Povídání o všem možném aneb Netradiční rozhovory

Čtvrtý rozhovor s @DallasRose4

- Máme tu mojí kamarádku se zajímavými názory, DallasRose4 jejíž život čarodějky nebo názor na feminismus a ženská práva v minulosti vás rozhodně bude zajímat. Užijte si poměrně dlouhý rozhovor!

1. Představ si, že se ti jednou zdál sen o tom, jak jsi na jednom večírku políbila populárního kluka ze školy, a nakonec s ním pod vlivem alkoholu skončila i v posteli, kdes mu přiznala, že jsi do něho už od prváku zamilovaná. Jenže když se ráno probudíš, zjistíš, že to žádný sen nebyl. On to rozkecal, a všichni ve škole se ti teď posmívají. Jak bys v takovém případě reagovala?
Jelikož se odjakživa snažím na takové situace reagovat klidně, asi bych se snažila tvářit, jakože se nic nestalo. Nebo bych se tomu spolu s kamarádkami zasmála a společně bysme toho kluka pomlouvaly a říkali o něm, jak je necitlivý a nakonec by ho dost možná polovina školy neměla ráda, protože udělal něco tak hnusného.... Přesto bych se pořád cítila dost trapně.

2. Chápu, taková situace by asi nikdy nebyla příjemná - každopádně pozitivní přístup je dobrý. Řekla bys o sobě, že jsi tedy spíš optimista, nebo pesimista?
Rozhodně optimista. Vždy se snažím všechny uklidňovat, podporovat- čímž zároveň uklidňuji i sama sebe. Málokdy se stane, že bych řekla něco ve smyslu: Je to v háji.
Většinou přímo na opak. Říkám, jak všechni bude fajn a dobré, že to zvládneme, a že to nic není. Zároveň tomu věřím. Občas je to docela obtížné, když všichni kolem nadávají, pláčou a podobně. Ale beru to pozitivně, alespoň mám pocit, že se snažím pro dobrou věc. Možná je to i tím, že věřím v takovou sílu sugesce, takže když si budu říkat, že všechno dopadne dobře, prostě to tak dopadne.

3. A věříš i přímo na osud, nebo si naopak myslíš, že tvá budoucnost není pevně určena a máš jí ve vlastních rukách?
To je dost těžká otázka. Věřím na osud. Většinou. Mé názory jsou v takovém ohledu dost různorodé a často se mění, ale většinou na osud věřím. Přijde mi to v jistém ohledu takové magické. Představa, že nějaké nadpozemské síly řídí náš svět, že my jsme k něčemu předurčeni. Občas, když se něco stane, mám pocit, že se to tak stát prostě MĚLO. A to mi tak nějak nabízí, že i tato věc byla řízena osudem.
Zároveň to ale neberu tak, že i když se nebudu snažit, osud zařídí, aby se ze mě stala anglická královna. To ne. Jdu věcem naproti, snažím se, a když se mi nakonec podaří dosáhnout nějakého úspěchu, věřím, že to byl osud. Tak nějak, nedokážu to přesně vysvětlit.

4. Co kdybys osud určovala ty? Byla bys Bůh, seděla bys nahoře v mráčcích a dohlížela na svůj svět.
Moc by se mi to nelíbilo. Nikdo neví, jak přesně tenhle svět funguje, jestli opravdu existuje Bůh, jak vlastně dělá to všechno, nebo náš svět je založený jen čistě na přírodních vědách. Takže úplně si nedokážu představit, jak by to tam probíhalo.
Řekla bych, že by to bylo dost složité. Zaměřit se na sedm miliard lidí a každému z nich určit, jak bude vypadat jeho život. To bych dělala hodně dlouho. Navíc, připadalo by mi to nespravedlivé. Každý má jistě něco, co by chtěl v životě dělat... A tady se trochu přu sama se sebou. Protože je otázka, jestli OPRAVDU chceme něco MY, nebo jestli si jenom MYSLÍME, že to chceme, protože nám to tak Bůh předurčil...
Pro mě dost složitá a dlouhá úvahu. Ale nebudu lhát, ta moc by byla jistá krása. Například bych mohla vymítit teroristy. V podstatě všechno zlo, ale to už by jaksi zasahovalo do rovnováhy mezi dobrem a zlem, která by se podle mě neměla porušovat...

5. Pokud jsem to pochopila dobře, Bohem bys asi zase úplně být nechtěla. Co kdybys ale byla jeho pomocnicí, kterou by poslal do světa obyčejných lidí, aby mu podala zprávu. Co bys mu vyřídila, až by ses vrátila?
Taková pozice by mě rozhodně zajímala. Protože na Zemi mám spoustu názorů....
Rozhodně bych podotkla ty špatné věci. Jako, že se znečišťuje příroda, vodstva, lesy, i obyčejný vzduch.
Řekla bych, že spoustu lidí jsou chamtiví a dokáží dělat i zvěrstva pro několik peněz, na kterých dnešnímu světu tolik záleží.
Dokonce občas i před přáteli, rodinou a základy slušného chování, davájí přednost penězům a slávě.
Řekla bych, že určitě polovina lidí na světě je zkažená. Buď úplně malinko nebo až nezdravě moc.
Připomněla bych války, které napáchaly hrozné škody a přitom byly vyvolány ani ne tak důležitými věcmi.
A bývají nepřátelští
Ale na druhou stranu bych Bohovi vykládala o tom, jak se lidé milují. Často (a občas i bohužel) milují víc lidí najednou. Většinou svou rodinu, nějaké přátele, své lásky. Jsou schopni milovat spoustu věcí, i ty, které nejsou zase tak důležité.
Dokáží se radovat i z naprostých zbytečností, úspěchů a dalších věcí.
Řekla bych mu, jak jsou lidé cílevědomí a dokáží dělat ohromné věci. Jednak je vytvářet a také používat.
Zmínila bych krásy přírody, které naše matička země během sposty let vytvořila a jimiž se tak rádi kocháme. Jistě bysme se naší zemí mohli chlubit jiným planetám, ale v jistých ohledech se i stydět.