Je To Oficiální?

601 45 0
                                    

„Přivezeme tvoje věci ke mě co ty na to?" povídal Min zatím co nasedali do auta. „Jak to myslíš?" nechápal Ji. „Když už tedy budeš můj přítel, mohl by jsi u mě bydlet." usmál se. „Minho, vždyť jsem se ani nerozešel se svojí stávající přítelkyní!"
„To stihneš při balení oblečení." smál se Min.
„Ty seš fakt hroznej. Víš co? Tak dneska nic nepodniknem, já půjdu ven s Ryu a tam jí to povím když na mě tak naléháš a tečka." zapl si pás Ji při vysvětlování jeho plánu. „Musím přiznat že na začátku té věty jsem dostal strach že se na mě vykašleš. Máš ale pravdu, asi to tak bude nejlepší, vynahradím ti to někdy jindy."

Oba se už vezli směrem k Hanovu bytu. „Jé hele, můj telefon, musel zapadnout. O-ou." řekl Ji při otevření svého skoro vybitého telefonu. „Co se děje?" zeptal se Min. „Mám tu hromadu nepřijatých hovorů, Mamka: 10, Innie : 3, Táta : 1, Ryujin: 23. Aaa sakra." vysvětlil. „Tak to abych tě rychle odvezl."

Po cestě která se zdála věčností kvůli tichu které mezi nimi bylo, konečně dorazili na místo určení. Han vystoupil a poděkoval Minhovi. „Minnie?"
„Ano, Mickey?"
Ji políbil Minhovu tvář a s úsměvem utíkal do budovy.

Hanův POV

Mám pocit že to nebude úplně milé přivítání.
„Kde jsi sakra byl!? Volala jsem ti snad 1000x!" už od dveří na něj křičela Ryujin.
Jak jinak.
„Bylo to jen 23x.." špitl jsem.
„Cože!?"
„Nic nic, byl jsem u šéfa - něco jsme řešili no aaa on bydlí docela daleko tak jsem u něho přespal, můj telefon zapadl do jeho auta a já si toho nevšiml." vysvětluji.
„Tvoje mamka už chtěla volat na policii ty pitomče." řekla teď už klidněji Ryu. „Ryu, já bych tě chtěl někam vzít, dnes."
„Ooo,vážně? To má být náhrada za to že si se bez oznámení vypařil?"
„Taky, můžeš mě už pustit do mého bytu?"
Ryu si uvědomila že stále stojí ve dveřích a konečně ustoupila. Když si tak uvědomuji, celkově byla lepší kamarádka než holka, vždyť si vůbec nerozumíme. Není tu žádná chemie. To s Minhem- pokaždé když cítím jeho vůni, nevyrovná se to všem květinám světa. Jeho oči jsou hnědé jako les, kmeny stromů, stracím se v nich. Rty rudé jako jahody které bych chtěl ochutnat. Jeho tělo -
„Ji, přestaň čumět do blba a začni vnímat, teče ti slina." vytrhla mě z básnění o Minniem Ryu. „Jo, sorry. A i kdyby je to můj byt, můžu si ho poslintat jak chci."
„Co tím myslíš? Přeci tu žijeme spolu, chodíme spolu."
„To že spolu chodíme neznamená že ho vlastníš, to že si se sem jen tak nastěhovala taky neznamená že je tvůj."
„Proč by ne. Žiju tu, Vařím."
„Platíš nájem?"
„Eh-"
„To jsem si myslel."
Byl jsem na ní nepříjemný protože mi zkazila ráno, no vážně. Máte dobrou náladu a někdo na vás křičí, přemýšlíte o někom nádherném a oni vás donutí myslet na blbosti. Možná ji trochu chápu, měla o mě strach a taky se snaží být milá, ale já jsem unavený, v noci jsem se probudil a Min byl tak moc roztomilej když spal že jsem na něj asi hodinu čučel. Možná víc jak hodinu...

„No a jak jsi mě chtěl někam vzít - kdy a kam?" vytrhla mě znovu z mého přemýšlení.
„Za půl hodiny?"
„To je trochu brzy, ale dobře, snad se stihnu připravit."
„Nijak extra se neoblíkej, není potřeba."

Mezitím co se připravovala, rozhodl jsem se všechny obvolat a vysvětlit že vlastně žiju a že mě nikdo neunesl. Mamka trochu vyšilovala, táta mi volal jen protože mu to řekla mamka a Inniem byl jen rád že jsem v pořádku.

Innie

I: A kde jsi vlastně byl?

J: U Minha

I: Já myslel že ho nemáš rád?

J: Innie.. Já ho asi možná.. Trochu.. Víceméně

I: Vymáčkni se už.

J: Miluju.

*z druhé strany telefonu bylo slyšet srkání a pak následné dušení.

I : Ty - *kašel - ho CO!?

J: Miluju noo, já vím je to divný ale je to tak.

I: Jak!?

J: No, on mi řekl že je vlastně gay, což jsem ti neměl říkat ale nevadí, ty to nikomu neřekneš, no a on se do mě už na začátku zamiloval ale nechtěl abych to věděl tak na mě byl zlý ale pak se mi omluvil a včera mě vzal do jeho domu a tam jsem zjistil že ho vlastně taky miluji tak jsem ho políbil aa pak jsme spolu šli do postele kde mi to celé řekl jak to bylo. Navíc to srdíčko jak mi dali rodiče pasuje k jeho klíčku. Melu pátý přes devátý snad to chápeš.

*víc kašle z druhé strany.

I: TY CO!?!?!?

*ještě víc kašle.

J: Žiješ? Nechápeš?

I:

J: Seš tam?

J: Já už musím tak pa.

*snad neumřel na kašel, vypadalo to vážně.

Konec hovoru

„Tak už?" zeptal jsem se. „Jo už jsem." byla odpověď.
„Tak tedy jdeme."

~time skip~

Procházeli jsme se městem a pak zamířili do parku k jedné krásné fontáně. „Něco bych ti chtěl říct." začal jsem. „A co?"
Nadechl jsem se. „Chci se s tebou rozejít." při těch slovech jsem se díval do nasvícené vody ve fontáně.
„Cože!? Proč? Já to nechápu byli jsme spolu tak šťastní a není to ani měsíc. Nemůžeš se semnou jen tak rozejít!"
„Ryu, jsi fajn holka, ale lepší jsi kamarádka, navíc, jak by jsme mohli být šťastní když jsem byl furt pryč, to že se chci rozejít asi něco znamená ne?"
„Je v tom jiná holka že jo!?" začala brečet Ryujin.
„Já ti to odpouštím jestli si s ní něco měl, já to zvládnu!" křičela se slzami v očích.

„Ne Ryu-"
„Prosím!"
„TY TO NECHÁPEŠ JÁ JSEM GAY!"
„C-cože?" uklidila se ale stále ji tekly slzy.
„Já, podvedl jsem tě.. s mužem."
Nastala trapná chvíle ticha.
„Um, já, nevím co říct." Ryu byla překvapená.
„Moc mě to mrzí, vím že to je asi blbé ale mohli by jsme stále být přátelé?"
„A-asi jo, já ti to přeji Ji, snad to byl hodný - muž." vykoktala ze sebe.
„Moc ho miluji Ryu, hrozně moc."
„Tak aspoň někdo z nás má štěstí."
Ryu začala odcházet. „Kam jdeš?" ptal jsem se, na to jen odpověděla: „Musím si pročistit hlavu, najít nové bydlení, to neřeš Ji, bude to dobré. Já ti třeba pak zavolám. „Jsi v pořádku Ryu?" křikl jsem. „Jo jo, jak jsem řekla, to bude dobrý." křikla zpět ale ani se neotočila. Vím že není v pořádku, jenže co mám dělat. Moje přítomnost ji v téhle situaci moc nepomůže.

Minne

Já:
Řekl jsem jí to.


My Perfect? LifeKde žijí příběhy. Začni objevovat