I am Monster [cz]

3. Tajemství

,,Aro!" vykřikla žena, asi o hlavu menší než já, vlasy svázané do pevného drdolu. Vedle ní stál - asi - její bratr. Do místnosti vtrhnul muž, s dlouhými, hnědými vlasy a stejně rudýma očima co měli ostatní.
,,Člověk?" zeptal se Aro.
,,Zřejmě zabloudila a odtrhla se od průvodu." vysvětlovala mu.
,,Ehm...Mohla bych se vrátit, jenže dveře se zabouchly a nejdou otevřít." řekla jsem a narušila jejich rozhovor.
,,Smím?" zeptal se mě Aro a ukázal na moji ruku. Absolutně jsem nechápala co chce.
A pak jsem ucítila bolest. Palčivou a pronikavou, rozléhající se po celém těle. Nebyla jsem schopna mluvit, natož křičet. Padla jsem na kolena a svíjela se v bolesti.
,,Jane!" vykřikl Aro a bolest přestala. Nechápala jsem to. Jane je čarodějnice? Jenže Bonnie nemá červené oči.
,,Podej mi ruku a nic se ti nestane." řekl Aro. Natáhla jsem k němu ruku. Aro ji vzal a zavřel oči.

~~~Myšlenky které Aro viděl~~~

,,Jmenuje se Stefan Salvatore. Žije se svým strýcem ve starém penzionu Salvatore. Nebydlel tu od doby, co byl dítě. Vojenská rodina, takže se hodně pohybují. Je to blíženec a oblíbená barva Modrá."

,,Kluci, co chci, mě nikdy nechtějí."

Prostě si vzal kontaktní čočky. Navíc, upíři rudé oči nemají. Pokračovala jsem dál v cestě, ignorovala jsem paní a okolí. Vtom jsem si uvědomila že jsem ztratila

~~~konec Arovo čtení myšlenek~~~

Aro dal ruku dolů.
,,Co víš o upírech?" zeptal se mě.
Začínala jsem se bát. Co udělal, četl mi myšlenky? A co jsou vlastně zač, čarodějové, cirkus?
,,Proč bych vám měla věřit?" zeptala jsem se na oplátku a na pár sekund ucítila tu pronikavou bolest jako předtím.
,,Dobře, dobře... Přítel mojí nejlepší kámošky je upír a jeho bratr taky." vyhrkla jsem a tiskla se čím dál tím víc ke dveřím.
,,Jak jsou staří, jakou mají barvu očí, kde bydlí?" ptala se mě Jane najednou.
,,Asi 150 let, plus mínus, barva očí... Em asi modrá a bydlí v Mystic Falls tak jako já." odpověděla jsem a snažila se nahmatat kliku.
,,Zvláštní, velmi zvláštní... Takže ty víš o upírech, ale upír nejsi?" ptal se mě Aro.
,,Ano." řekla jsem.
,,Tak to nám nezbývá jiná možnost, než tě proměnit."
,,Jestli mě proměníte, moje kámoška mě bude navždy nenávidět!"
,,Oh, takže chceš zemřít? Naše tajemství nesmí být vyzrazeno."
Polkla jsem, nádech a výdech.
,,Víte co? Klidně zemřu, ale teď mi ukažte kde jsou záchody, nutně potřebuji."
Aro ukázal směrem ke dveřím.
Rozběhla jsem se k nim a doufala že mohu strávit na záchodě zbytek svého života.
------------------------------------------
Tahle kapitola je trochu kratší, za to se vám omlouvám, ale brzy vyjde další.
-----------------------------------------
NELI