Konečně jsme se dokodrcaly na káře tažené velkým drakem bez křídel do jiné části města. Budeme bydlet v obrovském domě to ano, jenže nám určitě dají malou komůrku. Někde ve sklepě nemohla bych se mýlit víc. Přivedli do malé místnosti, ale útulné a čisté s balkónem. Nikdy jsem nebydlela tak vysoko. Předtím jsme měli více místa, ale bydlely jsme dohromady s další rodinou. Tam byly zdi jen ze sbitých prken dohromady. Takže jsme se v zimě třásly a byly neustále nemocné. Ale tady máme vlastní balkón. Najednou mi sestra řekla :
„Tak si to užij." A přidala k tomu úsměv.
„Jak to myslíš." Nechápala jsem jí.
„No tohle je tvůj pokoj." Šibalsky na mě mrkla.
„Cože?! Jak to vždycky jsme přeci bydlely spolu."
„No jo, jenže tohle je pánská část sídla. Já budu bydlet na druhé straně." Řekla trochu smutně.
„Aha, ale to se vůbec neuvidíme." Podívala jsem se na ní.
„Ale byl to tvůj nápad." Smutně jsem sklopila hlavu.
Ale Allison se na mě usmála a řekla:
„Neboj se já už nějak zařídím abychom se vídaly, vždyť jsi můj malý bratříček." Znovu se na mě povzbudivě usmála a odešla.
***
Musím už jít domů. U Ishara jsem už strávil dost času, ještě mu hodím jednu rybu. Pozoruji jeho nadšený výraz skoro šťastný výraz. Nechci ho opouštět, ale jinak to nejde. Musím ještě za Zafirou, matka si totiž myslí, že jsem u ní.
Cestou k Zafiře jsem narazil na nějakého uklízeče stájí, chudák, pomyslím si, je těžké uklidit Zafiřinu stáj. Protože jí musí i vyvést ven a nakonec každý skočí poškrábaný, pokousaný a občas i ošlehaný od plamene.
Moc se omlouvám za zmatek, ale kamarádka našla další úryvky této story, takže jsem musela předělat obě dvě části. Kdyby jste byli všichni moc hodní a znovu si to přečetli aby vám nic neuniklo. Byla bych moc ráda. Děkuji ^^ A hlavně nezapomeňte zanechat svůj názor. Mockrát děkuji a příště bye! :D ^^
