Měli jsme hodinu Jasnovidectví.
Sedla jsem si blíže k Dracovi, Crabbeovi, Goylovi a Pansy.
,,Připrav se na nudnou hodinu."
Uchechtl se Zabini, který seděl za námi.
,,Pohleďte do křišťálové koule a udělejte to, co řeknu."
Prohlásila paní profesorka a tak jsme učinili všechno, co jsme měli udělat.
,,Nyní se soustřeďte na to, co uvidíte."
Poslechla jsem a o vteřinku déle se v křišťálové kouli začala zjevovat vize.
Byl tam Harry Potter a děj byl hrozně divný.
,,Co to je za nesmysl?!"
Vykřikla jsem, když jsme se v té věštbě začali s Potterem líbat.
Všichni se na mě polekaně podívali.
,,Slečno Malfoyová, je všechno v pořádku?"
Zeptala se mě profesorka a já jsem se podívala směrem na Pottera, který se na mě taky díval.
,,Vůbec bych se nedivila, kdyby vás ministerstvo propustilo."
Podívala jsem se na ní a odsekla jsem, možná jsem to trochu přehnala, ale neměla jsem náladu si s ní povídat o tom, co jsem viděla.
Kdyby to zjistil Draco, zničilo by ho to a ne jen jeho.
Všimla jsem si, jak Potter zakroutil hlavou a ostatní si něco začali něco špitat a tak jsem raději odešla z hodiny dřív.
,,Co se stalo, že jsi byla tak vyvedená z míry?"
Zeptal se mě Draco a ostatní Zmijozelové naslouchali.
,,Podle mě křišťálové koule nevěští pravdu, copak bych já bych se mohla s Po-"
Odmlčela jsem se, protože jsem to málem prozradila.
Draco se na mě podezřívavě podíval.
,,Snad nemyslíš Pottera?"
Zeptal se mě a zakroutil nevěřícně hlavou.
,,Nebuď bláhový, Draco."
Ohradila jsem se, nechtěla jsem, aby to věděli, a tak jsem raději odešla na astronomickou věž.
Na astronomické věži vládl klid.
Když jsem vyšla točivé schody, uviděla jsem tam sedí Potter.
Chtěla jsem odejít, ale bohužel si mě všiml.
,,Neuvěřitelný."
Zamumlal si pro sebe naštvaně, zřejmě kvůli tomu, co jsem řekla paní profesorce na Jasnovidectví.
,,Nemůžu za to, že ta křišťálová koule lže."
Odůvodnila jsem se.
,,Ale křišťálová koule nikdy nelže, vždycky se to vyplnilo."
Protočila jsem očima a přešla jsem k zábradlí.
,,Tak podle ní, bychom se někdy v budoucnu měli líbat. Je to holý nesmysl!"
Řekla jsem znechuceně a Potter se na mě nevěřícně podíval.
,,To snad ne, mně se o tom nedávno neustále zdálo."
Promnul si obličej a podíval se na mě.
,,To jsem fakt potřebovala slyšet."
Řekla jsem sarkasticky a zakroutila jsem hlavou.
,,Alespoň se ti o tom nezdá. Nechápu, jakou to má spojitost."
Řekl a já jsem si vzpomněla na Voldemortovu schopnost.
Co když má Pán Zla něco v plánu?
Pomyslela jsem si a zjistila jsem, jakou sílu Voldemort má.
,,Já...měla bych jít."
Řekla jsem a byla jsem na odchodu.
,,Počkej!"
Vstal a chytl mě za zápěstí, aby mě zastavil.
,,Co je?"
Podívala jsem se na něj nechápavě.
,,Věděl jsem, že se tak nechováš jen pro to, že jsi Zmijozel. Ale i proto, že to mělo nějaký důvod."
Řekl a podíval se jeho smaragdově zelenýma očima do mých chladných safírových očí.
,,Měl jsi pravdu, stačí? Nepotřebuju tvůj soucit."
Musela jsem uznat, že má fakt jemnou pokožku.
Jeho vůni jsem ucítila tak intenzivně, že se mi z toho málem zatočila hlava.
Pustil mě a povzdychl si.
,,Pořád přemýšlím nad tím, co jsi mi tehdy řekla.
Musím říct, že se pleteš."
,,Já se nepletu nikdy, ale je na tobě, jak si to vezmeš k srdci."
Uchechtl se a prohrábl si rukou svoje úhlové černé vlasy.
,,Možná, že jste si s Malfoyem vzhledově podobný, ale povadu máš trochu odlišnou."
Usmál se na mě a já jsem se lehce začervenala.
,,Podle mě jste jen oba umanutý. Můj brácha je skvělý, nebo alespoň já ho mám ráda."
Zastala jsem se Draca a odešla jsem z astronomické věže pryč.
,,Poslední dobou jsi nějaká zamyšlená."
Řekla mi Pansy, když jsme šly ráno společně do velké síně.
,,To se ti jen zdá. Copa ty nikdy nepřemýšlíš?"
Uchechtla jsem se a sedly jsme si k Dracovi a jeho kumpánům, kteří seděli u zmijozelského stolu.
,,Draco, měl by jsi na svou sestru dávat pozor."
Ušklíbla se a podívala se směrem na Blasieho.
,,Je fajn, že ti na ní záleží."
Ušklíbl se a podíval se jak na Pansy, tak na mě.
Nandala jsem si na talíř snídani a dala jsem si sousto do pusy.
Uviděla jsem, jak mě z dálky pozoruje Harry Potter.
Seděl u nebelvírského stolu jen s Ronem.
Protočila jsem oči v sloup a odvrátila jsem od něj pohled.
,,Cisso? Co kdybychom si dneska udělali procházku po bradavických pozemcích?"
Zeptal se mě Blasie Zabini, který si sedl vedle mě.
,,Klidně, nevidím v tom problém."
Ušklíbla jsem se na něj a on se spokojeně usmál.
Podívala jsem se směrem na Pottera, který se na mě neustále tázavým a zamyšleným pohledem díval.
,,Tak skvěle. Určitě se se mnou nebudeš nudit."
Pohladil mě rukou po rameni a v tu chvíli jsem si všimla, jak se Potter zamračil a odešel s Ronem pryč.
Nadechla jsem se, protože jsem nevěděla, o co Potterovi šlo.
Na hodině Obrany proti černé magii to letos bylo nudné, Draco mi vyprávěl, že to dříve učili prakticky, ale letos to kvůli profesorce Umbridgové bylo jinak.
Docela se mi líbila Potterovo kuráž, ale myslím si, že to s Umbridgeovou přehnal.
Odpoledne jsem šla jednou skoro prázdnou bradavickou chodbou, protože jsem nechtěla potkat Zabiniho.
Sice jsem mu na to kývla, ale nechtěla jsem s ním trávit moc času.
Uslyšela jsem dvojčata Weasleyovic a Pottera,
kteří utěšovali nějakého malého kluka.
Když jsem procházela kolem nich a všimla jsem si profesorku Umbridgeový, nelíbilo se mi, co jim říkala.
,,Kdyby jste měla nějaké tajné a zakázané vyučovací praktiky a dozvědělo by se to samo Ministerstvo, určitě by z toho byly všichni znepokojeni."
Zastavila jsem se a podívala jsem se na ní varovně.
Zarazila se a potom ke mně přišla blíž.
,,Slečno Malfoyová, od vás už nic takového nechci slyšet. Kdyby se váš otec dozvěděl, že jste neprošla při zkoušce NKÚ, určitě byste na to špatně doplatila."
Vrátila mi to a já jsem se držela, abych na ní nepoužila nelegální zaklínadlo.
Potom odešla a dvojčata Weasleyovi s Potterem na mě překvapeně zírali.
,,Nic si z toho nedělej. Jen jsme fakt nečekali, že se nás zastaneš."
Řekl jeden z dvojčat a všichni tři se na mě usmáli.
,,To nic. Možná si na mě zasedne, ale někdo mě
dneska při hodině Obrany proti černé magii inspiroval."
Podívala jsem se mile na Harryho.
,,Myslím, že tě měl Moudrý klobouk poslat do Nebelvíru."
Řekl Harry a já jsem se jen uchechtla.
,,To by pro mě a naší rodinu nebylo moc dobrý."
Zasmála jsem se, což jsem asi neměla, protože se všichni tři zarazili a zatvářili se poněkud nepříjemně.
