Vyběhla jsem točivé schody, které vedly na astronomickou věž. Věděla jsem, že už jsem přišla pozdě, abych Brumbála varovala. ,,Vííí, Malfoyovic holka se uvítala přijít!" Zasmála se nechutně škodolibě Bellatrix. ,,Kde je Brumbál?!" Rozhlédla jsem se zmateně po všech přítomných včetně Severuse Snapea. ,,Přišla jsi pozdě, Pán Zla by nebyl rád, kdyby zjistil, že jsi u toho nebyla. Ale jelikož patříš do naší rodiny, neřeknu ani slovíčko." Uchechtla se a já jsem se bránila, abych jí nezaklela. ,,Tak jak ses rozhodla, budeš s Potterem? Nebo s námi?" Zasmála se Bellatrix a Severus Snape radši odešel. ,,Odkud to víš?!" Zeptala jsem se jí šokovaně.
,,Zeptej se Severuse, umí totiž Nitrozpyt." Ušklíbla se na mě Bellatrix a mě došlo, že byl Harry poblíž, jelikož jsem na to vůbec nemyslela. ,,Pojď Draco a Cisso? Dožeň nás, budeme se přemisťovat do vašeho sídla. Odešli pryč a já jsem tam zůstala stát, byla jsem úplně zoufalá. Zajímalo mě, kde je Harry. Sice jsem nevěděla, co bych mu po tom všem měla říct, ale chtěla jsem cítit jeho přítomnost. Co když jsem ho vážně ztratila? Co když mi nikdo neodpustí? Je to jen moje vina, kdybych přišla dřív, vůbec by se to nemuselo stát. Voldemort teď má spoustu sil na ovládnoututí a zničení Bradavic.
Rozeběhla jsem z astronomické věže pryč. Hledala jsem Harryho po celých bradavických pozemcích. Všimla jsem si požáru u Hágridovy hájenky. ,,To snad ne..." Povzdychla jsem si a když jsem se k hájence přibližovala, všimla jsem si podrážděného Harryho. Když mě spatřil, lítaly z jeho rozhněvaných a bolestivých očí blesky. ,,Nestihla jsem to! Bylo už pozdě, když jsem přiběhla na astronomickou věž!" Zaleskly se mi oči, chtěla jsem náš vztah zachránit, ale byla jsem si vědoma, že ho jen ohrožuju. ,,Přesně tak, zajímalo by mě co tě tak zpozdilo. Nejspíš sis musela upravit hábit!" Křikl na mě jeho sarkastickým a naštvaným tónem.
,,Musím se přemístit do našeho sídla, všechno jsem zkazila!" Vyhrkla jsem zoufale. Všude panovala temnota a chlad, ve který by si Voldemort určitě liboval. ,,Miloval jsem tě a myslel jsem si, že bys tohle zvládla, ale selhala jsi!" Rozbrečel se a sesunul se na zem. Dívala jsem se na něj bezmocně, bylo mi to tak líto. ,,Já vím, moc mě to mrzí." Klekla jsem si k němu a soucitně jsem ho objala. ,,Neříká se mi to dobře, ale nevím, jestli k tobě ještě něco cítím." Řekl Harry a ani se mi nepodíval do očí.
Byla jsem šokovaná, co že mi to právě řekl? Myslela jsem si, že jsou jeho city ke mně tak hluboké, jako mudlovský Mariánský příkop. Jednou jsem o něm četla, že je to nejhlubší část oceánu na Zemi. ,,Jak tohle můžeš říct?" Vypustila jsem z pusy. ,,Kdyby jsi byla na naší straně celou dobu, bylo by to třeba jinak, ale když ses přidala ke Smrtijedům..." Povzdychl si a bylo na něm poznat, že ho to zdrtilo. ,,Kdybych to stihla, dokázala bych to všechno zachránit." Vstala jsem a promnula jsem si obličej. Nechtěla jsem se před ním rozbrečet, Draco vždycky tvrdil, že by toho mohl každý využít.
,,Harry? Měl by jsi jít do hradu za profesorkou Mcgonagallovou!" Přiběhl k nám Ron Weasley a stiskl rty k sobě. Harry přikývl a podíval se na mě zasmušilým pohledem. ,,Musím jít." Řekla jsem a odběhla jsem raději pryč. Za bradavickými pozemky na mě čekala Bellatrix a celá moje rodina. ,,To je dost, kde jsi byla??" Zahřměl Lucius Malfoy a Narcissa, moje matka, se na mě starostlivě podívala. ,,To je jedno, teď máme schůzku s Pánem Zla?" Špitla jsem a všichni přikývli, chytli jsme se rodičů a oba nás přemístili za Pánem Zla.
Objevili jsme se před dveřmi pochmurné a opuštěné místnosti. ,,Aah, Malfoyovi dorazili. Červíčku? Pozvi je laskavě dál." Uslyšela jsem za dveřmi slizký hlas. Červíček nám dveře otevřel a my jsme na Voldemortovo pozvání vešli dovnitř. Rozhlédla jsem se zaujatě po místnosti.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Rád vás vidím, Luciusi." Otevřel svou náruč a můj otec, Lucius Malfoy, ho šel obejmout. ,,Děkujeme za pozvání, pane." Řekl a já jsem měla co dělat, abych celou ponurou a chladnou atmosféru zvládla. ,,Cisso mladší! Tebe jsem ještě neviděl." Ušklíbl se na mě Voldemort a přeměřil si mě pohledem. Draco mě lehce popostrčil, abych se šla s Pánem Zla pozdravit. Strnule jsem se nadechla a předla jsem k Voldemortovi blíž. ,,Moc mě těší, pane." Podala jsem mu svou ruku na pozdrav a když jí stiskl, přejel mě mráz po zádech.
,,Slyšel jsem, že si tě mile vážený pan Potter hodně oblíbil." Řekl znechuceně a já jsem se začala čím dál tím víc bát. Všimla jsem si, jak Draco sklopil oči k zemi, abych ho nepotkala pohledem. Zřejmě se styděl, že moje velké tajemství vyzradil. ,,Jak to víte?" Špitla jsem a všichni Smrtijedi se rozesmáli. ,,Mně nic neunikne, moje drahá." Zasmál se pobaveně a díval se na mě škodolibým pohledem. ,,Není to ale špatný nápad, omotat si vyvoleného kolem prstu. Byl to dobrý tah, Cisso." Zazubil se na mě Voldemort zákeřně. ,,Cítím v tobě zradu a nenávist. Je mi líto, co se s vašim vztahem stalo." Řekl chladně a upřímně, ale věděla jsem, že si v duchu libuje.
O týden později jsem se vrátila do Bradavic. Byla jsem jiná, i v hloubi duše pošpiněná černou magií. Dokonce i Bradavice byly jiné, bohužel ve špatném slova smyslu. Na Harryho jsem skoro zapomněla, byla jsem docela ráda, alespoň jsem nemusela probrečet celý půl rok. Jednoho večera jsem odešla na astronomickou věž. Přemítala jsem si v hlavě všechno, co se zde odehrálo. Uslyšela jsem kroky, blížící se na astronomickou věž. ,,Malfoyová?" Řekl a já jsem poznala, že ten hlas patřil vyvolenému. ,,Pottere?" Špitla jsem a všechny vzpomínky se mi naráz vybavily. ,,Já...chtěl jsem tě alespoň ještě jednou vidět." Taky špitl a došel ke mně. ,,Myslela jsem si, že už o mě vůbec nestojíš." Podívala jsem se do jeho přenádherných smaragdově-zelených očí. ,,Byl jsem z toho všeho zničený, že už jsem pomalu nevěděl co jsem říkal." Povzdychl si a přivinul si mě do objetí. Vzlykla jsem a políbila jsem ho na rty. ,,Víš, že je to naposled... potom se naše cesty rozdělí." Zasmušile přikývl a kolébal mě ze strany na stranu. ,,Miluju tě, Malfoyová. Nikdy jsem k nikomu jinému necítil to samé, co k tobě." Řekl a já jsem se šťastně a usmířeně pousmála. ,,Já tebe taky, Pottere." Políbili jsme se a byli jsme tam do té doby, než se setmělo. Potom každý odešel svou vlastní cestou.
Když jsem psala tenhle poslední díl, musela jsem si k tomu vzít papírové kapesníčky. Doufám, že se vám jednodílovka líbila a můžete se těšit na moje další exkluzivní výtvory. S přáním pevného zdraví, Vaše Ladymaky. 🥰😂
