My Perfect? Life

Nový Začátek

„Proč nic neříkáš? Necítíš to stejně?“ Min se bál odpovědi.
„Minnie, já - "
„To je v pohodě, já to chápu."
„Ne Minnie, já -“
„Nechci tě do ničeho nutit.“
„SAKRA NECH MĚ TO DOŘÍCT!"
„Promiň."
„Jsem moc rád že si se svěřil. Moc si toho vážím. Nemusíš se vůbec bát že bych to někomu prozradil."
„Děkuji Hannie." v Minhově hlase bylo slyšet zklamání.
„Minnie?"
„Ano?"
„Také tě miluji."
I když byla tma, Han věděl jak moc se teď Min usmívá. Úplně se rozzářil.
„Tím pádem mám další otázku."
„No?"
„Staneš se prosím mým přítelem, mojí druhou polovičkou?"
„Ne Minnie."
„Cože? Proč?"
„Víš, je pravda že tě miluji, ale stále jsem s Ryujin, nech mě se s ní normálně rozejít, nechci to ukončit přes zprávy." řekl trochu smutně.
„Páni." Min byl překvapen.
„Copa?"
„I přes to vše, stále myslíš i na ostatní, nechceš aby se cítila špatně. Ty jsi ten nejúžasnější kluk kterého znám."
„Děkuji." usmál se Ji.
„Ale pak už budeš jen můj dobře?" zeptal se Minho
„Pak už budu jen tvůj." potvrdil Han.
„Pojď ke mě." řekl Min a ještě víc se přitulil, pořádně Hana objal.
„Co to máš na krku Hannie?"
„To je náhrdelník od rodičů, nosím ho všude s sebou, má najít tvou pravou lásku."
„Hmm, zajímavé, jak to funguje?"
„Je to takové srdíčko které má z boku díru, neboli zámek na který existuje jen jeden klíč na světě, je to prý hrozně složité, nemělo by to nic jiného otevřít. Taky to bylo pěkně drahé, hledal jsem to na internetu."
„Pěkné. Chceš něco ukázat?" optal se Min.
„Jo, klidně." odpověděl Han.
Minho rozsvítil lampu na nočním stolku a začal štrachat v šuplíku.
„Myslíš nějaký takový klíč?" vytáhl docela drobný klíček ve tvaru válce, na konci zakulacený se zoubky všude možně po stranách.
„Ty to máš taky?"
„Dostal jsem to před lety od své přítelkyně, jenže to nesedělo s jejím srdcem tak se kvůli tomu semnou rozešla."
„Ty jsi někoho už měl?"
„Jen asi 3 holky, pak jsem si uvědomil že to nikam nevede."
„Já jsem tvůj první přítel?"
„Ne."
„Oh, kolik jich bylo předemnou?"
„Žádný. Pokud já vím tak spolu ještě nejsme."
„Ah, no jo promiň Minnie."
Han se cítil trochu trapně.
„To nevadí, zkusíme otevřít tvé srdce?"
Min si vzal Hanův náhrdelník.
„Podle mě to neotevřeš, na světě je tolik lidí... není možný aby pasoval zrov-“
*cvak
„Ty jsi to otevřel!?"
Srdíčko se otevřelo v půli a vypadl lísteček.

(jen tak pro představu jsem udělala náčrt)

"Gratulujeme, našel/a jste vaši spřízněnou duši, vaši pravou lásku. Dobře se navzájem opatrujte."

„Wow" řekli oba najednou. Byli překvapení že zrovna jim to vyšlo. „Myslím že to nebude jen náhoda, spíš osud." řekl Han
„Souhlasím." dodal Min.
„Každopádně, měli by jsme jít spát. Je docela pozdě." staral se Minho.
„Jsem stejně dost unavený." Han se zase přitulil k Minhovi a tak společně usínali.

„Dnes, to byl můj první polibek." zašeptal Han trochu ospale.
„Já ti vzal tvůj první?" Minha to zarazilo.
„Jojo, i druhej a myslím že si jich vezmeš ještě daleko víc."
Han povídal se zavřenýma očima milým hlasem.
„Hannie, ani nevíš jak moc jsi roztomilý, teď bych nejraději vzal i ten třetí."
Han se otočil a stále se zavřenýma očima ho políbil. „Dobrou Minnie." zašeptal naposledy.
Min se jen usmíval. „Dobrou." ještě ho políbil do vlasů a pak už oba spadli do říše snů.

~ráno~

„Minho?" Han si protřel oči a začal se rozhlížet kolem sebe. Minho už tam ale nebyl.
„Asi vstal dříve." prohodil a rozhodl se vylézt z postele.
Hned co otevřel dveře, ucítil nádhernou vůni. Žaludek se pěkně ozýval při tom, jak krásně to vonělo. Sešel schody a vydal se do kuchyně. Na pánvičce se smažila palačinka.
„Máš už hlad? Doufám že ti nevadí palačinky." ozvalo se za Hanem. „Minnie! Palačinky k snídani mám nejradši." otočil se aby ho objal ale Min byl celý od mouky. Han se začal smát. „Haha, moc vtipné, mouka byla na nejvyšší poličce takže když jsem pro ni chtěl dosáhnout celou jsem ji na sebe vysypal, ani na umytí nebyl čas. Doufal jsem že to vše stihnu než se vzbudíš."
„Aw Minnie, to jsi nemusel. Moc ti děkuji." řekl Han a dal Minhovi pusu na nos. Pak si ale musel setřít mouku ze rtů.
„Já chtěl. Někdo jako ty si to zaslouží. Tak šup, běž si vyčistit zuby a převlíkni se, mezitím to tu dodělám a dáme si ty palačinky spolu."
„Víš, já bych i rád ale nemám tu věci."
„S tím jsem počítal, všechno jsem ti už koupil."
„Kdy jsi-?"
„Vstal jsem dříve." mrknul na něj Min a začal ho hnát do koupelny.

~time skip~

Oba už seděli u stolu a nandavali si z talíře. „Teď mi tak došlo, neměli by jsme se připravit do práce?" řekl Ji. „Já jsem šéf, nemusím tam. Ty jsi moje láska takže ti to prominu, jen do té doby dokud budeš semnou." usmíval se Min. Han se jen červenal. „Budu tvoje láska moc rád." řekl skoro neslyšně a ještě si pro jistotu nacpal do pusy palačinku, kdyby měl Min otázky.

„Chutná ti?"
Han zavrtěl hlavou v souhlas. Min se jen díval a smál se. Když Ji spolkl svou palačinku optal se: „Čemu se tak směješ?"
„Nemůžu ti to říct."
„Proč ne?"
„Byl bys naštvaný."
„Prosím řekni mi tooo."
„Hannie řekl jsi mi ať ti tak neříkám a já to respektuji, nechci aby jsi se kvůli mě cítil špatně."
„Tak počkej, máš na mysli veverku že?"
Min jen pokýval hlavou. „Hm."
„Proč ti to tak vadí? Osobně si myslím že to je roztomilé." nechápal Min.
„Víš, na základce, vlastně i střední, mě tak šikanovali, posmívali se mi. Házeli po mě oříšky. Byly to hrozně těžké časy, proto."
„To jsem nevěděl, moc se omlouvám."
„Nemůžeš za to. Jsi první člověk který to o mě ví. Krom Innieho, je můj jediný kamarád už od první třídy, ten o mě ví snad vše."
„I tak mě to mrzí, co kdyby jsme si to dnes vynahradili? Pojedeme někam na výlet a večer v pohodlném oblečení dáme maratón filmů. Co ty na to?
„To zní skvěle Minnie! Jen, já chtěl dnes říct Ryu že je konec.. nechci už mít stále pocit viny že jí vlastně podvádím."
„To vyřešíme." Min chytl Jiho za ruku a palcem jí hladil.