Malinový klan: Stíny nevinnosti

3: čas legrace

Svižník zmizel ve tmě jeskyně smrti. Křemínek se odměřeně zastavil a prohlížel si stopy velkých příšer, které do tunelu vedly. Byly blyštivé, a zdálo se, že i pořádně pevné. Hezky nevoněly.

,,Tak jdeš?" ozval se Svižník ze tmy vybízejíc svého kamaráda k nějaké aktivitě.

,,Už jdu," mňoukl klidně Křemínek a následoval Svižníka dovnitř. Bylo to dost tmavé místo, a nic, kromě stop na zemi, tam nebylo. Stopy vedly do nekončící nicoty. ,,Myslím, že se to jeskyně smrti jmenuje z nějakého důvodu," podotkl.

,,Tak samozřejmě," uchechtl se Svižník a pokračoval tunelem. Křemínek dosti znejistěl.

,,Nic zajímavého tu nevidím," mňoukl a ucouvl. Toto místo se mu nelíbilo.

,,Počkej, je to na druhé straně! Úplně jiný svět!" nabádal ho Svižník. Křemínka slova zaujala, ale úplně nepřesvědčila. Beztak si to Svižník zas jen přibarvuje, jako vždycky. ,,Jdeš?" naléhal.

Křemínek si povzdechl a už už chtěl vykročit za Svižníkem, když se mu půda pod tlapkama začala jemně otřásat. Nebyl si jist, jestli se to součástí toho překvápka, ale velmi znejistěl. I Svižník se zastavil, našpicoval uši a pohodil ocasem.

,,A sakra," špitl Svižník a začal couvat. ,,To nebylo v plánu, raději honem rychle vypadnem," začal naléhat a rozběhl se zpátky. Jak nekoukal na cestu, narazil do zmateného Křemínek. Tomu se divoce rozbušilo srdce, div nezačal panikařit. Co se to děje? Půda pod nohama se otřásala více a více, kolem bylo slyšet skřípění.

Kocouři se naštěstí rychle zmátořili a co jim nožky stačili spěchali ven z tunelu. Jakmile se dostali na světlo, Křemínek zakopl o kolej a začal se s křikem kutálet z kopce. Svižník ho vcelku ochotně následoval, když tu jim za zády proběhlo obrovské monstrum. Vlak. Všechny daleko přítomné ohlušil svým hlasitým zahoukáním.

Strachy naježený Pstroužek čekající pod kopcem s hrůzou sledoval své dva kamarády. Křemínek udělal pár kotrmelců a zastavil se ležící na zádech. Svižník dohopkal vedle něj a trochu odměřeně si ho prohlédl.

,,Vy idioti! myslel jsem, že je po vás! Jak bych to asi vysvětloval klanu? Jak bych to vysvětlil vašim rodinám?!" halekal hystericky Pstroužek. Na to snad nemysleli?

Svižník se významně podíval na Křemínka a uchechtl se. ,,Byla to pitomost, uznávám. Minule to přece prošlo," pokrčil rameny. Křemínek mezitím otřesný zážitek hlasně rozdýchával ležíc na zádech.

,,Víš, že ti vždycky budu krejt záda, ale takový blbiny už nedělej!" sykl Pstroužek, načež se otočil a poklusem si to zamířil zpátky do tábora. Byl velmi rozlícen.

Svižník se za ním jen pasivně zahleděl. Následně svůj zájem přesunul k ležícímu Křemínkovi. ,,V pohodě? Já to fakt nečekal," mňoukl jako svojí omluvu.

Křemínek se zvedl a oklepal se. ,,Tyjo, nečekal bych, že budeš mít i nějakou sebereflexi," uculil se. ,,Co Pstroužek, bude v pohodě?" zajímalo ho spíš. Psychické zdraví je mnohdy přeci jen důležitější, než to fyzické.

,,Ale jo, jen se asi cítil, že má za nás zodpovědnost. Nebo se o nás fakt bál," uchechtl se Svižník a pomalu se vydal na cestu k táboru. Křemínek ho pomalu následoval.

Po zbytek cesty šli oba kocouři vedle sebe v naprosté tichosti. Oba si zřejmě moc dobře uvědomovali, že tohle nemusela vůbec být taková sranda, jaká to nakonec byla. Co kdyby tam opravdu zemřeli? Budou se však raději tvářit, jaká hrozná prča to byla.

Jak došli do tábora, byla už skoro tma. Křemínek si všiml, že Pstroužek sedí u hromady s léčitelským učedníkem, Rozmarýnem. Rozhodl se, že za nimi zajde a s Pstroužkem si promluví. Svižník ho však musel zdržet neodkladnou informací. ,,No nic, jdu si vyčistit hlavu lovením mého dalšího objektu zájmu," mňoukl a nenápadně ukázal na bílou učednici čistící si srst u učednického doupěte.

Křemínek se na něj zmateně podíval a tiše vzdychl. ,,Bezva, to jsem chtěl vědět," protočil oči vsloup. Svižník se uchechtl a rozloučil se s ním svojí typickou herdou do zad, kterou Křemínkovi uštědřil. Ten hekl a raději se k tomu nevyjadřoval, jen ať už se ho na chvíli zbaví.

Pstroužek s Rozmarýnem vysedávali u hromady nad nějakým opeřencem. Zřejmě sojka. Potichu spolu konverzovali, ale Křemínek nevěděl o čem. A nezjistil to ani, když k nim přišel blíž. Rozmarýn totiž vždy mluvil hrozně tiše. Křemínkovi to zprvu vadilo, ale časem si zvykl, že je to prostě Rozmarýnův charakteristický rys.

,,Co potřebuješ?" otočil se na Křemínka Pstroužek. Z tónu jeho hlasu bylo poznat, že teď rušen být nechce.

,,Jen mě zajímalo, jestli jsi v pohodě?" ptal se Křemínek opatrně. Pstroužek mlčel, ale za chvíli pookřadl.

,,Já? Já jsem v pohodě, ale vy jste být v pohodě nemuseli!" sdělil mu rázně. Křemínek uhnul pohledem. On netušil, že půjde o život! ,,Svižník nikdy nemyslí na následky. Už jsem se několikrát snažil ho to naučit, ale zřejmě marně," dodal Pstroužek trochu zklamaně.

,,Poučí se jen tehdy, až se doopravdy něco stane. Neplýtvej kvůli němu svojí energií," vložil se do toho Rozmarýn. Křemínek zastříhal ušima a Rozmarýna si prohlédl. Hlas, jakým to k Pstroužkovi řekl, byl tak příjemně konejšivý.

,,Rozmarýn má pravdu, on se spálí sám, tak se kvůli tomu netrap," usmál se Křemínek a přátelsky Pstroužka ťápl do ramene. Pstroužek se na oba pousmál a kývl.

,,Křemínku, dáš si s námi sojku?" nabídl nakonec Pstroužek. Křemínka nabídka překvapila, koukl hned na Rozmarýna, jestli v jeho výrazu nenajde nesouhlas, ale ten tam nebyl. Jen úsměv.

,,No, spíš jsem myslel, že vás nechám být, ale-" nedořekl, protože se mezi ně vměstnal dost nevhodným způsobem Svižník. ,,Hele, přátelé, co kdybychom na předchozí události zapomněli a společně se navečeřeli?" ptal se Svižník hlasně a oba kocoury chytl za ramena, jako správné polidštěné zvíře. ,,Rozmarýne, ty vypadni, tebe nikdo nezval," zašklebil se na svého bratra.

Rozmarýn nechápavě zatěkal očima, ale jakmile na něj Svižník zasyčel, stáhl se a zamířil sklesle k léčitelskému doupěti. ,,Nezapomeň se zas rozfňukat!" zachechtal se Svižník.

Pstroužek se vymanil z jeho sevření a nasupeně se na Svižníka podíval. ,,Mohl bys mi čas od času připomenout, proč se kamarádím s takovým kreténem, jako seš ty?" zasyčel. Následně vzal sojku a rozběhl se do léčitelského doupěte.

Svižník se jen uchechtl. On si z takových výměn názorů nic nedělal. Aspoň Křemínek se mu nevzpíral.

,,Tobě ani rodina není svatá, co?" uchechtl se nechápavě Křemínek. Svatý Hvězdoklane, on je ten Svižník fakt kus krypla, ale co už. Nikdo není dokonalý...