Vlastní cestou

Cesta ven

          Porazili Gang Orca? Blbost! Je to jedenáctý nejlepší hrdina Japonska podle nového žebříčku! Určitě ještě bojuje...

          Musíme se sjednotit!

          Jenže Bakugovy exploze ustaly. Shoto neslyšel už ani Yoarashiho vítr a smích, vlastně neslyšel nic. Nic, kromě ohlušujícího tepotu vlastního srdce.

          „Poté co absolvujete tříměsíční speciální kurz a uspějete v individuálním testu, udělíme dočasné licence i vám."

          Individuální test nebo ne, teď se musíme sjednotit!

          Neměl se podle čeho orientovat. Znal jen přibližný směr, kterým slyšel spolužáka ze třídy naposledy.

          Mám jen jednu možnost.

          Vystřelil z nohy led a nechal se jím vynést až ke stropu. Zářivky byly rozvěšeny na stropní konstrukci. Bylo jasné, že to je jediné místo, odkud by mohl mít alespoň částečný rozhled.

          Neviděl dál než do sousedních chodeb. Měl ale štěstí. Ve vedlejším koridoru stál Yoarashi nad asi pěti poraženými záporáky, které skolil před tím oznámením. Zřejmě uvažoval nad něčím podobným, co provedl Shoto, protože se díval nahoru a díky tomu se jejich oči střetly na půli cesty.

          Shoto se přehoupl přes zeď mezi zářivkami a vytvořil ledovou skluzavku, díky čemuž se dostal až k Inasovi.

          „Víš, kde jsou ostatní?" zeptali se unisono.

          Shoto, který jako jediný měl výhled shora, zakroutil hlavou.

          Vyššího mládence to ale z míry nevyvedlo. Než však stačil něco říct s tím svým přihlouplým úsměvem na rtech, který už Todoroki tak dobře znal, v chodbě za ledovou skluzavkou se ozval výbuch. Ve zdi zela díra a z oblaku prachu se vynořil Bakugo. Ostrý pohled upřel jejich směrem, na tváři nepříčetný úsměv šelmy odhodlané učinit z lovce kořist.

          „Hej!" zavrčel. „Kde sou ti záporáci?!"

          „Víme tolik co ty," odvětil spolužákovi Todoroki se zdánlivým klidem. Ale teď už jsme tři!

          Na stěně za Yoarashiho zády se objevil jeden monstrózní žlutobílý kruh. Kohaku!

          „Inaso, uhni!" zakřičel Shoto a dotkl se zdi. Použil svou schopnost, aby za Yoarashiho zády vytvořil ochranný ledovec.

          Část původní stěny se roztavila. Paprsek ostrého světla narazil do ledovce, který sice narušil, ale díky tomu měla jeho uživatelka čas přestat, než někdo dojde k úhoně.

          „Camie!" zvolal Yoarashi. Jediným poryvem větru zničil zbytek ledu. Doslova jako tornádo se přihnal ke spolužačce, podpírané dívkou v zelené kombinéze s čepicí s jediným zeleným listem.

          „Á, tady jste...," usmála se blonďatá Utsumishi bezelstně.

          „Celou tu dobu jdeme za vámi," obeznámila je Kohaku Akame z Nozomu. Na tom se víceméně všichni shodli i bez toho, aby museli její slova verbálně potvrzovat. Bakugovy výbuchy v labyrintu působily jako maják, který bylo možné následovat. I když měli všichni svoji vlastní cestu, existovala možnost, že východ je jen jeden. A pokud ano, proč nejít za tím, kdo má jednu z největších šancí na úspěch a ještě vydává takový rámus?