Rivalové /Kame x Yamada/ Yaoi ✔️

16.

Kazuya ještě jednou nahlédl pootevřenými dveřmi do ložnice a pak se se zoufalým povzdechem odebral do kuchyně, aby zhodnotil své potravinové zásoby. Byl čas udělat něco k večeři. Pro sebe a pro Kokiho. Měl za sebou opravdu náročný den. Mohlo by se zdát, že začal hezky, probuzením s milovaným mužem v náruči, jenže jak se říká, ráno moudřejší večera, ne všechno druhý den vypadá tak, jak se to tvářilo ten předchozí. I kdyby se sebevíc uklidňoval tím, k čemu Yamada svolil, pochybnosti stále převládaly. Neudělal to jen tak pro nic za nic. Ale aby ho zadržel. Protože věděl, že jen tímto způsobem to půjde. Že se Kame nechá zlákat. Vyslyší hlas své touhy.

Kazuya nebyl naštvaný, spíš zklamaný. Dohnal Yamadu k tomu, aby dál jednal proti své vůli, přestože si nařídil, aby k tomu už nikdy nedošlo. Nechtěl, aby se druhý muž trápil, proto musel odejít. Netušil, že to dopadne takhle, že spolu skončí v posteli.

Už dlouho nezažil tak hektické ráno. Z Yamadova pokoje vypadl jako cukrář, ani ne pět minut mu trvalo, aby se sbalil a pak musel ještě napsat Aimi vzkaz. Do agentury volal po cestě, za kterou utratil nekřesťanské peníze, protože nakonec se rozhodl pro taxi, namísto vlaku. V recepci společnosti mu řekli, že Johnny-san je celý den mimo kancelář a bude k zastižení až druhý den. Ani to Kamemu moc nepřidalo. Chtěl záležitost vyřídit co nejdříve. Domů dorazil kolem poledne. A když mu někdy po jedné hodině napsal Koki, netuše, že je Kazuya zpátky v Tokiu, Kame mu tu radostnou zprávu oznámil, aniž by přemýšlel, co to vlastně dělá. O necelé dvě hodiny později spolu skončili v posteli oni dva.

Kdyby Koki tušil, co Kazuya v Yokohamě provedl, možná by mu dal facku a možná by šel zabít Yamadu. Kame znal pocit špatného svědomí, ale nikdy to nebylo tak silné jako teď. Nenáviděl se za to, že udržuje Kokiho ve falešných iluzích, ale netušil, jak z toho ven. Yamada využil jeho slabosti, svedl ho, aby jejich projekt neodpískal, tím už si byl Kazuya jistý, ale Koki s tímhle vším neměl nic společného a nezasloužil si takové jednání, i když se zatím nacházel ve sladké nevědomosti.

Kame přemýšlel, až se mu kouřilo z hlavy. Úkony v kuchyni dělal tak nějak automaticky. Co mu přišlo pod ruku, to přidal do masové směsi. V závěru to ani nebylo moc špatné, jíst se to dalo, ale jeho jídlo, jakoby najednou mělo příchuť hořkosti. Stejně tak rýže, nebo i džus, jež při vaření popíjel.

Co mohl dělat? Vlastně nic. Musel počkat do dalšího dne na schůzku se šéfem a zatím se před Kokim tvářit, jako že je všechno v naprostém pořádku. Yamadu teď snad nějakou dobu neuvidí, jeho city by se tedy mohly otupit. Člověk přece potřebuje nějakou dobu na to, aby se do jiného člověka zbláznil tak, že bez něj nedokáže žít. A oni měli za sebou sotva tři společné týdny. Dobře, byl do Yamady zamilovaný, ale pořád se z toho mohl ještě dostat. Když se zaměří na něco jiného, a když toho protivného kluka nebude mít na očích.

Takové myšlenky byly celkem uspokojující a poskytovaly určitý pocit komfortu bezpečí a naděje. Horší už to být nemůže, uklidňoval se Kazuya. Jen kdyby v Yokohamě zůstal a snažil se s tím poprat se všemi těmi nežádoucími vlivy okolo. Udělal to nejlepší, co mohl. Písnička byla nahraná, navrhne tedy Johnnymu-san, aby ji použili do rádií, a když tak ji nahraje ještě jednou, sólově. S tou pak bude moci i vystupovat.

Trochu mu bylo úzko, že po své rodině chtěl, aby ho kryla. Nevyzvídali, co se stalo, ale když jim řekl, že to nahrál na sestřiny potíže, nevzali to zrovna dobře. Neměl by prý pokoušet osud. Musel jim slíbit, že se to pokusí vyřešit jiným způsobem, i tak Kame doufal, že vedení nenapadne volat k němu domů, aby si jeho tvrzení potvrdili. Stačilo, že bude lhát sám.

Když byl hotový s večeří, odebral se do obývacího pokoje a pustil televizi. Zvuk hodně ztišil, aby neprobudil Kokiho. Muž po jejich milování rychle usnul. Kame to uvítal, protože se necítil na rozhovor, který po jejich sexu většinou následoval. Koki býval v něžném rozpoložení a vynucoval si po Kazuyovi vyznání lásky a také řešil, co s nimi bude za nějakou dobu. Neměl na takové řeči sílu a ani náladu. Co by asi Kokimu řekl? Že to s ním vlastně ani moc vážně nemyslí, že je jen náhrada za Yamadu? Což o to, kdyby tu nebyl druhý muž, Kame by takhle nepřemýšlel, užíval by si návratu bývalého milence plnými doušky a nic dalšího neřešil. Mladší muž vyvolal v jeho životě pořádný chaos a jako vždy to zůstalo na Kazuyovi. Aby to nějakým způsobem rozsekl.