My Reflection in the Mirror [Niall Horan, CZ]

2. Chapter: Curly and his father

"Hej! Kudrnáči!" zařvala jsem na něj, hladíc Zlatka po hlavičce.
Kudrnáč se na mě zamračeně otočil, ale když uviděl, koho to mám v náručí, tak se mu rty roztáhly do vřelého úsměvu. Zřejmě měl toho kocourka moc rád.
Přihnal se ke mně. "Ahoj, já jsem Eddie," usmál se na mě.

"Já jsem Jammie a tohle bude zřejmě tvůj kocourek…" řekla jsem a chtěla jsem toho bílého nezbedu předat Eddiemu do náruče, ale on se mi zahákl drápky do mého světle modrého trička. Mikinu jsem měla totiž přehozenou přes tašku s notebookem.

"Tak si ho ještě chvilku nechej. Stejně tady můžu bejt ještě tak půl hodiny," zasmál se a pohladil Zlatka po hlavičce.

"Ok, ale budeme tady muset chodit spolu," konstatovala jsem.

"Tobě to vadí? Můžeme si klidně někde sednout," navrhl hned a už mě vedl k lavečce, kolem které tolik nechodili lidé. Dívala jsem se jenom na jeho vlasy, jak mu ty šílené kudrlinky poskakují okolo hlavy. Bylo to roztomilé a musím se přiznat, že nic podobného jsem ještě na vlastní oči neviděla. Trošku mi ale připomínal Hazzu z tátovi skupiny. Ale co, spousta lidí si je navzájem podobná.

Sedli jsme si na lavečku a on se mě začal vyptávat: "Kdo vlastně jsi?" Zvědavě naklonil hlavu napravo.

"Jak už jsem řekla. Jmenuji se Jammie, Jammie Donnovanová a jsem obyčejná holka, co se zajímá o hudbu, která miluje Nando's a která se strašně ráda směje," usmála jsem se na něj. Úsměv mi oplatil, ale potom se na mě zaraženě zadíval.

"Připomínáš mi mého strejdu Nialla," vítězně se usmál a mě to v tu chvíli došlo. On je synem Harryho Stylese a Ellie Sparkové, takže je i jakýmsi synovcem mého táty, Louise, Zayna a Liama.

"Doufám, že je taky tak krásný jako já," rozesmála jsem se. Brala jsem to jako kompliment, protože jenom mamka mi říkala, že jsem na něj podobná. Nikdo jiný, až teď Eddie, který se smál se mnou.

"Ne, ty jsi rozhodně hezčí než on. Musím totiž brát v úvahu taky to, že mu je něco kolem čtyřiceti," složil mi kompliment.

"Tak to ti pěkně děkuji," usmála jsem se na něj a dál jsem hladila Zlatka po kožíšku. Dívala jsem se Eddiemu do očí, a tak jsem se poměrně lekla, když jsem pohladila něco jiného, než bílý kožíšek.
Podívala jsem se dolů a uviděla jsem, jak mám ruku položenou na Eddieho prstech. Bylo to příjemné, ale reflexy mě donutily ucuknout.

"Já… Já… Omlouvám se," zčervenala jsem a zadívala jsem se do země. Eddie mi strčil dva prsty pod bradu, tím mě donutil zvednout pohled od štěrku, kterým byl vysypaný celý chodník, a podívat se mu do očí. Měl je šedo - zelenomodré. Byl skoro přesnou kopií svého otce, když byl přesně v Eddieho letech. Eddie měl ale jiný, ještě roztomilejší úsměv a zelenější oči. Byl ale neskutečně okouzlující a, na rozdíl od jeho otce, byl i tochu nesmělý.

"Mě to nevadí," usmál se a pohladil mě po tváři. Kolemjdoucí si museli myslet, že jsme pár, protože to mezi námi až neskutečně jiskřilo.

Seděli jsme tam už asi dvě hodiny. Celou bodu jsme si povídali, ale Zoubek měl při jakémkoli náznaku mého pohybu zaháknuté drápky do mé bílé mikiny. Nechtěl se pustit, a jelikož jsme si s Eddiem povídali celkem dlouho, tak mi usnul v klíně, samozřejmě zaháknutý drápky. A kudrnáč ho ze mě nemohl dostat dolů.