Late Night Sinners

𝐂𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝟑𝟓

VAŠE ROZHODNUTÍ:

Zavést Felixe k sobě

֎֎֎

Felix byl očividně spokojený, když opět seděl na Blueho posteli.

Blue po něm hodil jedno z trik, ve kterým se Felix už párkrát promenádoval, a spodní prádlo a nakázal mu, ať jde do sprchy. Po pár protestech se Felix opravdu zvedl a objevil se až po dvaceti minutách (teoreticky se kvůli obvazům nesprchoval, ale aspoň se umyl žínkou), kdy zaplnil místnost Blueho oblíbeným sprchovým gelem.

Ten kluk mu to vážně nedělal lehké.

Blue do sprchy nešel, jelikož se sprchoval ještě před tím, než pro Felixe jel. Mezitím se tedy jen převlékl do pyžamových kalhot a zanadával si, že druhou část pyžama nechal v koupelně, kde Felix byl. Nerad chodil obnažený, se všemi jizvami jak na pozlaceném tácu, ale Felix už stejně znal každou z nich a tak se vykašlal na čekání, až Felix koupelnu opustí, a zaplul pod peřinu.

Nepochyboval vůbec o tom, že Felix s ním bude spát v posteli. Vzpomněl si, jak ho nechal spát na gauči, když u něj spal poprvé, ale přece jen už toho měli hodně za sebou od té doby a Blueho postel byla jak Felixova vlastní. Pak si ale uvědomil, že se s ním rozešel, tak jestli by ho přece neměl na gauč poslat.

Ale pak vyšel z té koupelny, vůně se rozlehla po celé místnosti, a Blue všechny myšlenky vypustil z hlavy. Jen čekal, až si Felix vedle něj lehne.

K jeho překvapení ale Felix nechtěl. "Uhm, dáš mi nějakou deku do obýváku?" zeptal se.

Blue se zatvářil zmateně. "Proč?"

"Protože začínám být až moc střízlivý," vysvětlil Felix, "a lituju toho, že jsem ti řekl, ať jedeme k tobě. Si nemysli, že ti tak rychle odpustím za to, cos udělal."

Blue nasucho polkl. Pomalu se ale zvedl, přešel ke skříni a vytáhl Felixovi deku. Prošel kolem něj do obýváku, aby mu když už alespoň roztáhl sedačku.

"Docela mě mateš," prohodil Blue, když začal shazovat polštáře z gauče. "V autě jsi vypadal, že jsi mi odpustil úplně všechno a najednou tohle."

"Jak jsi mi několikrát připomněl, byl jsem opilý. Možná furt jsem, ale aspoň už jsem při smyslech. Samozřejmě, že jsem ti skočil kolem krku, když jsem tě uviděl a zapomněl jsem, jak jsi mi svým zmizením ublížil," odpověděl Felix. Proč Bluemu přišlo, že by bylo lepší, kdyby na sebe křičeli? Ten klid v jejich konverzaci ho děsil.

"Facka je způsob, kterým skáčeš lidem po krku?" uchechtl se Blue.

"Promiň. To jsem úplně neplánoval," omluvil se, i když Blue omluvu slyšet nepotřeboval. Věděl, že si to zasloužil.

V tichu připravil Felixovi místo na spaní. Ani trochu se mu nelíbilo to, že chtěl spát na sedačce, protože přece jen to nebylo nejlepší místo na spaní, a navíc se bál o jeho popáleniny. "Běž spát ke mně," otočil se k Felixovi nakonec. "Ta sedačka je tvrdá, s těmi popáleninami by se ti blbě spalo."

Felix si povzdechl. "Nech toho, Budu spát tady a budu naprosto šťastnej."

Blue byl tak zmatený. Myslel si, že když nakonec vezme Felixe k sobě, bude mít víc času se rozmyslet, co by měl dělat. Protože Felix opravdu vypadal, že by se s ním dal zpátky dohromady lusknutím prstu. Ale měl pravdu, jak mu mohl cokoliv věřit, když byl opilý?