Cassandra: Dcera zla | HP FF

0.

Počasí vůbec neodpovídalo tomu, že by za chvíli mělo končit léto. Naopak, vypadalo to jako konec podzimu. Mlhy a nízkých teplot si nepochybně museli všimnout i mudlové. Jindy by si to mudlovské děti se svými kamarády užívali u vody, či jen tak poslední teplé letní dny relaxovali a užívali si tu pohodu, letos tomu tak nebylo.

Jinak tomu tak nebylo ani mezi kouzelníky. Většina z nich se utápěla ve strachu už teď, nepoznali však to nejhorší. Ta malá menšina měla náladu naopak dobrou, jelikož se jim po dlouhých letech vrátil vůdce, kterého oni ve svém životě potřebovali. Stejně na tom byla i Cassandra. Byla opravdu ráda, že může se svým otcem strávit trochu času.

A právě ona se probouzela z poklidného spánku na Malfoy Manoru. Zde trávila poslední měsíce svého života. Tedy od té doby, kdy se její otec vrátil mezi živé. Nikdo, kromě dvou nejvěrnějších Smrtijedů otce, o ní nevěděl. A tak léto bylo pro Cassandru tím nejhorším ročním obdobím - skoro celé dny musela být zavřena ve své komnatě, jelikož musela dbát na to, aby ji někdo nezahlédl. Přece jen, Malfoyovi by asi nereagovali nijak přívětivě, kdyby zjistili, že se jim po nocích na panství toulá dcera Temného pána. Ano, sem tam ji přišla navštívit teta Bellatrix. Vždy ji brala na menší 'výlet' do sklepů Manoru, aby ji mohla naučit nové kletby, které si pak mohla vyzkoušet na nevinných mudlech.

A abychom byli upřímní, to se moc Cassandře nezamlouvalo. Nejen, že jí bylo těch mudlů líto, ale Belliny nové kletby opravdu nezvládala. Dnes se měla na posledních pár dní odstěhovat k druhému nejvěrnějšímu Smrtijedovi - Severusi Snapeovi.

Jelikož dnes vstala opravdu pozdě, pravděpodobně si ani nestihne dobalit všechny své věci. Rychle se vyhoupla do sedu a promnula si své zelené oči. Chvíli se kolem sebe, stejně jako každé ráno, zmateně koukala. Pak ze svého nočního stolku popadla hůlku a jedním lehkým mávnutím zbytek věcí nandala do kufru. Spokojeně se usmála a vstala z postele. Došla k většímu oknu a zahleděla se z něj ven tak, jakoby se každou chvíli mělo počasí změnit na jasně slunečné.

Dalším mávnutím hůlky si rozčesala své rovné blonďaté vlasy a stáhla si je do nízkého ohonu. A jelikož je to holka opravdu líná, tak se pomocí magie i převlékla.

S radostí, že bude za pár minut volná, otevřela dveře své komnaty a vyletěla z ní ven na prostornou chodbu. Dnes se mohla po Manoru pohybovat bez jakéhokoliv omezení. Jejich majitelé vyrazili v brzkých ranních hodinách nakupovat. Tedy, jen Narcissa s Dracem. Lucius si totiž užívá dovolenkový pobyt v Azkabanu. Když prošla chodbou, ocitla se v prostorné místnosti. Uprostřed stál velký, opravdu velký stůl. U něj stálo několik židlí a na jedné z nich seděl právě ten, který si ji měl na pár dní odvézt.

Možná se to nezdá, ale Cassandra je slušně vychovanou osobou. Proto hned potom, co přestala obdivovat místnost, pozdravila. Jako pozdrav na zpátek se Severus, ač nerad, uklonil.

"Máte vše, Má paní?" zeptal se jí hlasem, z kterého byste nevyčetli ani jednu emoci. Cassandra přikývla, ale se slovy, že si pro své věci musí zajít do kommaty, a že ji v žádném případě nemusí oslovovat slovy 'Má paní', neb je určitě starší než ona sama, zmizela v chodbě.

Po několika minutách už měla všechny věci dole. Byly by dole dříve, jenže slečnu Riddleovou nenapadlo, že je může jednoduchým kouzlem přemístit do haly. Cassandra se s nimi za neustálého brblání, že jak to mohou mudlové cestou na výlety zvládat, tahala po schodech dolů.

Severus Snape na ní zprvu hleděl udiveně, pak ale jeho tvář zase obsadil neutrální výraz. Mávnutím hůlky přemístil její věci na Tkalcovskou ulici, což Cassandra samozřejmě vědět nemohla, jelikož se jí o tom ještě nezmínil, že ano.

Spolu vyšli hlavními dveřmi ze sídla ven, směrem k velké bráně. Když už se zdálo, že do ní narazí, Snape pozvedl hůlku a z brány se stal jen prach, kterým tato dvojice prošla. Ovšem, brána nezůstala prachem už navždy. Poté, co Snape hůlku zase sklonil, brána se vrátila do původního stavu. Šikovná věc, ta magie, že ano?

Teď, když už se nenacházeli na pozemcích Manoru, zbývalo už jen se přemístit. A i když byla Cassandra čarodějka velmi mocná, přemístit se sama ještě nedokázala. Snape ji nastavil ruku, kterou přijala a nechala se vést, neboť se opravdu nechtěla zratit ve světě nekonečné prázdnoty a prachu.

Po nepříjemném zážitku, jakým přemisťování nepochybně bylo, se ocitli v útulné místnosti. Snape je přemístil přímo do svého domu.

"Takže tady vy bydlíte?" ozvala se po nějaké chvíli blonďatá čarodějka. Snape se na ní s neutrálním výrazem otočil. "Snad jste si nepředstavovala nějaký palác, slečno. Pokud se to tak dá říci, ano, opravdu tady bydlím." odpověděl jí.

Ne, Cassandra si nemyslela, že by měla zbytek léta prožít v nějakém přepychovém paláci. Aby byla upřímná, je ráda, že je v něčem, co nevypadá na první pohled jako něco velkého. "Ne, to tedy nepředstavovala." rychle ho ujistila. Severus přikývl a sekundu na to opustil místnost.

To ji trochu udivilo, jelikož si myslela, že jí alespoň ukáže, kde následující noci složí hlavu. Na druhou stranu byla ráda, že se tu může porozhlednout sama. Jak ale stihla zjistit, její nový spolubydlící není zrovna nejmilejším člověkem. Proto se rozhodla, že se jen porozhlédne po této útulné místnosti. Opravdu si Severuse nechtěla znepřátelit hned prvním dnem. Přeci jen, není lehké mít doma dceru Pána zla.

Nejprve se však chtěla dozvědět, jaký výhled je z okna. Na Manoru měla výhled na velké zahrady sídla, které už jistě nevypadaly tak, jak by si to Narcissa přála. Když nakoukla z okna, naskytl se jí pouze pohled na řadové domy. Nebudeme lhát, trochu ji to zklamalo. Pokračovala dál směrem ke krbu, který se v místnosti také nacházel. Jako první si všimla pár suvenýrů z cizích zemí. Opravdu netušila, že zrovna tenhle netopýr by mohl milovat cestování. Když však postupovala pohledem dál, uviděla fotku jedné rodiny, která nepochybně musela v tomto domě bydlet. Nemyslela si, že by si Snape vystavoval fotky mudlů, které se, ještě ke všemu, nijak nepohybovaly.

V tu chvíli přišel ten, kterého považovala za vášnivého cestovatele. Nad představou Snapea v nějakém klobouku u moře se uchechtla. Ani nevěděla, jak ji mohlp napadnout právě tohle. Čaroděj s mastnými vlasy nebyl sám, za jeho zády se schovával menší mužík, kterého už někde viděla, pravděpodobně na jedné ze smrtijedských schůzí. Tedy před začátkem jedné z nich, jelikož se jich ona sama nemohla zúčastnit. Po jejím nástupu do školy to však bude všechno jinak.

"Ta rodina se už vrátila?" poznamenak malý mužík, který trochu připomínal krysu. Cassandra se na něj jen udiveně dívala a Snape po něm švihl pohledem. "Červíčku, tohle je dcera Temného pána. Asi by byl velice nerad, kdyby sis jeho dceru popletl s mudlou!" promluvil klidným hlasem Severus. Cassandra se jen nejistě usmála a na Červíčka pochybně mávla.

"Hluboce se omlouvám, Má paní!" vykřikl Červíček a během sekundy se jí klaněl u nohou. Ona jen nejistě, ale zároveň i prosebně koukla na Snapea. Ten její pohled pochopil, proto nakázal krysímu muži, jak si ho v hlavě pojmenovala Cassandra, aby jim donesl něco k pití. Mezitím se Dceři zla nabídl, že jí ukáže její dočasný pokoj. Také se dozvěděla, že do Bradavic nepojede s ostatními žáky prvního září, ale o dva dny dříve. Musí být totiž zařazena do jedné ze čtyř kolejí, aby pak slavnostní Zařazování nekazili prvňáčkům. Ona jen přikývla. Znamenalo to tedy, že zde stráví necelých deset dní. Tušila, že to bude opravdu dlouhých deset dní, ale jelikož si během prohlídky domu stihla se Severusem domluvit na hodinu lektvarů každý den, nemuselo to být zase tak hrozné.