je něco kolem sedmé večer a já už sedím doma na gauči a koukám na film. Mám uklizeno a uvařený taky je.
Slyším odemykání dveří takze už hned vím že je to Niko
"ahoj" pozdravím ho
"nazdar" řekne zase nepříjemně
"jídlo je už dávno hotový tak jestli chceš tak si ohřej v mikrovlnce"
"co si vařila?"
"těstovinovej salát"
"to nebudu jist. Jdu s klukama do hospody na jídlo" zabouchne za sebou dveře.
Chystám se jít spát tak se z obýváku přemístím do ložnice kde následně usnu. Probudí mě prasknutí hlavních dveří. Je mi jasný že je to Nikos kterej přišel z hospody opět nabumbanej alkoholu.
Proto jsem se zvedla z postele a šla do chodby. Stal v chodbě a čuměl na mě
"pojď spát" zachraptím skrz to že jsem se před chvílí vzbudila.
" ty mi nebudeš říkat co mám dělat, seš jenom děvka tak si na mě neotvírej hubu!" přešel ke mě
"pojď spát, zítra to vyřešíme"
"žádný zítra už nebude. Vypadni ty kurvo špinavá!" V ten moment mi jedna přistála. Chytla jsem se za tvář
"Niko...nech toho. Prosím" zašeptala jsem ale on to i tak slyšel.
Jediný co si pamatuju je to jak mi přistála další facka a potom už jenom tma. //////////////////////////////////////////////////
Probudila jsem se a porozhlédla se kolem sebe. Ležela jsem v chodbě. Na zemi. Nikde nikdo. Ani Niko. Jak hádám tak je zase někde v prdeli s klukama.
Vstala jsem s tím že mě extrémně bolela hlava a jediný co jsem si pamatovala byla včerejší hádka.
Mířila jsem si to do kuchyně pro prášek proti bolesti. A hned potom do koupelny kde jsem si šla udělat takovou tu ranní rutinu. Jenže když jsem se podívala do zrcadla tak jsem stuhla. Půlka mého obličeje pokrývala modřina. Ne..Není možný že by mě zmlátil tak moc...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
