A morte per amore ✓ ││ Changki

26. kapitola

Changkyun

Otevřu oči do bílého pokoje, jehož ticho přerušuje jen pípání přístrojů. Chvíli se dezorientovaně rozhlížím ve snaze navyknout oči na prudké světlo. Chvíli nevím, co a kde to vlastně jsem. Než se mi oči přizpůsobí a já hned uvidím kolem sebe nemocniční prostředí. Pomalu se zvednu do sedu a hned si rukou vystřelím k boku s tichým zaúpěním.

„Kyunnie." lehce trhnu hlavou za hlasem. Zadívám se na dveře, ze kterých vykoukne známá tvářička.

„Kiki." zašeptám a překvapím se, jak moc můj hlas zní ochraptěle. Hned ke mně doběhne a s očí se mu snesou slzy na jeho nádherné tvářičky. Vidím na něm, jak je unavený, jeho kruhy pod očima, tvář, která je lehce pohubla. Ani jsem si nevšiml květiny, kterou nesl a odhodil, dokud ji Rui nevzal z podlahy a nedal do vázy na noční stolek vedle mě.

„Spal jsi tak dlouho, bože, jsem rád, že ses už probral." vzlykne. Usměju se a nechám ho aby si vlezl ke mně do náruče a pevně ho obejmu, zatímco mu do vlásků šeptám, že bych ho nikdy neopustil. Kývá na moje slova hlavičkou. Dozvěděl jsem se, že jsem spal skoro týden, říkal mi, jak za mnou chodil každý den, jak mi povídal, co vše udělal.

„Ty jsi...cože?" vytřeštím oči, když dokončí větu.

„Mm, začnu se od mafie stranit, koupil jsem nám malý domeček, dál od města, spíše na předměstí, je to hezká čtvrť, kousek jsou parky, školy a školky, obchody a kanceláře, není to daleko, abych mohl občas v Mafii zasáhnout, ale dost daleko, abych od toho byl stranou, chci...chci, abychom byli spolu, bez nebezpečí, chci, abychom žili jako všichni ostatní, obyčejně." zašeptá a přisune se ke mně.

„To zní báječně." usměju se.

///

Jak mi to Kihyun řekl, tak se i stalo. Po týdnu mě pustili z nemocnice a já mu mohl pomoci s vybalováním a zařizováním nového domu, což jsem nakonec nemusel, protože Kihyun to měl už vše zařízené tak, jak chtěl. Domeček je opravdu nádherný. Malebný. Je menší než jeho sídlo, o hodně. Má jen dvě patra, dole je obývák s kuchyní, koupelnou a několika komůrkami, nahoře jsou potom pokoje. Kihyun si vydupal šatnu, z ložnice jsou dveře do naší koupelny, zatímco na chodbě je ještě jedna koupelna a dva pokoje pro hosty. Všechno je nádherně zařízené a vybavené.

„Ještě mě napadla jedna věc." dojde ke mě Kihyun, zatímco projíždím inzeráty na internetu, jeden mě dost zaujal, ale nevím, zda by to bylo něco, co by Kihyun chtěl, abych dělal.

„Ano, lásko?" usměju se a vidím, jak se zatetelil pod mým oslovením. Vím, jak se mu to líbí a využívám každé chvíle, abych mu říkal všelijaké přezdívky. Vždycky tak rozkošně zrudne.

„Napadlo mě ještě, jak víc zapadnout," mrkne na mě. Přikývnu. „no...Yoo Kihyuna všichni znají, Kihyun je docela běžný jméno, ale Yoo je jenom jeden," Zašeptá. Snažím se následovat jeho myšlenkové pochody a to k čemu směřuje, ale už jsem se ztratil u toho, že Kihyun je běžné jméno. „a tak mě napadlo, že bych si měl změnit příjmení." zadívá se na mě významně. Což mě díky tomu polije pot, protože....proč se na mě dívá významně? Měl jsem to nějak pochopit? Ježiši.

„N-No, tak si to změn?" polknu „Třeba Kim Kihyun, to je takové tuctové a obyčejné." zašeptám.

„No, mě napadlo třeba Lim...jenže Lim je taky známé." zadívá se na mě.

„No...to jo, taky jsem si chtěl změnit příjmení, když se řekne Lim, tak všichni ví, že jsem z klanu Lim, aspoň lidé z mafií, což se nám nehodí." podrbu se na tváři.