1. Začátky

63 5 1
                                    


Je mi 27 let. To nikoho nezajímá, dobrá tak znova. 

Jsem z Ostravska tedy z Těšínska. To je kousek přes Havířov po Rudné z Ostravy zhruba 40 minut autem. A to už možná pár lidí zaujme ne? Tedy zaujme v moment kdy mě poprvé někdo uvidí nebo spíš uslyší. Není to ale zas tak velké terno. Už šestým rokem bydlím poblíž Budějovic.  Po šesti letech už to je otravné. Dva roky si myslím, že mému přízvuku odbylo ale tak to není. Každé seznámení, každý rozhovor, každý začátek je stejný: „Jéé ty alé mluvííš divněé." Na začátku jsem se tomu smál. Ale teď? Já mluvím divně? Já? Tak ty natahuješ jako by ti někdo skřípnul pindíka mezi dveře ale já mluvím divně. Nádhera. 

Přemýšlím nad tím kde se vlastně cítím ještě normálně. Když se vrátím domů a setkám se s rodiči, vždy zdůrazňují jak jsem změnil přízvuk a jak se ze mne stal čecháček pražáček. Teda musím to vysvětlit, nejsem pražák. V očích moraváků ale existuje jedna obrovská čára. Ta leží od Polska přes Pardubice a Vysočinu a končí zase na Rakouských hranicích. Za touto čárou jsou to všichni do jednoho pražáci. Na druhé straně jsou to naši teda moraváci a ostraváci. Nikdo nerozděluje kterej je jakej a jaký je který. Není to zapotřebí, když jsem tam jsem pražáček. Když jsem zde jsem zase moravák. Na to si ale nejde zvyknout. Neustálá potřeba napravovat moje slova a opakovat po mně vše spisovně a tak jak se má. A tam zase neustálý smích jak jsem začal natahovat. A opět opakování, ale ne proto aby mě někdo opravil ale aby ukázal jak divně to zní. Po těch letech jsem ale zjistil, že nemá cenu bojovat a vysvětlovat. Ten klasický rozhovor face to face už nesnáším. Nikdy to nemá cenu. Každý má svůj postoj a málo kdo chce něco vysvětlit. Je však pravda, že něco pozitivního to na sobě má. Jsem němý posluchač. Už šest let pendluji mezi postoji pražáků a ostraváků. Poslouchám a vštěpují se mi do mysli věty a myšlení které jen málo kdo na sobě vidí. I když to zní hrozně a odborně často se zasměju. Ve společnosti kde se učíme, že rasismus a xenofobie nemá místo, jsme rozdělili jednu zem na divné a divnější. A z toho já mám legraci. Z toho jak často poznám lidi kteří potřebují ujistit, že zrovna oni jsou ti nejlepší a ti za čárou jsou ti horší. Že právě oni dělají vše nejlíp a ti druzí jsou jen kopie.

Těším se na momenty až s Vámi budu sdílet co jsem za těch šest let zažil. To co mě dokáže naštvat a na co jsem vysazený. Dost možná se to nebude někomu líbit ale to je mi asi jedno. Nejsem vědec a ani znalec. Jen to co nesnáším malinko občůrám a místo přímé konfrontace vše nasdílím přes knižní médium.

Čecháček Ostravský !!!Kde žijí příběhy. Začni objevovat