Povídání o všem možném aneb Netradiční rozhovory

Pátý rozhovor s @johypotterhead

- A dneska tady máme akordeonistku johypotterhead jejíž kouzelnické já nebo mluvící kocour vás jistě bude zajímat! Užijte si rozhovor a pokud o nějaký máte zájem vy, nebo byste chtěli vidět rozhovor s někým jiným, nebojte se napsat!

1. Už podle tvého uživatelského jména je jasné, že máš ráda svět Harryho Pottera - já také. Co bys dělala, kdybys zjistila, že všechno, o čem psala Rowlingová je pravda? Jak by ses to pravděpodobně dozvěděla - nějakou nehodou, v níž bys spatřila kouzla, nebo bys záhadně mohla projít zdí na nádraží King's Cross, či nějak úplně jinak? A hlavně, jaká by byla tvá reakce?
Kdybych zjistila že to je pravda? Asi bych se zbláznila. Byla bych strašně šťastná. Jelikož nemusím moc mudlovské předměty je jasné že bych hned jela do nějaké kouzelnické školy. Ale kvůli mému věku, ve kterém překračuji hranici přijetí do jakékoliv kouzelnické školy, bych se asi spíš učila doma. Jak bych to asi zjistila? Asi jednoduše. Ráda si jen tak kouzlím se svojí hůlkou ( kterou jsem si sama vyrobila) takže pokud bych byla kouzelník, asi bych něco vykouzlila. Mou reakcí by byl jekot a poté skákání do třímetrové výšky.

2. Jenže ty bys zjistila, že ačkoliv kouzelnický svět je skutečný, ty nejsi čarodějka, nýbrž obyčejný moták - potomek kouzlících lidí, ale bez většího nadání pro magii, jako třeba školník Filch.
Tak bych to asi já tomhle světě zabalila. Zkusila bych to v příštím životě, a nebo bych po smrti strašila ostatní kouzelníky!

3. Takže by ses ani nepokusila do světa kouzel zapadnout, jako zmíněný Filch, nebo Harryho sousedka, paní Figgová, která byla i přes své motáctví členkou Fénixova řádu?
Asi ne. Že svého života mám zkušenosti, že nezapadnu ani tam kam mám. Takže asi bych se necpala do řádu, nebo do Bradavic jako nějaká školnice.

4. Když už mluvíme o školnících a školnicích, co bys dělala, kdybys zjistila, že ten na vaší škole je po nocích sériový vrah?
Ani bych se nedivila. Ten náš na to dokonce i vypadá. Takže bych si asi vyměnila zámek u domu kdyby měl náhodou kopii a chovala se k němu jako k normálnímu školníkovi. Když mě bude chtít zabít, tak mě zabije tak či tak takže si nevyberu.

5. Jenže o vrahovi se mluví stále víc, jak jeho obětí přibývá, a policie vyzve všechny, kdo o něm mají nějaké informace, aby se o ně podělili.
Tak bych po vrahovi začala pátrat na vlastní pěst. Na gymplu jsem nějakej ten pátek a znám to tam líp jak policie. S mými kamarády bych pátrala po škole a pokusila bych policii přesvědčit k tom aby mi věří. S prostředky policie by to šlo lépe ale mám jisté pochyby zda by mé kreatuře s obrovskou fantazií věřili. S teorií o vrahovi který pomocí čipu ovládá školníka bych mě postavení u policie neupevnila.

6. Nemyslíš si ale, že by to bylo dost nebezpečné, jen tak na vlastní pěst pátrat po vrahovi - nebo spíš, ho dopadnout, jelikož už moc dobrě víš, kdo to je? Vždyť to musí být silnější a zkušenější muž než ty.
Nemyslím si. A od čeho by to bylo kdyby to nebylo nebezpečný? Miluji adrenalin, a taky bych ráda zažila podobný dobrodružství jako v Harry Potterovi!

7. Takže bys vážně chtěla sériového vraha dopadnout na vlastní pěst? Odvážné, ale možná trochu hloupé. Školník by si totiž všiml tvého podezření a v jednu temnou noc by se oknem dostal do tvého pokoje s nožem v ruce. Tys ale byla před chvílí na záchodě a ještě jsi neusnula, takže sis ho naštěstí všimla. Co bys udělala?
Mě by školník nevtrhl oknem, mám ho totiž moc vysoko a ani statný chlapík. Brzo by cestou k mému oknu spadl.

8. Řekněme, že měl třeba žebřík, a nějak se k tobě dostal. Co by udělala?
Jak jsi tvrdila, před chvílí jsem byla na záchodě a úplně jsem ještě nespala. Já se totiž vždy podívám u okna. A asi bych ho viděla jak si připravuje žebřík. Asi bych pak vylezla na parapet a setřásla ho. Nebo bych mu žebřík shodila. A nebo bych zavolala policii.

9. Policie vraha nakonec chytila, a on jim mimo jiné škodolibě pověděl, že si o jeho totožnosti moc dobře věděla, ale přesto ji nešla ohlásit. Nejen, že by na tebe byl naštvaný onen státní orgán, ale také rodiče - co kdyby se ti něco stalo? Jak by ses s takovou situací vypořádala?
Asi bych se to snažila rozumně vysvětlit. Šel oba by s největší pravděpodobností stali na straně policie , takže by mě doma čekal slušný problém. Asi bych měla pár zákazů, a víc by mě hlídali. Ale po pár měsících by je to asi přešlo.

10. Teď se ale přesuňme k něčemu úplně jinému - vláda se rozhodla, že znovu nastane vojna a od teď bude povinná pro všechny, dívky i chlapce. Ty jsi zrovna ve věku, aby na dva roky do armády nastoupila. Jak bys reagovala na takovou situaci?
Jak bych se zachovala? Asi bych na vojnu narukovala, a snažila se jí přežít. Jelikož nemám kluka, nebo přítele, asi by to tolik nevadilo. Chyběla by mi ale má rodina a přátelé. A můj kocour.

11. Máš kocoura? A co bys dělala, kdyby na tebe jednoho dne promluvil lidskou řečí?
Asi bych se s ním začala normálně bavit. Snažila bych se s ním skamarádit!

12. A jak by reagovali rodiče, kdyby to zjistili? Nechtěli by ho třeba poslat do laboratoře vědcům, aby zjistili, proč dokáže mluvit?
Moji rodiče by ho do laboratoře rozhodně neposlali! Můj nebo spíš nás kocour je miláček rodiny, takže by ho asi do laboratoře neposlali. Já bych třeba ani nedovolila.

13. Tvoji rodiče by kocoura do laboratoře neposlali, a doufám, že ty mě s rozhovorem nepošleš k čerti a alespoň trochu se ti líbil. Jaké byly otázky, vytkla bys mi něco, nebo naopak vyzdvihla? Máš někoho, koho bys mi doporučila na rozhovor?
Asi nic bych rozhovoru nevytkla, bylo vidět že nad otázkami přemýšlíš a dáváš je podle toho, o čem se bavíme. Strašně se mi líbila první otázka, při které jsi narazila na mě jméno. Rozhovor bych doporučila každému, kdo má rád nezvykle otázky a rád na ně nezvykle odpovídá!

- Dobrě, děkuji moci za rozhovor a budu se těšit někdy příště,
Annaeli2.