My Perfect? Life

A Teď Co?

„Dnes, není tak úplně krásně jako byly předešlé dny, ale určitě to bude dobré."
Jo, to jsem trochu zakřikl.

Ráno po vzbuzení jsem hned dostal infarkt při zjištění že už mám být hodinu v práci, potom co jsem pochopil že nám neteče voda jsem se rozhodl si vzít kartáček a pastu s sebou do práce. Rychle jsem na sebe něco hodil a utíkal. Cestou začalo pršet takže jsem promokl, no super. Jakmile jsem se dostal do krámku, už na mě čekal Chan s Felixem a Seungminem. „Jdeš pozdě. "řekl skoro až šeptem Chan. Hrozně mě to překvapilo protože vždycky aspoň při pěti minutách zpoždění zvyšoval hlas a teď - „A to tričko máš naruby." vyrušil mě ještě z mých myšlenek. „Děje se něco? "zeptal jsem se opatrně. „Bohužel ano." bál jsem se co se dozvím, ale toto, to bych v životě nečekal. „Muž co vlastní tuto budovu mi řekl že jestli nezačnu více platit tak ji pronajme někomu jinému, nevím komu, bohužel s našemi penězi jsem to opravdu neutáhl, navíc ten muž co ji chce tak je hodně bohatý, nemohli jsme vůbec konkurovat." řekl smutně, vypadalo to jako by chtěl až brečet a popravdě, mně se chtělo taky. „Tak si najdeme jinou budovu kde budeme prodávat. " řekl jsem první věc co by mohla pomoct. „Věř mi Hane že jsem opravdu pečlivě hledal, obvolával ale nic, pokud bych opravdu něco našel pravděpodobně by to už ani nebylo v našem městě, dnes jsme tu naposled." řekl a ještě dodal že to tu máme vyklidit a že se omlouvá ale už to věděl dříve a neřekl nám to.

Byla to fuška, nanosili jsme všechny květiny do kamionu který je měl rozvést do ostatních květinářství. Za peníze které zbudou po těch květinách  se zaplatí kamion, ten drahý nájem a zbytek bude naše poslední výplata.

Rozvezení květin trvalo chvíli protože jich nebylo moc, a přesně podle toho taky vypadala výplata. Za ní jsem si koupil oběd a šel domů. Takže mám po výplatě.
Cestou jsem se coural, domů se mi moc nechtělo, nevěděl jsem co budu dělat, jak budu žít. Lidi se za mnou otáčeli kvůli mému převrácenému triku, každé ponožce jiné a pravděpodobně i kvůli tomu smradu z pusy, ano furt nemám vyčištěné zuby. Všechno mi to bylo jedno, ztratil jsem něco co jsem měl opravdu rád.

Stál jsem před dveřmi svého bytu a hledal klíče. „Asi jsem je nechal v práci. " chtěl jsem se otočit a jít zpět když v tom mi cvaklo. Já ty dveře nezavřel, já ty klíče nebral. UTEKL JSEM OD OTEVŘENÝCH DVEŘÍ VE KTERÝCH BYLI JEŠTĚ KLÍČE! Za dveřmi jsem uslyšel hlasy, už jsem chtěl utéct a zavolat policii že tam je vrahoun, jenže ty dveře se otevřeli rychleji než jsem čekal. Místo vrahouna zde stála mamka s taťkou a koukali na mě s příjemným úsměvem.

Trochu mě pokárali za to že jsem zbrklý ale to je vše. O té práci jsem jim nemohl říct, protože by neodjeli dokud bych nejel s nimi. Zdrželi se tři dny, ano ptali se proč nechodím do práce ale já jim řekl že mám volno kvůli nim. Dostal jsem od nich dárek, několik peněz a náhrdelník který podle nich má poznat mou pravou lásku či co. Nakonec když odjeli strávil jsem celý zbytek dne hledáním práce.

Volá Innie...

I: Ahoj Ji! Chtěl jsem se zase domluvit na kafi

J: Ahoj Ine

I: Děje se něco?

J: Hm

I: Co se děje? Víš že mi můžeš vše říct

J: Přišel jsem o práci, budovu kde jsem pracoval pronajmuli někomu jinému. Nevím co budu dělat, platba bytu se blíží Ine.. Já o něj nechci přijít!

*tu poslední větu jsem skoro zakřičel, proudy slz se mi valily po tvářích.

I: Hej, hej, Klídek Ji, no tak to bude dobré, víš.. Já vím že nemáš rád mojí práci, ale jak přišel ten šéf novej tak opravdu tu holčinu vyhodil.. Víš tu jak chtěla vytisknout to 3D kafe, mohl bych tě tam nějak dostat, měl si pravdu, má mě rád, dává mě jako příklad všem. Jen bys nosil kávu a nějaké papíry sem tam.

J: To je výborný nápad! Mezitím bych měl aspoň čas na to si najít nějakou jinou práci co mě bude bavit , děkuji moc moc moc máš to u mě Innie. Co bych bez tebe dělal

I: Nemáš zač zítra se domluvím se šéfem a když tak ti zavolám a ty se dostavíš, dobře?

J: Dobře, dobře, děkuji ještě jednou, jsi můj nejlepší kamarád. Už půjdu musím tady ještě poklidit co jsem přinesl z práce... Bývalé

I: Vše bude dobré, určitě, tak zatím pa

Hovor skončil