Euphoria

3.

"New York,ano," potvrdila jsem svou letenku.

"Letadlo vám letí za tři hodiny, mezitím můžete využít našich služeb," seznámila mě paní na pokladně.

Jen jsem kývla a vydala se na cestu po obchodech,potřebovala jsem ještě něco dokoupit, abych "přežila", než najdu sídlo zvláštní jednotky. Vlastně jsem ani nevěděla jistě, jestli existuje. Doufala jsem, že ano, když jsem kvůli ní opustila rodinu. Má vlastně armáda nějakou zvláštní jednotku? Pomalu jsem propadala panice, ale nakonec jsem vzchopila a rozhodla se, že bych se mohla trochu vybavit, abych vypadala aspoň trochu jako "nadčlověk". Ahoj, Urban Outfiters!
Vybrala jsem si černé džíny s dírami na kolenou a funkční šedé tričko s dlouhým, celý outfit jsem doplnila černou koženou bundou  - v případě, že by byla zima, jsem si koupila i černé beanie. 

"Let 822 do New Yorku otevřel brány, můžete nastupovat!" ozval se elektronický hlas a pomohl mi nakopnout se. Zvedla jsem se ze sedačky a zamířila k bránám. Prohlédli mě a mohla jsem si sednout do letadla. 

Seděla jsem hned u okna, takže jsem mohla celou cestu koukat z okna, pomáhalo mi to přemýšlet. V hlavě se mi pořád dokola zjevovaly obrázky rodičů a nepříjemný pocit v břiše mě jenom utvrzoval v tom, že se mi stýská. Koneckonců jsem s nimi žila dvacet let a to už není krátká doba. A jsou to moji rodiče. 

Pak jsem ale něco zaslechla. Zbystřila jsem sluch a zaposlouchala se do zvuků na palubě letadla. Slyšela jsem motory, jak pracují na plné obrátky, konverzace lidí. V duchu jsem se rozhlédla a spatřila pána se sluchátkem v uchu, co se s někým ohnivě hádal. Zamířila jsem na něj. 

"Ne, pane! Nehodlám udělat nic tak ohyzdného jako toto. Víte, že takové práce odmítám." 

"Alexandre, omlouvám se, ale musíš - jsi nejlepší částí jednotky!"

"Dobře.. Slibuji ale jenom díky Hattie. Budu riskovat svůj život, Aarone."

"Děkuji ti." odpověděl hlas a celá rozmluva skončila.

Jsi nejlepší částí jednotky. Jednotky. Možná jsem blázen, ale rozhodla jsem se ho následovat. 

Na zbytek letu jsem usnula. Díkybohu.

- V NY - 

New York! Konečně jsem tady! Sleduju toho chlapíka, má totiž celkem 100% odvést nějakou špinavou práci. A já chci být při tom. 

Zatím šel jen rovně, neohlížel se a sluchátko držel v dlani. Vypadal hodně nervózně, ale myslím, že to nebylo kvůli práci, ale kvůli té Hattie. To je asi jeho holka, nebo tak něco.

Konečně zahnul! Poté jsme půl hodinu zahýbali pořád, dostávala jsem se do centra toho "špinavého NY"  - tedy centra mafie. Začínala jsem cítit adrenalin v krvi a dost mě to bavilo, cítila jsem se víc živá než kdy předtím. Už jsem se ale musela více skrývat, nebylo tu tolik lidí, aby mě skryli, hlavně se vsadím, že už mě dávno zaregistroval, když je "nejlepší".

Naráz jsem si uvědomila, že stojíme na opuštěném náměstí a on se viditelně chystá k útoku. Přikrčil se a sledoval okolí.

"Tak to vybrali tebe, Alexandře," ozval se směrem ze střechy hlas.

" Ano," zašeptal na odpověd.

"Upřímně - očekával jsem Hattie. Vždyť Aaron tvrdil, že je prý neobvyklá. Je žeprý jiná než ostatní. Co ty na to?"

Alexandr neodpověděl a zaútočil. Vyděšeně jsem se chytla za pusu. Nejsem jediná svého druhu.