Yes Miss

1.část

"Ale já nemůžu učit v první třídě! Na to nemám praxi!"

"Je to jen na týden. A do pěti snad počítat umíš ne?"Odbyde mě ředitelka Johnsová.

"Tak fajn."Kývnu nakonec.

"Skvělé. Od zítřka do příštího úterý."

Odejdu z ředitelny s nasupeným výrazem. Nejsem zbyklá pracovat se školáky do teď jsem dělala ve školce. Snad to nebude tak těžké.

Alespoň teď už mohu jít domů. Beru si svou tašku a odcházím. Musím kousek pěšky, pak čtyři stanice a konečně jsem doma.

Tašku si nechám v obýváku a jdu si udělat kafe.

Beru si hrneček s kafem, tašku a jdu do pracovny. Musím si projít pár osnov, abych byla alespoň trochu v obraze.

Probouzí mě otravný zvuk budíku. Vstávám a jako obvykle si jdu dát ranní sprchu. Zvolím si bílou blůzu a černé džíny a přes ramena si zvolím smetanově bílí svetr. A vydávám se do práce.

Hned jak vcházím do třídy tak se postaví. Přejdu ke svému stolu a položím si na něj desku s osnovami a jinými papíry.

"Posaďte se. Já jsem Elizabeth Banks-ová a budu suplovat za vaší paní učitelku Swanovou."Pousměji se a posadím se za stůl."Teď se mi po jednom představíte."

V paměti mi utkví nějaká jména, ale jedno ze všech nejvíc. Emily Harrelson. Určitě jsem to příjmení někde slyšela, ale nevím kde. První hodinu máme matematiku, druhou český jazyk, třetí tělocvik, čtvrtou mámé přírodovědu, poté odvádím děti na oběd a pak je musím hlídat než si pro ně přijdou rodiče.

Děti se pomalu začínají vytrácet. Všímám si Emily jak si hraje sama dál od dětí. Najednou se zvedne nějaký klučina a začne se jí pošklebovat. Emily uteče s brekem na záchod.

"Ty!"Ukáži na toho chlapce.
"Proč se posmíváš té holčičce, to se přece nedělá, ne? Žákovskou na stůl podělím se o to s tvými rodiči."
Pověřím nějakou holčičku ať to tu pohlídá než se vrátím. Jdu na holčičí záchody. Hned jak vejdu slyším tiché vzlykání. Nacházím Emily skroucenou v rohu s obličejem smáčeným od slz.

"Ahoj Emily."sednu si vedle ní."Proč se ti posmíval?"

"Já nevím. Vždycky to dělá." Vzlykne.

"Neplakej. Až se ti zase bude posmívat tak mi to přijď říct."Utřu jí kapesníčkem slzy."Tak pojď. Teď se musíme vrátit do třídy."

Chytnu jí za ruku a vrátíme se zpět do třídy.

O hodinu později ve třídě zůstává pouze malá Emily. Hraje si uprostřed třídy na koberci. Sednu si k ní.

"Co děláš?"Zeptám se jí.

"Hraju si."Zvedne ke mě šedá kukadla.

"Tak to jo."Usměji se."A kdy pro tebe přijde maminka Emily?"

"Dneska pro mě má přijít tatínek."Rozzáří se jí oči.

"Tvoji rodiče nežijí spolu?"Zeptám se.

Zakroutí hlavou.

"Aha..."

Po chvilce se mě zeptá jestli si budu hrát s ní. S úsměvem jí přikývnu. Když jí hraní přestává bavit vyndá si z tašky nějakou knížku, vleze mi do klína a zeptá se mě jestli jí budu číst. Začnu tedy číst. Hlavu si položí pod mou hlavu a zachvilku usíná. Přenesu jí do křesla za katedrou pod hlavu jí dám svůj svetr a přikryju jí svým kabátem. Sednu si za stůl a začnu opravovat písemky z přírodovědy. Neopravím ani dvě a někdo zaklepe.

"Pojďte dál, pane Harrelsone!"Zavolám a neobtěžuji se zvednout hlavu od písemek.

"Jdete pozdě."Řeknu, když se za ním dovřou dveře a konečně zvednu hlavu. Aha...Už vím. Woody Harrelson herec.

"Já se omlouvám slečno Swanová..."

Pozvednu prst a tím ho umlčím.
"Za prvé. Jsem Banks-ová. Supluji za paní učitelku Swanovou. Za druhé. Škola vaší dcery skončila před třemi hodinami. To by jste mohl vědět."

"Zdržel jsem se v práci!"Změní tón ze zdvořilého na mírně naštvaný.

"Jestli považujete, že obskakovaní šlapek je práce, tak prosím, ale já to jako práci neberu."

"Nemůžete vědět jak jsem se zdržel!"Rozkřikne se.

"Mám doma televizy a umím číst noviny pane Harrelsone."

"Jestli chcete věřit těm sr*čkám tak prosím! Ale já takový nejsem!"

"Je mi jedno jaký jste či nejste! Ale vaše dcera k vám očividně hodně vzhlíží tak by jste jí mohl jít příkladem ať jí nezklamete."

"Nevěděl jsem, že jsem si domluvil sezení s nějakým rodiným poradcem, ale předpokládám, že k tomu nemáte diplom! Do toho vám nic není a teď prosím přišel jsem si pro svou dceru."

Poukážu na křeslo, kde spí Emily. Přejde k ní a probudí jí. Podám mu Emilyinu tašku. Emily má položenou hlavu na jeho rameni a když odchází zamává mi. S úsměvem jí zamávání oplatím.