Ledové Srdce (Elsa, Jack Frost)

Kapitola IV

Snažila jsem se osvobodit si nohy. Nešlo to. Začínala jsem panikařit a už se mi hrnuly slzy z očí. Rozhlížela jsem se kolem jestli neuvidim Jacka. Nikde nebyl. V tu chvíli jsem se musela spolehnout sama na sebe. Zavřela jsem oči, natáhla ruce na stěnu paláce která mě držela při zemi, a začala jsem celý svůj vztek přemisťpvat do toho kusu aby se rozpadl na cucky. Povedlo se. Malé ledové kousíky se rozletěly kolem mne. Bylo to vysilující a už jsem neměla sílu vstát. Bála jsem se že když omdlim, umřu.
Víčka mne pomalu začala zrazovat a já padám k zemi. Než zavřu oči, všimnu si, že ke mne přistoupuje postava.

Bolí mne hlava. Jakoby do ní někdo uhodil silným kladivem. Jsem vyčerpaná a nemůžu se zvednout. Otočim hlavou na levou stranu a slabě slyším dvě osoby mluvit.

''Co tě to napadlo?! Nemůžeš sem kohokoliv přivést!,, byl to ženský hlas, dospělý.

''Neviděla si ji, byla úplně zhroucená, umírala tam.'' mladší hlas mne obhajoval.

''Hned jak se probudí jí odsud odvedeš. Nechci tu nikoho cizího'' dospělý hlas se pomalu vzdaloval.

Snažila jsem se pomalu otevřít oči a vstát. Začala jsem se zvedat, v tom se mi ruce podlomily a já dopadla na postel. Mladší osoba ke mně přistoupila a jemným hlásek na mne promluvila.

''Shh, odpočívej, prospala jsi teprv 3 hodiny.,, usmála se na mne. Nečím mne posypala a já zase tvrdě usla.

Znovu mne probudila krásná vůně jídla. Měla jsem hrozný hlad a tak jsem se pokusila vstát. Hned na první pokus jsem vstala. Byla jsem dezorientovaná a zmatená, kde to jsem. Vypadalo to jako bych byla uvnitř stromu. Všechno kolo mne bylo ze dřeva. Bylo to krásné a nezvyklé. Pokračovala jsem s dekou přes záda rovně podél chodby. Naproti mne někdo šel. Byla to vysoká, štíhla slečna se zrzavo hnědými vlasy a oranžovýma očima. Na sobě měla uplou, modro,zeleno hnědou košili s knoflíky. Kalhoty měla udělané z hnědých listů.

'' Tady jsi! ,,  dala ruku v bok a usmála se. '' Čekali jsme než se probudíš.,,
Pomalým krokem jsem ustoupila. Třásla jsem se zimou a myslela jsem že každou chvlkou omdlím.

''Mne se nemusíš bát.,, pomaličku ke mně přistoupila a chytla mne za rameno. '' Určitě máš hlad. Pojď. Půjdeme se najíst.,, pomalým tempem jsme došli do jídelny. Byla velice krásná. Uprostřed stál velký stůl a na něm bylo moc jídla. Polévka, kuře, brambory, kukuřice. Vše na co si vzpomenete. Usadila jsem se  na poslední volné místo. Všichni na mne koukali nepřátelským pohledem.

''Takže,, začala žena v čele stolu. 'Srdečně tě tu vítáme mezi námi. Uričtě by si toho chtěla hodně slyšet ale na to nejsi ještě moc silná.,,  koukala na mne přísným pohledem.

''Jmenuji se Araw. A má dcera Tera tě předevčírem zachránila před smrtí.,, koukla směrem k ní.

''Nojo, to byla maličkost.,, usmála se na mne.

''Co se stalo? Pamatuji si toho málo.,, zděšeně jsem se zeptala.

''Viděla jsem tě jak si ležela na sněhu. Myslela jsem si že si mrtvá, ale nebyla jsem si jistá. Tak jsem tě přivedla sem.,,

Koukla jsem na svoje oblečení. Měla jsem na sobě bílou lehkou košili a bílé kalhoty.

''Kde mám svoje šaty?,, řekla jsem mírně zděšeným hlasem.

''Měla si je celé mokré a zničené.,, odvětila mi Tera. ''Neboj se, budeš je mít v pořádku. A teď dost povídání a pusťme se do jídla!,,

Upřímě neměla jsem moc chuť k jídlu když jsem nevěděla co se stalo s Jackam.

-----------------------------------------------------------------------------

Další část^^

Děkuji za trpělivost a doufám že se vám i tato část líbila :3 Co si myslíte že se teď bude dít?

Vyjádřete se v komentářích! :3

Jestli chete abych si přečetla váš příběh klidně mi napiště do zpráv/ komentářů a já se na to podívám:3

Follow a Vote potěší ♥

xoxo Angeln23