Fucking Messenger [CZ]

Fucking Messenger [CZ] - Chapter 1. - Me & My "Perfect" Life.

"Panebože mami, nech mě už chvíli bejt! Maturita je až za několik měsíců proboha!," zoufale jsem okolo sebe mávala rukama a křičela. Jenže jí to bylo jedno.
"Bethany, podívej. Táta i já chceme, aby si odmaturovala a..," nenechala jsem ji to dokončit. Stále měla ten svůj hnusný tón, kterým mi naznačovala jen jednu jedinou věc.
"Abych odmaturovala a vypadla z tohohle domu. Neboj se. Tvůj sen, v kterej věříš už osmnáct let, se brzy stane skutečností, mami." Zamračila jsem se a poslední slovo řekla tak chladně, jak nejlépe to šlo. Dívala se na mě s vykulenýma očima a nadzvednutým obočím. Po chvíli informace, co jsem na ní vychrlila vstřebala, rty sevřela do úzké čárky a zamračila se. Měla jsem pravdu.
Zatímco se ke mně otočila zády, aby mi tím dala najevo, že s debatou se mnou pro dnešek skončila, a začala si (jak nenápadné!) dělat kafe, já už vybíhala schody nahoru. Zamkla jsem se v pokoji a vyndala mobil. Ne, notebook jsem už nějakou dobu neměla - co si ho přivlastnila máma. Zapla jsem Messenger a projela aktivní přátelé. Koutky se mi zvedly do menšího úsměvu.
Samozřejmě, že byl Calum aktivní, a já měla důvod k radosti. Hned jsem mu napsala o tom, co se právě řeší u nás doma, a on mi zase napsal, jak se daří jemu. Za ten rok, co už jsme si psali, mi ani jednou o rodině nenapsal - ikdyž já o té své většinou hezky nepsala, jelikož jsem neměla důvod. Ale třeba se u nich jen nedělo nic zajímavého.

"Pojď na večeři!,"křičela na mě máma ze schodů, a když jsem jí neodpovídala, slyšela jsem, jak hlasitě dupe nahoru. Rychle jsem vytáhla nějaké učení a roztahala ho všude možně po neustlané posteli, aby se neřeklo. Mobil jsem strčila do kapsy a podívala se do učebnice matematiky. Co to proboha je?
Hned nato mamka vešla do pokoje. Ano, sice jsem říkala, že jsem zamykala, ale moje dveře jsou v tak dezolátním stavu, že jdou otevírat, ikdyž jsou "zamčené".
"Ihned jdi dolu ke stolu a navečeříš se. Se mnou a s tátou.. Tohle počká," ukázala na učení a vydala se dolů. Pardon? Nejdřív mi do hlavy už od září cpe, jak se musím učit, abych udělala tu pitomou maturitu, a teď mi řekne, že tohle počká? Občas mám pocit, že ona nemůže být moje máma. Ne, že bych byla nějaká velice chytrá, to fakt ne. Ale ikdyž jsem - o docela hodně let mladší - mám pocit, že dokážu to, co mám v hlavě (a říká se tomu mozek), používat mnohem líp, než ona.
Ale na druhou stranu, mohla jsem se zase dobrovolně zbavit učení - které tam sice bylo jen tak na oko, ale bylo - a ještě se u toho najíst. Vstala jsem a rozešla se dolů do kuchyně.

"Nerad tě ruším, Bethany..," zamumlal táta a já zvedla hlavu od mobilu, co jsem měla položený na klíně.
"Co?,"odpověděla jsem nepřítomně a koukla se na oba z rodičů. Máma si jen povzdechla. Zase mi cinknul Messenger.
"Můžeš se laskavě pět, deset minut, věnovat rodině a jídlu, co máš na talíři?,"zvýšila hlas a zamračila se. "A vypni si ty strašný zvuky nebo ti ten mobil zabavím," dodala. Převrátila jsem oči, vypla si vyzvánění a strčila mobil do kapsy. Táta samozřejmě raději už nic neříkal a díval se do talíře. Na čí straně sakra je?
Aby toho nebylo málo, máma samozřejmě musela udělat rybu, kterou já k smrti nesnáším. Má to víc kostí, než masa, a ještě je to maso takový.. divný. Ne, prostě nesnáším ryby. A dá se říct že celkově všechno maso - ikdyž kuřecí mám docela ráda.
Rybu jsem tedy nějak vypreparovala, brambory a zeleninu snědla. Máma jen vrtěla hlavou, stylem co to má za ubohou dceru, která dostane pořádný kus libového masa a jen ho takhle ožďibuje, přičemž tam minimálně polovinu ještě nechá. Táta se nabídl, že to po mě dojí, takže jsem talíř nechala u jeho strany a šla nahoru. Samozřejmě už s mobilem v ruce.

Calum byl teď jedinej, kdo mi rozuměl. Kdo znal můj život do všech detailů. A já zase znala jeho - ikdyž ne tak podrobně, jako tomu bylo naopak. Je pravda, že jsme nikdy neměli třeba webcameru, nebo jsme se ani neslyšeli. To mě nejvíc mrzelo. Sice říkal, že jí má rozbitou, ale že by neměl mobil s předním foťákem? Ale byla jsem ráda, že mám někoho, kdo mi rozumí - sice jen přes chat, ale mám. Občas jsem taky slyšela od pár lidí, že jsem strašně závislá. Víte, já nejsem závislá na mobilu, Messengeru, nebo Facebooku. Jsem závislá na člověku jménem Calum Hood.