Můj Dvanácteráku

3- Slavnostní večeře

,,Už je to tisíc let
žili tu čtyři mágové,
jež doposud zná svět.
Udatný Godric Nebelvír,
jenž cestou svou vždy šel,
a z temných blat a močálů
zchytralý Zmijozel.
Pak z Havraspáru Rowena,
zrozená v lůně hor,
a krásná Helga z údolí,
kde leží Mrzimor.
Spojil je sen a smělý plán
a v Bradavicích, v touze
vychovat svoje nástupce,
zřídili školu kouzel.
Každý z těch čtyř tam ovšem měl
svou vlastní kolej čárů,
neb u těch, jež si vyvolil,
si jiných cenil darů.
Nebelvír nejvíc ze všeho
vždy hledal statečnost,
a v Havraspáru chytrost zas
bývala první ctnost.
V Mrzimoru víc vážilo,
jak se kdo práce zhostí,
a mocichtivý Zmijozel
si cenil ctižádosti.
Pokavad byli na živu,
každý si vedl svou:
ale co pak, až jedenkrát
už tady nebudou?
Zas vyřešil to Nebelvír:
tak padla volba na mě,
a nadali mě moudrostí,
abych vybíral za ně.
Naraz si mě až po uši,
abych tvou duši spatřil:
Já, jenž si nikdy nemýlím,
ti řeknu, kam teď patříš !"

Sotva Moudrý klobouk dozpíval, celá Velká síň propukla v ohlušující potlesk, který utišila až profesorka McGonagallová, která začala číst jména prváků.

,,Brownová Molly," z řady vystoupila drobná brunetka s culíkem a nervózně se posadila na stoličku. Profesorka McGonagallová jí na hlavu posadila Moudrý klobouk, který jí okamžitě spadl přes oči.

,,Hmm, tak kam tě pošlu? Ano, už vím, Mrzimor!"

Od mrzimorského stolu se vznesl velký potlesk a Molly si k němu s úsměvem přisedla.

Lily najednou na sobě ucítila něčí pohled, malinko otočila hlavou a spatřila šklebícího Jamese jak na ní mává.

,,Danson Robin!"

,,Nebelvír!" vykřikl klobouk, sotva se dotkl Robinovy hlavy. Tentokrát potlesk přicházel od nebelvírského stolu a Poberti ztropili takový povyk, že by to nevydržela ani Buclatá dáma.

Takhle to šlo dál a dál, až nakonec klobouk zařadil i posledního Leonarda Taylora do Havraspáru.

Ve chvíli, kdy Leonard zasedl za havraspárský stůl a utichl potlesk, uklidila profesorka McGonagallová Moudrý klobouk a stoličku, a profesor Brumbál povstal.

,,Všechny vás vítám v novém školním roce. Určitě jste hladoví a nějaké řeči senilního staříka vás nezajímají, proto vám všem přeji dobrou chuť." Na stolech se okamžitě objevily mísy plné brambor, kuřecí maso, rýže, jiné přílohy a všemožné omáčky. Po hlavním jídle nahradily poloprázdné mísy moučníky.

,,Téhle kuchyni se nic nevyrovná," prohodila, s pusou plnou sirupových košíčků, Avery.

,,To máš pravdu," usmála se Lily.

Jakmile ze stolů zmizely i zákusky, Brumbál znovu povstal.

,,Ještě jednou vás vítám v novém školním roce a přeji vám hodně štěstí do letošního studia. Také bych rád připomněl, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán. A nakonec bych vám rád představil profesora Johna Cartera, který přijal naše volné místo profesora obrany proti černé magii," místností se rozlehl potlesk a profesor Carter poděkoval drobnou úklonou.

,,Myslím, že už je dost pozdě," poznamenal Brumbál, ,, a věřím, že nejen první ročníky by se rády zabydlely, proto všem přeji dobrou noc," skončil svůj obvyklý proslov.

Všichni tedy zamířili do svých společenských místností.

,,Nebelvírští za mnou," uslyšely dívky Remusův hlas, když Remus svolával nebelvírské prváky, aby je odvedl do společenské místnosti.

Nebelvírské dívčí kvarteto tedy rychle předběhlo pomalý zástup prváků, kteří se hrnuli ke schodišti, a zastavilo se až před obrazem Buclaté dámy, která střežila vchod do nebelvírské společenské místnosti.

,,Á mé oblíbené studentky," vykřikla šťastně Buclatá dáma, když je uviděla. Jak jste se měly o prázdninách, děvčata?"

,,Dobře," odkývaly jí všechny a rychle jí sdělily heslo, aby se zas nerozpovídala.

Buclatá dáma odklopila svůj portrét a dívky spatřily dobře známou společenskou místnost, která se nacházela v severní věži hradu. V krbu vesele plál oheň a z okna byl výhled na setmělé školní pozemky.

Dívky se zde však moc nezdržovaly a pádily do své staré ložnice, kde se spokojeně svalily na postele.

,,Ani nevíte, jak mi tahle postel chyběla," prohlásila Avery spokojeně.

,,A víte co?" hodila Claudia po Avery polštář, ,, polštářová bitva!" zařvala na celou ložnici.

,,Joooo," oplatila to Avery Claudii.

Během pár minut vypadala celá ložnice jako z ruské pohádky. Všude poletovalo peří, a dívky, které se smály na celé kolo a házely po sobě polštáře, nevypadaly o moc lépe.

,,Možná bychom to už mohly uklidit," zívla Lisa, když je bitva přestala bavit.

,,Máš pravdu," souhlasila Lily a jedním mávnutím hůlky vše uvedla do původního stavu.

V rychlosti se všechny vystřídaly v koupelně a pak zamířily rovnou do postele.

Další kapitola na světě😊. Vím, že to nepatří mezi nejoriginálnější příběhy, ale i tak doufám, že to není zas taková katastrofa;)
Vaše Efox16❤💛