jsem tam krabice a zmizel k Líné Susan.

Uplynulo už několik hodin od doby co jsem k Líné Susan došel, před tím svítilo slunce, ale teď se už začínalo stmívat.
Rozešel jsem se tedy do chýše.
Už vidím skoro mrtvou Mabel stojící u kuchyňské linky, vařící si kafe a textující s Grendou a Candy. Ale nebylo tomu tak.
,,Mabel už spí, došla úplně grogi." Řekl mi zlejda Stan, když jsem vešel do obýváku.
,,Dobře." Odpověděl jsem mu a odešel do kuchyně si udělat kakao.
Ani se nedivím že už spí, sama vyčistila celý bazén, který se nečistil už asi dvacet let a postavila se Soosem menší pódium pro pozdější karaoke.

Nechtěl jsem chodit nahoru, Mabel by určitě vzbudilo světlo lampičky a zavalila by mě za to polštáři.
Odešel jsem se tedy ven na kratší procházku.
Neplánoval jsem být venku nějak extra dlouho, ale jako vždy se mi to nepovedlo.
Po pár hodinách jsem už pomalu neviděl na krok a tak jsem se rozhodl vrátit do chýše.

,,Do háje!" Zakřičel jsem, když jsem dopadl do bláta. Zakopl jsem o kořen a skončil tak v menším příkopu.
Okamžitě jsem se vyhoupl na kolena a v ten moment jsem spatřil čísi ruku, napřaženou ke mně. I Když jsem zvedl hlavu, neviděl jsem postavě do tváře. Byla velká tma a zvedala se mlha, jediné co mohu s jistotou říci, je to, že se jednalo o muže.
,,Budeš mě jen sledovat nebo něco konečně uděláš?" Pronesl mírně vyšším hlasem a uchechtl se.
Nakonec jsem se nervózně chytl jeho ruky a postavil se.
,,Děkuji." Zvedl jsem k němu hlavu, ale na jeho místě bylo prázdno, jako by se po něm slehla zem. Zmateně jsem se rozhlédl, ale nikde nebyla ani stopa po neznámé osobě. To se mi to zdálo? Nebo tady vážně někdo byl?
Nakonec jsem ze sebe oprášil suché bláto a rozešel jsem se dál.

Naštěstí v chýši už všichni spali. Potichu jsem došel do půdního pokoje, převlékl se do pyžama a špinavé oblečení hodil do rohu.
Mabel spala jako zabitá pod hromadou polštářů, usmál jsem se nad tím a lehl si.
Když jsem si lehl na záda, uslyšel jsem pod sebou šustění papíru. Vyhoupl jsem se opět do sedu a s pomocí baterky jsem nalezl úhledně poskládaný papírek.

Stálo na něm:

Neměl by jsi se v noci, po lese potulovat sám. Navíc když se ani nedíváš pod nohy PineTree.
Cipher

To Be Continue.....