My Reflection in the Mirror [Niall Horan, CZ]

4. Chapter: Composer?

"Je to její notebook?" zeptal se ten třetí hlas. Tahle jediná otázka mi řekla, že to je můj táta. Jeho hlas a irský přízvuk jsou nezaměnitelné.

"Jo, je to její a koukejte, co jsem našel v kabině," řekl Eddie a zřejmě vytáhl ten kousek papírku. Nemohl poznat moje písmo, ale jelikož jsem se podepsala jako J. tak si to určitě dal dohromady.

"Hm, to je asi pro tebe, Ede," uchechtl se Niall. Tak moc jsem ho chtěla poznat… Víte, proč mu utíkám? Asi ne. Slíbila jsem to mamce, když mi bylo deset. To jsem poprvé zaplula do mamčiny skříně, kde jsem potom našla krabici se starými fotkami a různými předměty s nápisem One Direction nebo 1D. Měla tam toho spousty a já jsem si to všechno prohlédla. Nakonec jsem to všechno schovala zpátky, aby na mě nepřišla. Nechala jsem si akorát fotku blonďatého roztomilého kluka, který měl stejně blond vlasy jako já nebo máma.

Jeho fotku jsem od té doby nosila všude s sebou v medailonku, který mi mamka dala ke třetím narozeninám. Mám tam její fotku a fotku Nialla Horana.

Ještě ten rok mi mamka všechno řekla, ale taky mi řekla, že on už ji nemiluje, že mě má rád, ale že maminku už ne. Byla jsem malá a nechápala jsem to. To se ale změnilo, když mi bylo dvanáct. Tak moc jsem chtěla tatínka, až jsem si vsugerovala, že je to ten roztomilý blonďáček. Bylo pro mě překvapení, když jsem se ve čtrnácti dozvěděla, že je to tak. Že na fotce, kterou jsem ukradla před několika lety, je opravdu můj otec.

Mamka mi znovu vypověděla celý jejich příběh a já jsem jí znovu slíbila, že mu to nikdy neřeknu. Mamka mu nechtěla kazit kariéru, nechtěla, aby kvůli nám měl nějaký skandál anebo aby ho kvůli nám fanynky přestali mít rády. Od té doby jsem je začala nenávidět, protože mi ukradli tátu.

"Půjdu to tam ještě zkontrolovat, jestli si něco nepřehlédl," ozval se najednou Harry a zamířil do kabiny.

"Copak ty mi nevěříš?" zeptal se zklamaně Eddie. Dobře ty. Snažil se mu hrát na city.

Harry z toho ale šikovně vybruslil: "Věřím ti, ale ona se ti líbí. Udělal bys toho pro ni hodně." Takže Eddiemu se líbím až tak moc? Pane Bože, děkuju.

Nezbývalo nic, co bych mohla udělat proto, aby mě nenašel. Začala jsem se modlit, jako kdyby na tom závisel můj život… A taky že závisí! Harry prošel celou místnost, ale nevšiml si mě a to jsem prosím byla v bílé mikině!

Oddechla jsem si, když se za ním zaklaply dveře. Chtěla jsem vědět, co se tam děje, a tak jsem si sedla do křesla, zmáčkla jsem jeden knoflík a hned jsem slyšela, o čem si ti tři povídají. Zrovna zkoumali moji tašku a Niall si prohlížel můj notebook.

"Koukejte!" zvolal najednou. Hrabal se mi v souborech. Začal číst: "Lost. Slova: Jammie Donnovanová; Hudba: Jammie Donnovanová," odmlčel se," že bychom tady měli skladatelku?" Otočil se na Eddieho. Ten jenom pokrčil rameny. Zase tolik toho o mně nevěděl.

"Dej mi ho. Domluvím se s ní a zanesu jí ho," ozval se Eddie s nataženou rukou.

"Ehm… Myslím… že si ho nechám u sebe," nesouhlasil Niall. Nemohl jsem připustit, aby zůstal u něj. Bez toho notebooku se neobejdu ani dvě hodiny! Musela jsem něco udělat a tak jsem vypnula mozek a jednala jsem instinktivně.

Vší rychlostí jsem vyrazila z kabiny. Rozrazila jsem dveře studia a ukázala jsem se těm třem v celé své kráse… No, momentálně jsem vypadala spíš jako zuřivý býk, ale budiž. Zastavila jsem se před tátou a naštvaně jsem ze sebe dostala: "Ani se na to neopovažuj sáhnout!"

On se na mě zamračeně podíval a pak mu svitlo. "Ty seš ta holka z Nando's!" Noťas se ke mně ale ani o kousek nepřiblížil. Začínala jsem nervačit, stejně jako když mi někdo sebere jídlo přímo z talíře.

"Naval ten notebook!" zařvala jsem na něj. Praskly mi nervy a já jsem totálně vybuchla. V tu chvíli mě nezajímalo, jestli stojím před Niallem Horanem zpěvákem skupiny One Direction nebo před Niallem Horanem mým otcem. Bylo to, jako kdybych stála před někým úplně cizím a tak jsem se nebála a ječela jsem na něj z plných plic.

"Srazili jsme se v Nando's?!" vypěnil Niall.

"Jo, srazili, ale teďka mi už naval ten notebook!" Zvláštně se na mě podíval a konečně mi podal mého miláška. Od Eddieho jsem zase blesku rychle vzala tašku a narvala jsem do ní ten noťas.

"Díky," usmála jsem se na Eddieho. Moc dobře věděl, za co mu děkuju.
Už jsem chtěla zase zmizet ze dveří a tentokrát už i z Niallova pohledu, když se mi do cesty postavil Harry. Dal mi ruce na ramena a otočil mě čelem k Niallovi.

"Pořádně si ji prohlédni. Nepřipomíná ti někoho?" zeptal se Nialla. A mě došlo, o co se snaží. Začala jsem krabatit obličej, jak nejvíc to šlo, jenom aby mě nepoznal.

"Přestaň s tím!" vyjel na mě Harry.

"Ale já nemůžu. Slíbila jsem, že mu to neřeknu!" protestovala jsem.

"Však mu to taky neřekneš. Pokud sebou nebudeš mlít, tak to pozná sám," objasnil mi Harold a já jsem souhlasila. Přestala jsem sebou mlít a uvolnila jsem svaly obličeje. Teď je jenom na něm, jestli mě pozná a jestli si to všechno dá dohromady.
Niall se dlouho tvářil nechápavě, pak ale nasadil poker face a zeptal se mě: "Kolik ti je?"

"Sedmnáct. Přesně dneska je mi sedmnáct," odpověděla jsem bezbarvě, cukla jsem s sebou, aby mě Harry pustil, protože jsem kolem viděla proběhnout Zoubka. Nechápala jsem, jak se sem dostal.

Nakonec jsem ho zahlídla, jak si lebedí na pohovce a tak jsem si k němu přisedla. Ten neřád mi hned vylezl na klín a začal se lísat.

"Někoho mi připomínáš…" ozval se Niall. "Jak se jmenují tvoji rodiče?"
Zvedla jsem pohled od Zoubkova bílého kožíšku a řekla jsem: "Moje mamka se jmenuje Selah Donnovanová a můj táta… Můj táta je můj táta. Nevím, jak se jmenuje, ale od té doby, co mamka otěhotněla, s námi nebyl." Sklopila jsem pohled ke kocourovi

"Selah… Sel je tvoje máma?" zeptal se překvapeně.

"Jo, proč? Ty…Vy ji znáte?" musela jsem hrát udivenou a musela jsem mu vykat, což mi rozhodně na jazyk nešlo.

"Tykej mi. Jsem Niall," podal mi ruku.

"Já jsem Jammie."

"Trochu zvláštní jméno pro holku, nemyslíš?" zeptal se Harry.

"To protože ho mám po otci. Jsem mu prý strašně podobná," objasnila jsem Harrymu, proč právě tohle jméno. Ale bylo mi jasné, že si to spojil hned, jak mě poprvé uviděl.

Niall najednou zbělel. "Ty jsi… Ty jsi…" koktal."Je to tvoje dcera, ty pako!" nevydržel to už Harry a zařval na tátu, který vypadal, jako kdyby právě snědl ponožku, čehož by byl samozřejmě schopný, kdyby měl hlad.

Eddie se tvářil vyděšeně. Asi nemohl uvěřit tomu, že právě on narazil na dceru Nialla Horana a přivedl ji k jejímu otci. Heh, ani se mu nedivím, že se tváří, tak jak se tváří. Moc se mi líbil, ale s tímhle pohledem byl ještě roztomilejší.

No, jak to říct? Dopadlo to celkem normálně. Teda normálně na měřítka One Direction. Takže, potom, co se Niall uklidnil, tak jsem mu začala vyprávět, jak to vlastně všechno bylo. Chtěl ode mě vědět, co se za ty roky stalo, jestli mám kluka anebo jak se vlastně má máma. Jestli s někým chodí anebo jestli je vdaná. Řekla jsem mu pravdu. Máma vdaná není a ani s nikým nechodí. Jediné, co mi na to přišlo dost zvláštní, bylo to, že se tátovi vždycky objevila taková zvláštní jiskra, když jsem se o ní zmínila, nebo když o ní mluvil on.

Padli jsme si skvěle do oka, ale kdo ví, jak se náš vztah otce a dcery bude vyvíjet..