Mladí ale dospělí

𝟜.

Dominik vypnul motor a my jsme na místě, je to tady, nejtěžší část toho všeho, začít  tady znovu. Když vystoupím ven a vidím před sebou ten dům v kterém se toho tolik stalo musím se pousmát jenže pak mi  i dojde že tady skočila důležitá kapitola mého života. Když už jsme skoro přede dveřmi Dominik se zastaví a postaví se čelem ke mě, já na něj jen nechápavě koukám nevím co se mu právě teď honí hlavou. Jeho oči se ode mě nemůžou odtrhnout, vypadají nejistě ale přesto všechno jsou pořád nádherné, najednou mě nečekaně políbí, jeho rty jsou tak hladové, jindy by mě zžíralo svědomí ale teď se na chvíli cítím jakoby se nic z toho nestalo a mi tu stáli jako normální pár, moje tělo začne pokrývat pocit štěstí, Dominik si mě přitáhne za pas blíž, i když víme že to není správné nedokážeme se jeden od druhého odpojit, v téhle situaci jsme jak magnety co se navzájem přitahují. „Půjdu se po něm podívat" otevře najednou dveře Klára „To to doprdele má znamenat!" zvýší hlas, okamžitě se od Dominika otrhnu, snažím se rychle vymyslet nějakou výmluvu ale z toho polibku jsem se pořád ještě nevzpamatovala takže žádná slova nenacházím, rychle se podívám na Dominika a doufám že se pokusí svoji přítelkyni nějak uklidnit ale i on vypadá že neví co na to říct. „Hele není to tak jak to vypadá" snaží se vysvětlit po chvíli, ale Klára se otočí a utíká zpátky do domu  po schodišti nahoru, Nik se na mě otočí „Běž za ní, potřebuje tě teď" řeknu mu a on se vydá nahoru. Když vejdu do domu, naplní mě příjemné teplo, sundám si bundu a pověsím si ji na věšák jakmile přijdu dovnitř na gauči sedí jen Toky s Jakubem, jejich výrazy vypadají překvapeně a ustaraně zároveň, posadím se na kraj gauče, upřímně je mi trapně. Všichni v místnosti mlčíme, „Ty znáš Kláru?" zeptá se Jakub a tím taky prolomí hrobové ticho za což jsem asi i ráda „ Jo, spala se Senseyem" vyhrknu ze sebe dřív  než mi dojde jaké to může mít následky. Jakub vyplivne vodu zpátky do skleničky „ Co prosim?!", snažím se Jakubovu reakci přehlédnout a tak prostě jen koukám na akvárium co je vedle televize a doufám že tohle téma nějak obejdeme, naštěstí to vypadá že tohle není zrovna to o čem se Jakub chce bavit „ Nik na tebe nezapomněl" poznamená potichu Jakub, začnu mu věnovat pozornost „Věř mi že to co bylo mezi váma bylo nejvíc opravdový co kdy Dominik měl. Mezi Klárou a ním to zdaleka není takový jaký to bylo mezi váma. On s ní není šťastnej tak ho v tom prosím nenech topit" pokračuje, „Ale vy to nechápete já pro něj nejsem dost dobrá, vždyť se na ní podívejte je nádherná, je přesně ta holka za kterou se ohlíží ona je ten ideál, to co mu může dát ona to mu já dát nedokážu" snažím se mu to vysvětlit a zároveň držet svoje emoce na uzdě, „Otevři oči, ty to možná nevidíš ale mi to vidíme, Nik s tebou mohl být doopravdy tím kým je, tys ho naučila doopravdy milovat Karolíno, nebyl den po tom co si odjela co by si na tebe nevzpomněl, prošel si dnem a vrátil se tam kde byl předtím než tě poznal, spí s holkama jen tak, proč si myslíš že je s Klárou, on jí nemiluje Karol jen mu po fyzické stránce připomíná tebe" vloží se do toho Toky, „ Ty už ho snad nemiluješ?" zeptá se Toky ale než stihnu odpovědět v místnosti se objeví Nik s Klárou. Klára se drží Nikovi za zády a on jí vede si sednout na sedačku vypadá jak ustarané štěně. Klára si sedne naproti mě a Nik vedle ní „ Kláro chci ti říct co se doopravdy stalo a myslím si že bude lepší když u toho bude i Karol" řekne nervózně, kluci se zvednou ze sedačky a odejdou pryč, Klára si dá nohy do tureckého sedu a rukou si utírá rozmazanou řasenku pod očima „Tak co se teda stalo"zeptá se a neubrání se přitom posmrknutí, „ No víš myslím si že by bylo dobrý abysme k tobě byli upřímní" řekne nejistě a pohledem pořád bloudí na mě „Víš Kláro já a Karol jsme.." chystá se ji vysvětlit celou situaci ale já to vezmu do vlastních rukou „ Já jsem opilá víš Kláry, byla jsem strašně opilá na to abych dojela domů sama a tak pro mě musel Dominik přijet a já nevím co to do mě vjelo ale asi kvůli tomu alkoholu jsem se na něj prostě vrhla, je to moje chyba a mě je to moc líto" skočím do řeči Nikovi, Kláře se okamžitě objeví úsměv na tváři a vrhne se Nikovi okolo krku. Na Nikově tváři radost ale nevidím, jen se na mě nechápavě kouká, ale já se  beze slova zvednu a jdu po schodišti do svého bývalého ale vlastně i nového pokoje. Když otevřu dveře, mám z toho relativně lepší pocit než jsem čekala. Kufry už mám položené u skříně, jsem z dneška tak moc unavená, hodiny mého mobilu ukazují šest hodin ráno a tak se rozhodnu se jít rychle vysprchovat a jít si odpočinout. Jdu do koupelny, zavřu za sebou dveře a z komody si vytáhnu ručník, vlezu si pomalu do sprchy a pustím na sebe vodu, kapky vodu bubnující na mojí kůži ze mě většinou všechny ty starosti smyjí ale teď to nefunguje moje hlava je plná myšlenek, nechám po sobě ještě chvíli vodu stékat a pak vylezu a zabalím se do osušky, jakmile si udělám hygienu tak se rozhodnu vrátit zpátky do mého pokoje, jakmile otevřu dveře koupelny vidím přede dveřmi mého pokoje stát Nika na chvíli se mi zastaví srdce ale i přes to se odhodlám jít za ním. „Karol co to mělo být chtěl jí říct pravdu a skončit to" zeptá se mě potichu aby nevzbudil ostatní, ale já se nesnažím najít odpověď, jen stojím naproti něj a sleduji ho tak jak to umí on, „Pokud se s ní chceš rozejít tak to udělej Niku ale mě do toho netahej", čekám na odpověď ale místo toho se dočkám jen jeho povzdechu „Miluju tě"řekne po chvíli, položím mu dlaň na tvář a chvíli si ji prohlížím, pak ruku spustím zase zpátky a oči sklopím na podlahu „Já tebe taky Niku jenže kdo nám zaručí že tentokrát to bude jiné, že neskočíme tak jak minule" řeknu mu a s těmito slovy za sebou taky zavřu dveře pokoje.