My Perfect? Life

Jak žiji, tak žiji

„Dobré ráno, kolikátého dnes je? Ah 14.září hm.. " řekl Jisung po otevření očí jen tak pro sebe, protože bydlel sám. Měl rodiče velmi rád ale neustále se k němu chovali jak k dítěti, hodně, hodně malému dítěti. Nakonec po tom všem se rozhodl odstěhovat aby jim ukázal že dítě už vážně není.

Neodstěhoval se příliš daleko ale zase ne blízko, tak akorát na to aby ho rodiče nemohli neustále navštěvovat. Byt to byl malý ale útulný. Malá chodba s botníkem které zdobily 4 páry bot - letní pantofle, tenisky když se trochu ochladí, zimní boty a papuče na doma. Ty dostal jako dárek od mamky když se stěhoval. Dále pak obývák spojený s kuchyní, koupelna spojená se záchodem a ložnice s dvojlůžkovou postelí. Jednoduchý ale krásný byt v příjemném městečku.

Jako první zkontroloval telefon jako skoro každý člověk.

.
.
.

Mamka ❤️

Mamka
Dobré ráno zlatíčko 😘, všechno nejlepší k narozeninám hodně si to užij, bohužel se nám odložil o tři dny let kvůli špatnému počasí co tu máme, doufám že aspoň ty tam máš hezky.

Já
Díky mami. My tu naštěstí máme hezky.

.
.
.

Innie

Innie
Ahooooj Ji, všechno nejlepší! Dárek ti dam později, teď mám dost práce ve firmě.

Já
Ahoj Jeongjine, díky moc tos nemusel, jinak užij si práci, sekretářko xp

Innie
Haha moc vtipné, víš že tam mám dost důležité postavení a beru hodně peněz, narozdíl od někoho kdo jen prodává kytky >:(

Já
Tak promiň, ale vážně bych v té krabici nikdy nedělal, já si rád pěstuji a pak prodávám květiny, máš pravdu peněz moc není ale je jich akorát na to abych zaplatil nájem koupil jídlo a ještě něco pro sebe

Innie
Jen aby, hele už vážně musím, tak zatím pa, když tak se se zase sejdeme na kafi naproti tvému krámku až budu mít přestávku a ty budeš končit :/

Já
A to je další věc..
No nic tak zatím čauky

Jisnug vypl telefon a vstal z postele, cestou k umyvadlu jej položil na stoleček ke klíčům a peněžence aby na nic nezapomněl. Potom, co udělal nějakou tu hygienu, si oblékl džíny a červené triko, hodil přes sebe černou bundu, nazul tenisky, pobral věci, zamknul a vyrazil do práce.

Samozřejmě v půli cesty si vzpomněl že doma zapoměl druhé klíče ke krámku tak se ještě jednou vrátil.

Osm ráno a Han se konečně dostal k otevření krámku. Jakmile vlezl dovnitř zavála ho vůně všemožných květin kterou tak miloval, jelikož bylo trochu chladno, zapl topení které krásně hřálo a za chvíli bylo v krámku teplo. Jisnug si sundal bundu a nasadil zástěru. Nikdo v tuhle dobu moc nechodil takže si jen sedl do vedlejší místnosti kde měli pracovníci svoje věci a hrál hry na mobilu, po chvíli uslyšel zvuk připomínající volání velryb a došlo mu že ani nesnídal. Vystrčil hlavu a podíval se jestli je někdo tady.. Především šéf a když zjistil že ne, vzal peněženku a skočil naproti do krámu, stále v zástěře.

Jakmile se vrátil se svým kelímkem s karamelovým latté a cheesecakeem spražil ho naštvaný pohled jeho šéfa.
„Kde jsi byl? Jak můžeš nechat krámek otevřený a jen tak odejít? Navíc je už pracovní doba!” řekl. „um- Já se omlouvám pane Chane já si šel jen pro snídani. " vysvětlil jsem, i když vím že to není žádná omluva protože jsem se mohl nasnídat doma. Chan si dal ruku na čelo a zavřel oči, udělal takový výraz typu - koho jsem to sakra zaměstnal? „No nic, naštěstí se nic nestalo takže ti to prominu navíc máš ty narozeniny ne? Ale ať už se to prosím neopakuje. " řekl se starostlivým obličejem. „Ano pane Chane." řekl jsem rychle, je to dobrý šéf a mám ho rád, zasloužil by si mnohem větší, lepší krám a víc peněz.
„Mimochodem, kde je Seungmin a Felix? " zeptal se Chan při tom co si založil ruce a opřel se o stěnu. V tu chvíli se málem urvali dveře jak do nich vrazlil Felix s Seungminem „Omlouváme se!" řekli jednohlasně. „Ujel nám autobus. " celý zadýchaní vyjekli. „Ach, spolubydlící a nedokážou se dostat ani jeden z bytu včas. Dám vám tu půl hodinku co jste tady nebyli jako přes čas. " řekl Chan a odešel dozadu přijímat a odesílat objednávky květin.

Během dne se nic moc nedělo, přišel akorát nějaký mladý kluk který chtěl buget růží pro přítelkyni ale když zjistil že to stojí víc než čekal tak vzal jen jednu. Pak nějaká straší paní prosila květiny na hrob, bylo mi jí líto takže jsem se snažil aby to vypadalo opravdu krásně a myslím že se mi to dost povedlo. Takhle to u nás chodilo.

Konečně mám padla, po tom co jsem se se všemi rozloučil a vzal si věci, vyrazil jsem opět naproti do kavárny kde už na mě čekal Jeongjin. Každý si dal co má rád a konverzace mohla začít.
„Počkej to fakt!? " vyprskl jsem málem svoje kafe smíchy když mi Innie vyprávěl jak nová pracovnice se snažila udělat kávu v 3D tiskárně. „Jo fakt že jo, divné že ji ještě nevyhodili ale myslím že brzy půjde, protože budeme mít nového šéfa a prý je hodně přísný." řekl Innie starostlivě.

„Určitě to bude v pohodě, jsi hodně pracovitý, bude tě mít rád." snažil jsem se mu dodat trochu odvahy. „Snad jo. " řekl stále zamyšleně. „Jo a tady máš ten dárek!" řekl tahajíc něco opatrně z tašky. „Jé děkuji moc. " řekl jsem mu s úsměvem který mi hned oplatil. Byl to bloček s magnetem a tužkou na lednici a věšáček ve tvaru kaktusu na klíče, šperky a podobně.„To se mi určitě bude hodit.“

Po dalším dlouhém rozhovoru jsme se rozloučili a šli každý svým směrem. Cestou domů jsem se stavil u stánku kde prodávali různé jídlo a vzal si rýži s  crispy chicken neboli křupavé kuře. Ňamka. Domů jsem došel za chvilku, hned potom, jsem pustil seriál sedajíc si na gauč a tak zůstal až do večera. Mezitím mi stihla volat mamka jako skoro každý den pokud nezapomněla, což se stalo asi jednou v životě a to jsem se odstěhoval před dvěma lety. Po dokoukání pár episod což bylo někdy ve dvě ráno. Jsem si udělal čaj aby se mi lépe spalo, osprchoval se a zalehl do postele. Prostě perfektní život.