Ledové Srdce (Elsa, Jack Frost)

Kapitola I

Přešla jsem k oknu a vychutnávala jsem si ten klid. Žadné přetvářky, žádné starosti...nic. Všechno je to ze mne pryč. Ta tíha která mne trápila pominula. Zhluboka jsem se nadechla a tiše jsem stála u okna. Na malou vteřinu se mi něco mihlo kousek ode mne. Rozhlédla jsem se na všechny strany a po okolí, ale nic jsem nezahlédla. Otočila jsem se směrem ke schodišti. Než jsem stačila stoupnout na první schod, ozvaly se 3 rány na dveře. Žádné veliké rány. Jen 3 lehká zaklepání. Z toho jsem vyloučila že to bude armáda. Ale i tak jsem se bála že je to Anna. Pomalu jsem přešla ke dvěřím a koukla jsem přes modré ledové dveře kdo za nima stojí. Nebyla to ženská postava, ale mužská. Chvilku jsem tam tiše stála a čekala co se bude dít.

Po chvíli zaklepal znova. Nemohla jsem tomu odolat a tak jsem dveře otevřela. Stál tam mladík s bílými vlasy, modrýma zářivýma očima které hleděly na mne, s tmavě modrou mikinou a hnědýma kalhotama. V ruce svíral zahlou hůl.

'Kdo jsi? A jak si mne našel?, začala jsem pomalu.

'Mé jméno je Jack Frost., usmál se, vzal mi ruku a letmo mi ji políbil. 'A tvé?,

'E-e-Elsa., vykoktala jsem. ' Pojď dál., pozvala jsem ho nejpřátelštějším tonem. Bez slov vešel dovnitř. Prohlížel si můj palác s velikým údivem.

'Máš to tu úžasné. To si stavěla sama? Jak dlouho tu žiješ?,

'Víš, nechci to moc rozmazávat, moc se neznáme, nevím kdo si., Otočil se na mne s úsměvem. Přistoupil ke mne natáhl ke mne ruku a z ní mu vyletěly drobné vločky. S údivem jsem to sledovala. Začala mi mravenčit ruka. Natáhla jsem jí jako on a udělala jsem přesně to sámé co on. S nadšením to sledoval.

'Takže je to pravda., oslovil mne. 'Vážně si to ty. Ta královna se schopnostma., Koukali jsme na sebe navzájem jakoby jsme se znali už od nepaměti. Bylo to až strašidelné. Zdálo se mi jako by mezi námi přeskočila jiskra. Ale ne tak obyčejná. Skoro minutu jsme byli v tranzu až jsem si to uvědomila a přestala jsem. Kousek jsem odskočila a otočila se k němu zády.

'Co to děláš?, vyhrkla jsem ze sebe.

'Já nic! Já myslel že ty ...,

'Asi by si měl už jít.,Se smutnou tváří odešel ke dveřím a před odchodem řekl. 'Já se vrátím., nadskočil a zmizel v mracích.

Přešla jsem ke dveřím a koukla nahoru za ním. Zahledla jsem jen malou skvrnku a jak z nebe padají malinkaté vločky. Kdo to byl? Jak mne našel? Co po mne chtěl? Kdo by čekal že mezi horama a sněhem najdu takového mladíka.

Dlouho jsem nad tím přemýšlela do večera. Byla jsem strašně unavená a nakonec jsem usoudila že by bylo nejlepší si jít lehnout. Na posteli jsem našla dopis s přáním na Dobrou noc.

Od  Jacka Frosta.