✨SAMA (SE)SEBOU✨

Už nechci, aby ses vrátil

Milovala jsem tě...

Milovala jsem tě tak strašně moc, že bych pro tebe sebrala modré z nebe ...

Tak bláznivě jsem se do tebe na začátku zamilovala, že jsem si myslela, že to víc ani nejde. Jenže ono to šlo. I na konci, v té úplně nejhorší části jsem tě milovala ještě víc a víc.

Jenže to bylo tenkrát stále to nejhorší, co se mohlo dít. I když jsem tě přestávala chápat a viděli jsme se stále méně a méně, tak jsem si pořád jen nalhávala, že se to přeci zlepší. Že to přeci takhle nemůže být stále. Vzpomínám si, jak jsem se i v tom nejhorším stavu uklidňovala, že se něco změní. Něco v tobě se změní. 

Přeci pochopíš, jak se trápím nebo potřebuješ jen čas, možná ti začnu chybět. Možná ti začnu chybět já a ty naše společné chvíle. Dneska se už při téhle vzpomínce usmívám. I když to právě teď píšu, žádný z těchto pocitů nemám.

Teď už to všechno chápu a vím. Teď už vím, že si neměl být ty ten, který měl něco pochopit. Měla jsem to být já. To já jsem měla být ta, která má pochopit, že tohle vůbec nemá zapotřebí. 

Věř mi, že mi to rozhodně nedošlo hned. Trvalo to neskutečně dlouho, ale přišlo to. A já jsem za to neskutečně vděčná. 

Odešel jsi ...

Odešel jsi na zanechal mě zde s tolika nezodpovězenýma otázkama, až jsem si začala myslet, že tohle prostě nezvládnu. Zůstalo ve mě tolik vzpomínek, které jsem si v průběhu mnoha bezesných nocí třídila. Musela jsem se rozhodnout, která z nich má pro mě význam a které se prostě musím pustit. Samotu jsem zaháněla učením milovat konečně také sama sebe.  A přesně to mi dalo největší sílu... 

Došla jsem k tomu, že často po rozchodu na něco zapomínáme. Už to totiž nejsme "my". Už to není ani "ty a já". Žádné ty se už nekoná. Teď jsem to jenom já 

A tehdy jsem už nechtěla, aby ses vrátil. Tehdy jsem pochopila, že pokud jsem prošla tuhle cestu sama bez tebe, nemám důvod na tebe čekat.

M I L U J S E 💗