Kapitola X

908 62 9
                                    

*Z pohledu Jacka*

S vyděšeným výrazem vidím, jak padá k zemi. Nestihnu jí zachytit. Místo toho vidím jejího vraha. Bez rozmyšlení se na něj vrhnu. Svalim ho na zem a vražím mu z každé strany pěstí, než spadne do bezvědomí. Zabil jsem ho? Nebo jen omráčil? Chvíli jsem tam seděl a přemýšlel co jsem to udělal. Uslyším, jak se Elsa snaží nadechnout. Rozběhnu se k ní a chytím ji za ruku a pod hlavou.

,,Máš ruce od krve.'' řekla tichým hlasem.

,,Toho si teď nevšímej. Musím ti nějak pomoc. Zavolám Teru!'' chystal jsem se zvednou jenže mě z posledních sil zadržela.

,,Víš moc dobře, že moc času už nemám. A já chci být s tebou.''

Zase jsem si sedl. Přivinul jsem si ji ke své hrudi. ,,Miluju tě Elso. A nedovolím aby si umřela.''

Nic se neozvalo. Odtáhl jsem ji a zjistil jsem, že už jí není pomoci.  Všechno začalo okolo mne tát. A já věděl že už je pozdě. Slzy se mi draly ven. A já to nedokázal zastavit. Všechno bylo rázem pryč.

Po chvíli dorazila Tera. S vyraženým dechem. Sedla si k Else a s brekem jí začala hladit po vlasech.
Já jsem se zvedl, vzal jí do náruče a mířil na sever.

,,Jacku! Kam deš?!'' zakřičela za mnou.

Neodpověděl jsem a dál šel svojí cestou. Rychlým krokem mě dohnala.

Dorazili jsme na místo, kde dřív stál její obrovský palác. Všechno se mi najednou v hlavě přehrálo. Štěstí když jsem jí poprvé potkal. Náš první polibek. Srdce mi málem v hrudi puklo.
Položil jsem ji na místo, kde dřív byl střed jejího paláce. Magií jsem jí udělal ledovou hrobku. Když jsem byl hotov, sedl jsem si vedle ní a potichu jsem truchlil. Tera si vedle mne sedla o objala mne. Oba jsme tam seděli a sledovali, jak slunce zachází. A s ním i má chuť k životu.

 KONEC

Ledové Srdce (Elsa, Jack Frost)Kde žijí příběhy. Začni objevovat