𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝟓

1.9K 194 25
                                    

VAŠE ROZHODNUTÍ:

Felix odjede s Bluem.

֎

Celá cesta probíhala v tichu. Měli neskutečné štěstí, jelikož zrovna když Blue zabočil do druhé ulice, než kde Felix bydlel, všiml si dvou velkých černých aut, která prudce zabrzdila u krajnice. Samuelovy gorily.

Divil se, že se Felix ani neptá, kam jedou. Muselo mu být jasné, že k Bluemu, do jámy lvové, to nebude. I tak ale zůstával ticho a vypadalo to, že každou chvíli usne.

Jenže mu spát tak úplně nešlo. Když už to vypadalo, že konečně zavřel oči a usnul, začal se nepříjemně vrtět nebo se hned probudil. Neustále kontroloval svůj telefon.

"Jestli čekáš, až ti Andrew napíše, tak to se nestane. Pravděpodobně svůj mobil rozdupal, aby ho podle něj nenašli," řekl opatrně Blue. Felix jen tlačítkem vypnul obrazovku telefonu a hlavou se opřel o opěradlo.

A tak dojeli k Wandě.

Jakmile Blue zastavil auto a vypnul motor, Felix se rozhlédl kolem sebe. "Kde to jsme?" zeptal se.

Kolem nich totiž nebylo nic, kromě jednoho malého domku s velkou zahradou. Ještě ke všemu byla tma, a tak to vypadalo, že dojeli na konec světa.

"Tady bydlí moje známá, Wanda. Myslím, že tu budeš moct zůstat noc nebo dvě," odpověděl Blue. Hned na to se široce usmál, jelikož se ve dveřích domku právě objevila Wanda. Felix se na ni překvapeně podíval, jelikož nejspíš podle místa, kde bydlela, čekal tak Blueho babičku, která nedělá nic jiného, než že se stará o zahrádku.

Jenže Wanda byla jen o rok starší brunetka s krátkými vlasy jak Blue a vlastně toho měla hodně společného s Felixem. Její nevlastní bratr se taky zapletl s Blueho rodinou, a teď žila tady, na úplném konci města, sama a v bezpečí.

Když uviděla, že přijel právě Blue, usmála se a rozsvítila světlo před domem. Blue si odepnul pás, naznačil Felixovi, ať taky vystoupí a otevřel dveře auta. Wanda se k němu hned rozběhla.

"Neviděla jsem tě tolik týdnů!" Bylo to první, co vykřikla, když se rozběhla k autu. Ani nečekala, až Blue vystoupí.

Blue ještě seděl na sedačce s nohama ve vlhké trávě, když k němu doběhla, objala ho a pak? Začala ho líbat.

Byl rád, že v tu chvíli neviděl Felixův obličej.

Odtáhl ji od sebe. "Já vím," odpověděl. "Ale taky se nemůžu moc zdržet. Mám na tebe velkou prosbu."

Wanda vypadala jako ten nejšťastnější člověk na světě, jako by ani nevěděla, co se sebou. Narovnala se. "Dobře, dobře," koukla rychle na Felixe, ale nejspíše jí to nezarazilo. "Pojďte dovnitř."

S těmito slovy se rozběhla zpátky k domu. Blue se otočil na Felixe.

"To vypadá na více než jen známou," zamumlal Felix. Nečekal na Bleho odpověď, hned si odepnul pás a vystoupil z auta. Blue si skousl spodní ret.

Pak konečně vystoupil také a zamkl auto. Felix zůstal stát před otevřenými dveřmi do domu, nejspíš čekal, aby šel Blue první. Beze slova kolem něj prošel a vešel dovnitř.

Ve Wandině domě se nic nezměnilo. Pořád vypadal tak pěkně a útulně, jako by to vážně patřilo staré dámě s hromadou koček. Wanda měla ale jen jednoho psa.

"Dáte si kafe? Čaj? Nebo něco ostřejšího?" zeptala se, když za ní došli o kuchyně spojené s jídelnou.

"Řídím. A musím zase rychle zmizet," odpověděl neutrálně Blue. Wanda vypadal z jeho tónu hlasu a z faktu, že hned zase odjede, zklamaná.

Late Night SinnersKde žijí příběhy. Začni objevovat