Povídání o všem možném aneb Netradiční rozhovory

Šestý rozhovor s @PavlinaBartakova

- Šestý rozhovor je, dámy a pánové, s milou PavlinaBartakova a jejími zajímavými odpovědmi. Užijte si rozhovor a pokud o nějaký taktéž stojíte, neváhejte se pod první kapitolu (či do soukromých zpráv) ozvat!

1. Co kdyby ses ráno probudila na cizí planetě a zjistila, že tě unesli mimozemšťani?
Hned na začátek hezky zostra, jak tak koukám na otázku.
Zcela upřímně je to velmi zapeklité, protože nikdo nedokáže přesně odhadnout své chování a prožívání na stresové situace, které nemá zažité. Ale jak se znám, tak bych zprvu byla velmi skeptická a dělala si z toho srandu, a až postupem času bych k tomu začala přistupovat nějak seriózně. Nejsem nijak silně věřící člověk, ale s nadpřirozenem mám zkušenosti a věřím, že někde něco je, takže by to pro mě bylo děsivé. Navíc si nedokážu představit, co by zrovna se mnou dělali na nějaké vesmírné stanici. I když možná bych se s nimi začala přátelit a stala bych se jejich pozemskou královnou. Musím uznat, že by to bylo zajímavé setkání.

2. Možná, že by ses opravdu stala jejich pozemskou královnou. Jenže takové postavení vyžaduje zodpovědnost a přináší spoustu starostí. Opravdu bys jim chtěla vládnout? Jaká myslíš, že bys byla vladařka?
Osobně se považuji za velmi spravedlivého, upřímného a milého člověka, ale nemyslím si, že jsem úplně vhodný člověk na to, abych někomu vládla. Nemám příliš v lásce nějaké nadřazování se nad ostatní a s mou povahou, která bere i důležité věci na velmi lehkou váhu, bych moc dlouho v sedle nevydržela a rychle by mě někdo sesadil.
Ale chtěla bych si to vyzkoušet. Chtěla bych lidem dát pocit rovnocennosti a upřímné starosti o ně, aby věděli, že být vládcem notně neznamená ztratit empatii a smysl pro lidskost. Takže jako vladařka bych se možná osvědčila, ale bohužel ne dlouhodobě.

3. I kdyby ti trůn nezůstal příliš dlouho, mimozemšťané by tě s tvým přístupem jistě měli rádi. Jenže tvůj způsob vlády by se možná nelíbil obyvatelům sousední planety. Ti si již dlouho chtěli „tvou" planetu podmanit. Snažila by ses jim spíš domluvit, vytáhla na ně s vojskem, nebo se zachovala úplně jinak?
Zrovna nedávno jsem si z nějakého seriálu zapamatovala jednu krásnou větu, která právě souvisí se vznikem války a celkově válčení: "War doesn't start with violence. It starts with misunderstandings and prejudice."
Myslím si, že to krásně vystihuje můj celkový pohled na války. Vždy za tím stojí špatná komunikace, nedorozumění a nepochopení se. Takže rozhodně bych se snažila o to, aby bylo vše vysvětleno a chápáno tak, jak má být. Ovšem pokud by nestačilo ani tohle, jediným způsobem, jak bych mohla ochránit to, za čím si stojím a lid, by bylo vytažení armády a bojování s druhou stranou. Přeci jen se můžeme bavit o lidských hodnotách, jak dlouho chceme, ale vše, co máme, jsme vždy získali z války, protože bojovat za to, co je správné, není jako bojovat za to, co je hloupé a nežádoucí.

4. Tohle asi bude poměrně těžká otázka, ale co je podle tebe tedy to správné, za co stojí bojovat - a co naopak to hloupé a nežádoucí?
Máš pravdu, že je to těžká otázka, ale pokusím se na ni co nejlépe odpovědět.
Za mě správné, za co stojí bojovat, je to, co pomůže lidem k dobrému žití. Pokud se někdo snaží někomu vzít jeho hodnoty, osobnost a názory přijde mi to jako dostačující důvod, proč začít bojovat. Ztratit materialistické věci není tak podstatné, jako ztratit sebe sama. Každý máme svá práva, vlastní myšlení a je třeba si to udržovat i přes fakt, že s námi ne vždy budou všichni souhlasit. Ale pokud by přišel někdo, kdo by mi říkal nakazoval, o čem mohu mluvit, jaké mám mít názory, co rozhodně nesmím dělat, jak se mám chovat, jak mám reagovat, jak se mám oblékat...To vše je definice mojí osobnosti a přeci si ji nenechám vzít někým, kdo si myslí, že je něco víc. Pak bych bojovala, měla bych k tomu opodstatnění.
To, co je hloupé a nežádoucí, jsou právě například ty materialistické věci. Druhá strana má něco, co já chci, tak si to půjdu vzít násilím, zabiji miliony nevinných lidí a nakonec zjistím, že ta věc ani nebyla nutná pro mé nebo něčí přežití. Války z rozmaru jsou pro mě nepochopitelné a nikdy se je asi ani nebudu snažit pochopit, protože tam, kde umírají lidé kvůli sobeckosti někoho jiného, nenajdu ani špetku soucitu.