Dominiku? 2 [DOKONČENO]

Sám

Dominik

Vždycky jsem si říkal, že být sám není nic hrozného. Přišlo mi, že být sám je naopak skvělý. Jenže ono to tak někdy opravdu není. Mým zvykem přece bylo holku po jedné noci nechat a už se k ní nevracet. Najít si jinou a byl to vždycky jen závazek na jednu noc, nic víc. Ale já to před rokem porušil. Udělal jsem pravý opak toho, co jsem dělal a čeho jsem se držel. A to, že jsem si jednu holku nechal pustit moc k tělu a dostala se mi pod kůži.

Přesně rok, co to skončilo a já se poučil ze svých chyb.

Stanovil jsem si znovu jedno a to samé pravidlo jako tenkrát.

Už nikdy si nenechám žádnou holku nikdy pustit k tělu.

Za ten rok se toho moc nestalo, krom toho, že jsem si připadal sám.. Já se vrátil ke svému starému životu, který mi vždy vyhovoval. Nebyly v něm žádné starosti. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl a nikdo mi v tom nebránil. Prostě jsem byl volný a tu volnost jsem si užíval.

Akorát mé myšlenky se stále dokola a každý den točily kolem drobné brunetky, která mě okouzlila tím jejím nevinným pohledem. Její nevinnost bylo to její kouzlo, pro které jsem měl už od začátku slabost.

Nebyl den kdy bych na ní nemyslel.

Proto v mé posteli byla skoro každou noc jiná, abych myšlenky na ní zahnal a nemyslel na ní. To mi však nepomáhalo. I přes to, když v mé posteli byla buď blondýnka nebo černovláska, nebo jakákoliv jiná, viděl jsem jí.

Nevěděl jsem jak jí dostat z hlavy.

Dnes byl den, kdy jsem v tuhle dobu býval mimo Pardubice na oslavě své dlouhodobé kamarádky, se kterou i přes to všechno, co se stalo, se dál bavím. Místo toho ležím v posteli a koukám do stropu, přičemž si mezi prstama jedné ruky proplétám svůj zlatý řetízek na krku a v druhé ruce pevně svírám hrdlo skleněné láhve, jejíž obsah je dnešním dnem mým nejlepším kamarádem.

Byl bych tam, ale já nechtěl.

Sice moc dobře vím, že by tam nebyla, protože je mi jasné, jak to mezi těma dvěma je. Ale kdyby tam byla, nebyl bych schopen se jí podívat do očí, za to co jsem jí před rokem udělal. Radši bych to byl tentokrát já, který by se vyhýbal. Sám jsem si jistý, že i kdybych se jí do těch zeleno-hnědých očí podíval, utekla by. Já bych jí to neměl za zlé, protože to je to co si zasloužím.

,,Citťák?" Ozval se Jakub ode dveří když se otevřely. ,,Ty tam nejedeš?" Následovala hned další otázka, kterou jsem čekal. Čemu se divit, když jsem každý rok, tenhle den nebyl doma a on to bral pomalu jako zvyk.

Tenhle rok byl výjimkou. Možná i příští, kdo ví.

,,Proč myslíš?" Zamumlal jsem, aniž bych se na něj podíval. Veškerou pozornost jsem věnoval tentokrát cigaretě mezi prsty, přičemž jsem pozoroval šedý dým, který dráždil mé oči.

Jakub nějakou dobu pozoroval, jak poklidně potahuju z cigarety a mlčel. Jako kdyby tady vlastně nebyl. Stál tam jako sloup mezi tím, co jsem se z postele přesunul ke své skříni.

,,Už je to rok." Nebylo ho skoro slyšet. V moment, kdy vyřkl tuhle větu jsem na pár sekund zamrzl. Zůstal jsem stát naproti své skříni, s trikem z půlky oblečené a koukal na jeho odraz v zrcadle.

,,Kam s tím máš namířeno?" Zamračil jsem se a upravil si své bílé tričko, které zvýrazňovalo více můj potetovaný krk a mé potetované ruce.

,,Nikam. Měl bych snad?" Zalhal. Poznám když lže, na to ho znám moc dobře. Dále jsem koukal na jeho potetovanou tvář v odrazu zrcadla i přes to, že byla tma, šly jeho inkoustové obrázky vidět moc dobře. Pohledem jsem nechtěně v odrazu zavadil o rámeček s její fotkou, která mi tady stále visí. A kterou mi dala na mé narozeniny, pár dní před tím než se to stihlo všechno doslova posrat.

,,Jakube nelži mi. Poznám když lžeš, tak mi laskavě řekni, kam s tím máš namířeno." Začal se mnou pomalu cloumat vztek.

,,Dominiku uklidni se." To už jsem se otočil čelem k němu. Chtěl ještě něco namítnout, avšak já ho v tom přerušil.

,,Já jsem úplně v klidu. Jen nechápu, co se mi tím snažíš říct. Vím, že je to rok. Je to jeden posranej rok, co sem jí poznal a ztratil. Můžu si za to sám, ale já na ní chci kurva zapomenout a ne si jí furt připomínat." Mával jsem rukama všude možně a rozčiloval se. Jsem si vědom toho, že bych na něj neměl být naštvaný, protože to on mi pomáhal. Nebýt něho asi bych s hudbou dávno skončil. Za tu dobu jsme se stihli tolikrát pohádat, ale to nebylo naštěstí nic hrozného a vždy jsme z toho vyšli zase jako bratři.

,,Včera jsem jí potkal." Řekl hlasitěji a úplně přeskočil, co jsem mu právě řekl. Zarazil jsem se. A to až tak, že jsem si musel sednout na postel. Zůstal jsem na něj doslova čumět s otevřenou hubou. Byl jsem v šoku.

Potkal jí.

,,Před Caffeterií." Dořekl a zároveň odpověděl na mojí otázku, která mi začala běhat v hlavě s miliardou dalších. Jednou rukou jsem vjel do svých vlasů a tou druhou jsem si promnul oči. ,,Mluvila se Šimonem." Obeznámil mě další informací, která mi nešla do sebe.

Ella s Šimonem? Nikdy před tím jsem je neseznamoval a nevěděl jsem, že by se ti dva znali. Nebo se třeba ani znát nemusí jen se nějak bavili.

,,Byla tam sama?" Zastavil jsem ho ještě než stihl odejít.

,,S nějakou holkou." Otočil se ke mě ,,A ještě k tomu co si teď řekl. Kdyby si na ní chtěl zapomenout, nevisela by ti tady ta fotka a neměl na tapetě její fotku. Prober se Dominiku." Zakroutil nade mnou hlavou a zmizel z mého pokoje, ve kterém jsem zůstal opět sám.

Měl pravdu. Kdybych na ní chtěl zapomenout neměl bych všude a jednu tu samou fotku, která mi jí neustále připomíná a to jen, protože je na ní ona.

Po asi deseti minutách, co jsem seděl v tichosti na posteli a neustále pozoroval displej mobilu jsem se zvedl a rozešel se na chodbu, kde jsem vzal první boty, které mi padly pod ruku a společně se zabouchnutím dveří vyšel z bytu.

Mé kroky mířily do studia, kam jsem dnes původně chodit nechtěl, jelikož poslední dobu ve studiu trávím více času než bych měl. Jsem schopen tam být od rána do rána. Ale opět se ve mě něco probudilo a měl jsem nutkání tam jít. Zároveň jsem tam nešel kvůli nahrávání, ale taky abych byl zase na nějakou dobu sám, aniž by mě někdo otravoval.

Říkal jsem někdy, že bydlet s někým dokáže být někdy i otravné?

Chodbou se ozvalo cvaknutí dveří, když jsem pootočil klíčem, díky čemuž se otevřely a já ihned zapadl dovnitř. Mé očekávání, že tu nikdo nebude se potvrdilo, jakmile sem vešel do nahrávací místnosti, ve které byla úplná tma a ticho. Což byla momentálně věc, kterou jsem chtěl.

Být sám.

Zdravím vás po xxx letech mojí milí. Doufám, že jsem vám chyběla? A taky náš Dominik :D Jak už jste si všimli, tohle je pokračování Dominiku? Původně druhý díl být neměl, ale mě osobně bylo líto to nechat, tak jak to skončilo. Budu doufat, že se vám návrat našich dvou už známých hlavních postav bude líbit. Kdo ví jak to celé bude. Což se samozřejmě dozvíte postupně. Tahle část zatím není zas tak záživná, ale příští část bude už o něco zajímavější.

Chci se vám omluvit za mou dlouhodobou neaktivitu (dávala jsem vědět i na instagramu nicol_ett27). Teď posledních pár dnů, možná týdnů už ani nevím nebyl čas. Nebyla jsem doma a prostě jsem byla v tahu. Užívala jsem si poslední dny prázdnin. Tak doufám, že se to teď během školního roku vrátí zase do normálu a já budu normálně fungovat jako před tím.

Vaše Nici <3

Ig: @nicol_ett27