Ale doopravdy neměl ani jediné škrábnutí. Většina sluhů by se k Zafiře nepřiblížila ani za dvojitou mzdu. Budu se muset na něj zeptat u Alexe. Alex je vysoký hnědovlasý kluk, každá holka se za ním otáčí. Třeba si Zafira toho sluhu vybrala. Spoustu problémů by se tím vyřešilo, ale ještě víc by jich začalo... A moji matku by z toho určitě ranila mrtvice.
Přišel jsem k tomu sluhovy, který zrovna nakládal starou slámu. Měl čepici hluboko zaraženou do čela, takže jsem mu moc do obličeje neviděl. Měl hnědé, celkem krátké vlasy a hodně výrazné zelené oči, když se na mě otočil, rychle změnil postoj a zdál se veselý a přátelský
,,Ahoj, já jsem Sam a ty jsi určitě majitel Kiry, ehm... teda Zafiry, William, že ano?" Přidal k tomu úsměv.
***
Spatřila jsem koutkem oka Wiliiama a rychle jsem se pokusila změnit postoj, abych vypadala jako kluk. Tohle bude moje první zkouška. Šel za mnou. No to snad ne!
,,Ahoj, já jsem Sam a ty jsi určitě majitel Kiry, ehm... teda Zafiry William, že ano?" Sakra! To jsem pokazila! Pokusím se usmát.
Jen nade mnou mávnul rukou a odešel si do stáje za Kirou. Radši se ukloním a rychle od tuď vypadnu, než něco ještě víc pokazím.
***
Přišel mi drzý, vždyť přece jenom moje rodina má vysoké postavení. A on se ani neuklonil. Radši jsem ho mávnutím ruky odbyl. Vyrazil jsem za Zafírou. Jak jí to vlastně říkal? Kira? Asi je to jeden z těch lidí, kteří si musí všemu dávat přezdívky. Možná jsem na něj byl moc tvrdý, ale alespoň ze mě bude mít respekt. Otočil jsem se za ním, on ztuhnul, ale pak se konečně uklonil a odplížil se jinam.
Když jsem přišel za Zafírou zdála se až podezřele klidná a doslova mě propalovala svýma zlatýma očima, raději jsem vyšel ven. Půjdu hledat Alexe, abych se ho zeptal na toho Sama. Vlastně co se týká drbů je Alex lepší než nějaké místní slečinky.
Alex si zaujatě povídal s nějakou holkou. Schoval jsem se za balík slámy a snažil jsem se je zahlédnout, hlavně zaslechnout. Ta holka byla hodně podobná Samovi. Akorát neměla tak zelené oči. Povídali si o tom jestli skutečně existují jezdkyně, jelikož v dnešní době neexistuje žádná.
,,Co tady špehuješ??"
Šíleně jsem se lekl, ohnal jsem se pěstí, která narazila do něčeho. Teda spíš někoho a to Samovi přímo do břicha. Celkem až přehnaně vysokým hlasem prohlásil
,,Tak to bylo pod pás."
Pak se uměle svalil na zem. Ta holka co se před tím bavila s Alexem, byla okamžitě u nás. Vrhla po mě takový pohled, že by se i moje matka zastyděla. A to je dost co říct. Ale už pomáhala Samovi na nohy.
,,Same musíš na sebe dávat pozor!" Řekla rozzlobeně.
,,No jo, Allison, jsem v pohodě" Odpoveděl.
,,Jo a Williame, když mě naučíš jak někomu takhle vrazit, Zafiru mi můžeš přenechat na starosti." Nechápal jsem jak může Sam vědět, že se o ní nechci starat.
,,Dobrá, zítra až se postaráš o Zafiru, dáme si sraz za její stájí." Souhlasil jsem s ním.
Když jsem se pokusil noblesně otočit a odejít. Zakopl jsem o vlastní nohu. Sam se začal okamžitě smát, ale pomohl mi na nohy.
"Tak teď jsme si kvit." Rozzlobeně jsem se podíval na Sama.
A se zbytkem sebeúcty jsem se pokusil odplížit, ale to už se mi smáli všichni.
Tak tu od nás máte další část! Doufám, že se líbí! :33 Dalo nám to hodně práce a času a hlavně týmového spolupracování, což na tom bylo asi to nejtěší :D Tak zase příště u další části! ;)
