Mladí ale dospělí

5.

o tři měsíce později 

Probouzí mě ostré paprsky pronikající přes závěsy do mého pokoje. Ruce si dám před obličej a pokouším se pomalu probudit. Mé tělo začíná pohlcovat teplo vinoucí se směrem z dveří otevřených balkónových dveří. Energicky vyskočím z postele a směřuji své kroky přímo ke skříni kde si na sebe obleču rychle šedé teplákové kraťasy spolu s bílím tílkem a své kroky směřuji rovnou po schodech do obýváku s kuchyní. Dole jako obvykle sedí Konex a pracuje na počítači, Jakub zaujal své místo na sedačce a s někým telefonuje. Naznačím mu rukou pozdrav a pokračuji ke kuchyňské lince, natočím si do skleničky vodu a pomalu přejdu se sklenicí k proskleným dveřím vedoucím na zahradu. Pohledem však zůstanu na mě už známém potetovaném těle. Nikově těle. Vyhřívá se na lehátku poblíž bazénu. Všimnu si na jeho těle několika nových obrázků a nápisů z nějakého důvodu z něj nemůžu spustit oči. „ Už je venku docela vedro žejo" vytrhne mě z nemravných myšlenek pisklavý hlas Kláry která za sebou táhne obrovského nafukovacího plameňáka. „Jojo" řeknu spolu se snahou o jakýsi úsměv, ale než stihnu doříct slovo Klára už za sebou zasunuje skleněné dveře a cupitá jako malé dítě směrem k Nikovi. Ten se hned zvedá a věnuje jí vášniví a až nepřiměřeně zuřiví polibek trvající dýl než je normální a tak po čase začínají připomínat spíš dva slimáky. „Jsou pěkně nechutní" ozve se za mnou a já už hlase poznám že patří Tokymu. „To takhle dělají normálně?" zeptám se a neubráním se úšklebku, „Jop" ozve se od kuchyňské linky Toky který si nalévá svojí obvyklou ranní kávu, „Nedivím se kdyby na to vlítli přímo před námi na to lehátku" řekne když se postaví vedle mě.Už jen představy Nika s jinou holkou se mi vrací obsah žaludku zpátky do úst, polknu tedy na prázdno. „Jsou jak dva slimáci...ugh" neodpustím si poznámku a Toky vyplivne obsah hrnečku zpátky a nasadí široký úsměv.                                                                                                                       Je asi kolem druhé a já jelikož všichni jsou nahoře ve studiu jsem se uchýlila na lehátko které se nachází vedle bazénu, po chvíli polospánku uslyším zvuk šoupnutí dveří na zahradu, ale nevěnuji tomu moc pozornosti a ani se nenamáhám otevřít oči. Uslyším křupnutí lehátka vedle mě když si sundám sluneční brýle zjistím že je to Dominik. Nasadím si brýle zpátky na oči a neubráním se malému zlomyslnému úsměvu. Pomalu se posadím čelem k němu a i když má na očích sluneční brýle cítím jak mi plně věnuje svůj pohled, rozhodnu se ho teda trošku potrápit. Opatrně si sundám ramínka vršku plavek. Vidím jak polkl na sucho. Pak si beru do ruky opalovací krém a začnu se jím mazat dávám důraz hlavně na dekót a boky. Nik zatne pěsti a já uslyším jak potichu vzdychl. Trochu se ušklíbnu a chci pokračovat jenže v tom se Nik zvedne chytne mě za zápěstí a táhne mě bokem pod přístřešek  terasy. „Co to k sakru děláš?!" snaží se mi říct potichu ale dostatečně nahlas aby zněl rázně. Já jen zvednu nechápavě obočí jako by za vším tím mazáním nebyl žádný záměr „Ehm..mažu se očividně" nasadím při tom široký úsměv. Nik se kousne do tváří a opatrně se ke mě nahne „Víš co se mnou děláš tak proč mě dráždíš" zašeptá mi do ucha a já cítím jeho dech na svém krku, prstem mu zvednu bradu abych mu viděla do očí, vidím v Dominikových očí všechen ten žár a vášeň „Nech si jen zdát" řeknu, nasadím si zpátky sluneční brýle a odcházím zpátky k lehátku. Jakmile se zpátky posadím na lehátko u bazénu opět uslyším šoupnutí dveří když se otočím málem mi vypadnou oči z důlků na zahradě stojí stojí všichni kluci spolu s Viktorem a Andreou, Jakub má v ruce velký dort a ostatní za ním stojí a v ruce mají buď balónky nebo láhve s alkoholem. Musím se postavit a dám si ruce přes obličej, něco mě nutí se neustále usmívat. „Všechno nejlepší!" vykřiknou všichni naráz. Opatrně přicupitám po trávě k nim jako první letím obejmout Andy kterou jsem od svého příjezdu ještě neviděla pak jdu obejmout Viktora s kterým prohodíme jen krátce pár slov a pak už přestoupím k Jakubovi který drží dort s spoustou hořících svíček „Tak všechno nejlepší sestřičko už přece jen tak malá nejsi" řekne ke mě potichu Jakub a já vidím jak se mu lesknou oči „Tak si něco přej a hlavně ať to stojí za to" mrkne na mě a dodá. Já nasadím upřímný široký úsměv a podívám se na Nika který stojí opřený ve dveří a culí se na mě tak jak to on umí. Když v tom mi to dojde. Přeju si jeho. Přeju si aby i přes to všechno jsme z toho vyšli spolu silní a ruku v ruce jako pár který jen tak něco nepoloží.  Vyslovím přání v duchu a sfouknu svíčky když svůj pohled zvednu zpátky na Nika už mi na tváři z upřímného širokého úsměvu zbyl jen maličký úsměv jen tak aby se neřeklo opět totiž před sebou vidím šťastného Nika se šťastnou Klárou koukají se na sebe jako kdyby pro sebe byli stvoření, jako kdyby se pro sebe narodili. Při delším pohledu na ně se dokonce usměji vždyť jsem vždycky jsem chtěla aby byl Nik šťastný a teď tomu tak je i když to není se mnou.          Zbytek dne se spíše držím stranou a popíjím sama u bazénu když se ostatní baví vevnitř. Je okolo jedenácté a já jsem se stále nehnula z lehátka mám pocit že momentálně chci být radši sama než něco slavit. Periferně vidím jak si vedle mě někdo sedá, otočím se a zjistí že vedle mě sedí Viktor „Chceš?" nabídnu mu flašku vína kterou jsem celý večer střežila jak svoje dítě. Viktor mojí nabídku přijme a vezme si láhev do ruky. „Víš já tak moc jsem vždycky chtěla už vlastně od chvíle co jsem ho poznala jsem chtěla aby byl šťastný aby si našel někoho koho vždycky hledal, koho vždycky potřeboval a chtěl" začnu se Viktorovi svěřovat „ Myslela jsem že já ho změním že já mu můžu dát všechno to hezký a že ho můžu udělat šťastným jenže po čase si člověk uvědomí že je možná on ten kvůli kterému ta jeho milovaná osoba stojí na místě jediný způsob jak toho člověka udělat šťastným je prostě ze dne na den odejít" řeknu a zapiju to vínem „Proč takhle mluvíš Karol" snaží se mě uklidnit Viktor ale nepomáhá to „Protože jsem selhala Viktore, selhala jsem jako přítelkyně jako dcera, sestra, kamarádka selhala jsem jako já sama vždyť se na mě podívej ty vlasy a všechno vždyť já už vlastně nevím kdo jsem Viktore" vzlyknu, Viktor se mě snaží uklidnit ale za chvíli se zvedne a zmizí v domě. Já si položím hlavu na kolena a chvíli tiše trpím sama. „Viktor říkal že bychom si měli promluvit" řekne sklesle osoba za mnou, zvednu hlavu z klína a otočím se za osobou za mnou jelikož s alkoholem v krvi nedokážu poznat kdo na mě mluví po otočení však ale zjistím s kým mám tu čest. Zase on...