Prom Queen - H.S.

Prologue

Somebody's point of view

  V zámku vchodových dveří se ozvalo zakřupání, což značilo odemknutí. Postupně se z malé téměř nepatrné mezírku začala utvářet větší, dokud nebyla dostatečně velká, aby skrz ní prošlo drobné tělo osmnáctileté Adison, která se s nadšením chystala na závěrečný ples čtvrtého a zároveň posledního ročníku na střední škole.

  Po celém domě se rozlehl jemný hlas Adison Waltonové. „Už jdu tati a hlavně nenech Ambar zemřít hladem. V ledničce jsem ti odsála mléko, ale ne že ji ho dáš studené!"

  „Papá" křikla naposledy a zabouchla vchodové dveře, ze kterých se následně vydala k luxusní limuzíně stojící před domem, jenž měla za úkol ji odvést do již zmiňované střední školy. V rukou nervózně žmoulala konec večerních šatů a těšila se, až po roční absenci uvidí své kamarádky.

  Po pár minutách vůz zastavil před obrovskou budovou, ze které se ozývala hlasitá hudba a smích natěšených teenagerů.

  „Holkyyy!" radostně křikla Adison a vrhla se skupince náctiletých holek ve stejném věku do náruče.

  „Koukám, že jsi se za ten měsíc po porodu dala pořádně do formy holka, vypadáš skvěle!" řekla bruneta nižšího vzrůstu s výraznějším poprsím na které by si ani nejslušnější chlap neodpustil nepodívat.

  „To je dost, že ses tu ukázala, víš jaká tu byla bez tebe celý rok nuda ?" vyčetla ji tentokrát vyperoxidovaná blondýna s výraznýma modrýma očima, které lemovaly husté černé řasy.

  „No to mě poser! Waltonová se po roce znova ukázala. Kde máš to svoje mimčo snad jsi ho nedala do děcáku?" neodpustil si uštěpačnou poznámku modrooký brunet a vše doplnil slizkým úšklebkem.

  „Drž hubu, Evansi!" vložila se do toho již zmiňovaná bruneta a povýšeně se otočila na podpatku směrem ke vchodu do budovy. Skupinka holek ji následovala a to vše ještě dřív než jistý Evans stačil cokoliv namítnout a proto si místo toho jenom znechuceně odfrkl, aby se necítil tak poníženě.

***

  „Jistě už všichni nedočkavě čekáte na zahájení soutěže o titul král a královna plesu." načala svůj proslov žena staršího věku, čímž způsobila rozruch mezi studenty.

  „Takže jak už načala zde moje kolegyně od teď Vás všechny důkladně budeme pozorovat a ke konci večera vyhlásíme držitele titulu krále a královny plesu." vložila se do toho tentokrát o něco mladší, ale za to mnohem přísněji znějící dáma.

***

  Každou uplynulou vteřinou se blížilo vyhlášení naprosto absurdní, ale ze strany studentů po celém světě tolik oblíbené soutěže. Nepětí v místnosti až nezdravě rychle houstlo na úroveň, že by se mohlo i krájet.

  Po pár nekonečných chvílí se na pódiu objevila ta stejná dáma  jako na začátku večera. Hudba hrající z reproduktorů ztichla stejně jako hlasy nedočkavých studentů. „Jak už jistě všichni netrpělivě očekáváte máme tady i tenhle rok v téhle obálce výsledky soutěže o titul krále a královny plesu." ozval se z rohů celé haly americký přízvuk již dobře známé dámy.

  „Jak už jsem říkala zde!" pozvedla svoji buclatou ručičku ve které držela výsledky na které všichni horlivě čekali. Její pravá ruka pevně držela bílou obálku, jako by ji každou chvíli měl někdo odcizit. Pomalým tempem odtrhla okraj a z kapsy utvořenou papírem vytáhla třikrát přeložený list, ze kterého nikdo nespouštěl oči ani na vteřinku.

  „Takže už Vás nebudu napínat. Začneme králem! Pro letošní rok se králem plesu stává..." z reproduktorů zaduněl zvuk bubnů, které přidávaly na dramatičnosti celé této situaci. „Martin Clarke!"

  Po celém sále se rozlehl hlasitý potlesk a na pódiu se objevil blonďatý chlapec, kterému už nasazovali zdobenou korunu, na kterou by se každý mohl hrdě pyšnit.

  „A teď moment na který všechny dívky nedočkavě čekají. Královna letošního plesu se stává..." opět se ozvaly bubny z rohu místnosti, které tentokrát nevzbuzovaly nadšení nýbrž nervozitu a kapku otravy. „Adison Waltonová"

  Celá hala zaraženě začala tleskat a blondýnka nižšího vzrůstu se pomalým tempem vydala na pódium.

  Po té, co se vyhlásily výsledky se pokračovalo v zábavě. Adison informovala své kamarádky, že si potřebuje odskočit a tak i učinila.

  Po pár minutách se všem zdálo divné, jak dlouho tam byla a pro jistotu se vydaly ji zkontrolovat, zda je v pořádku.

***
  Po celé instituci se ozval hlasitý výkřik vycházející z dívčích šaten. Všichni studenti a profesoři, kteří měli celou tuto akci na starosti se rozeběhli tím směrem, ale rozhodně nečekali, že uvidí toto.

  Adison byla rozvalená na židli. Z úst se ji tyčil obrovský puket červených růží a na krku se jí vyjímala podlouhlá modřina, jenž byla stopou nejspíše po provaze, který ale nikde k dohledu nebyl. Nikdo nevěděl, co se děje nebo proč se to děje. Jediné, co na první pohled zřejmé, ale bylo, že je Adison mrtvá.

  Roztřesenými prsty neznámá dívka vyťukala do telefonu tři číslice: 999.

  Policie na místo přijela o hodinu později. Budova se za tu dobu stihla vyprázdnit a jako jediní v ní zůstali organizátoři celé této pohromy která rozhodně pro většinu lidí v plánu nebyla.

  Případ se po roce neúspěšně kvůli nedostatku důkazů a příliš mnoho podezřelých osob uzavřel. Od té doby uplynulo šestnáct let, ale všem se tento den vryl ostrým nožem hluboko do paměti.

###

🔷 Ahojky, zdraví Vás rivenbloom. Jsem moc ráda, že jste se dostali až sem. Tohle je moje první knížka, kterou publikuji na wattpad. Do teď jsem psala pouze na papír, ale konečně jsem se odhodlala zkusit něco nového. Budu doufat, že Vás to chytne stejně jako mě a budete pokračovat ve čtení ❤️
🔷 Snažila jsem se vymyslet něco originálního a ne klasickou fanfikci na vysoké škole, proto tady nečekejte nějakou romantiku 😁 Tak zatím ahoj u dalšího dílu! 💘

S Láskou rivenbloom 💋