Malinový klan: Stíny nevinnosti

prolog

Byla hluboká noc. Obloha byla jasná, takže naskýtala pohled na stříbrnou kožešinu v celé své kráse. Měsíc právě dorůstal v úplněk. Mezi stromy převážně listnatého lesa se mihla srst malého zvířete. Dokonce dvou malých zvířat! Barevná srst patřila kočce prchající před černobílým kocourkem jemnějšího výrazu. Vše doprovázelo jejich tiché chichotání.Idylickou scénu ukončil pád kočky na zem. Tam na ni skočil podstatně mladší kocour a zakřenil se.

,,Říkal jsem ti, že nejsem žádnej šnek!" pravil hrdě. Kočka se tomu zasmála.

,,Šnek možná ne, ale slimák určitě," zahihňala se pod fousky. ,,Kdybych chtěla, jsem dávno v prachu!" vyplázla jazyk. Kocour přimhouřil oči a předstíral, že je maximálně uražený. On se tak snažil, a nakonec ani snaha nestačila?

Kočka ho ťápla po čumáku. ,,Moc se nemrač," mňoukla ,,nesluší ti to." mrkla.

Kocour stáhl uši, div se nezarděl! Bral to jako velký kompliment, a nevěděl, jak na to reagovat. Kompliment od někoho takového je pro něj obrovská pocta! Čím si to vysloužil?

Kočka vstala zpod kocoura a oklepala se. ,,Copak, spolkl sis jazyk?" uculila se na něj. Naprosto propadla té jeho nevědomosti a hlouposti. Však je to ještě takové pískle! Kocour zkoprněle stál a jen se na ni nejistě usmál.

,,Už je docela pozdě, zítra na trénink nevstaneš, měli bychom se vrátit, hm?" ptala se kočka.

Kocour zastříhal ušima a švihl ocasem. ,,Ale ne, já přece vstávám vždycky! Kvůli tobě bych vstal i z hrobu!" mňoukl rozhodně. Kočka se zahihňala. Takové rozkošné a naivní řečičky!

,,To je milé," usmála se ,,ale co by tak na to řekl Větrný?" zkoušela ho.

,,N-no ten se to snad dozvědět nemusí," mňoukl kocour stydlivým tónem.

Kočka se uchechtla a přišla k němu blíž, aby se o něj hlavou otřela. ,,To víš, že nemusí," mňoukla a blízla ho na tvář. Kocourek byl z toho celý paf! Nevěděl, jak se teď zachovat, či co dělat. Blíznutí jí zkusil zlehka oplatil, ale bylo to velmi nesmělé.

,,Koukám, že tě toho budu muset naučit mnohem víc, než zákoník dovoluje," zahihňala se kočka a zazubila se. Kocourek se cítil více než polichocen, ačkoli ještě přesně nevěděl, co tím kočka myslí.

,,T-tak to jsem zvědavý," mňoukl nesměle.

,,Neboj, myslím, že budeš příjemně překvapen," zavrněla kočka. Kocourek ani hláskou neodporoval. Proč taky? Takové štěstí ho už jistě nikdy v životě nepotká! A taky že ne. ,,Naučím tě, jak být pořádným válečníkem," mrkla kočka, a věřte nevěřte, později té noci ho to i naučila ;)))