My Reflection in the Mirror [Niall Horan, CZ]

8. Chapter: Wha happen' to u, Jay?

Probudila jsem se v měkkém. Okolo mě postávali strýčkové, tety a děti, snad celá rodina. Nejblíže ke mně ale byla máma, za ní pak byl táta, Darcy a Harry.
Dobré bylo to, že jsem nebyla v nemocnici, ale nejspíš v chlapeckém pokoji.
Párkrát jsem zamrkala, abych víc zaostřila a začala jsem se omlouvat, protože to, co jsem řekla, byla moc silná slova a já je nemyslela vážně. Byla jsem jenom naštvaná a plná pocitů bez možnosti ventilovat je.

"Moc se omlouvám. Opravdu mě to mrzí," zašeptala jsem zahanbeně a přitáhla jsem si pokrývku blíže k tělu.

"To nevadí. Zasloužili jsme si to," mávl nad tím rukou Louis a já jsem si oddechla.

"Už se cítíš líp, zlatíčko?" zeptala se zděšeně máma.

"Jo, jen nemůžu vystát to, že se s tátou navzájem milujete, ale i přesto spolu nejste. Nechápu to," řekla jsem narovinu, co jsem si myslela.

"Není to tak jednoduché, Jammie," povzdechla si máma a sklopila pohled k zemi.

"Vidíš v tom samé komplikace. Oba dva se milujete, tak proč si nedáte ještě jednu šanci?" zeptala jsem se naléhavě. Oni dva si nebyli možná souzeni, ale za celých těch sedmnáct let a něco ani jeden z nich neměl nějakou jinou lásku. Nebyli spolu, ale zůstali si věrní a to už něco znamená.

"Teď to nebudeme řešit, ano? Teď jde hlavně o tebe, Jay. Je ti už dobře?" zeptala se znovu a já si až teď všimla, že je vážně ještě trochu vystrašená. V jejích očích se blýskal strach, ale všimla jsem si i něčeho jiného. Jak mamka klečela u mé nízké postele a jak táta klečel za ní, tak měla mamka položenou ruku na okraji postele. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby její ruku nesvírala ta tátova. Přece jenom budou spolu, pomyslela jsem si a šibalsky jsem se usmála.

"Ano, už je mi mnohem lépe, neboj," řekla jsem a v tu chvíli se ozvalo mnohohlasné oddechnutí. Asi se o mě hodně báli.

"Copa se ti stalo, Jay?" zeptala se roztomile Darcy stojíc za mým tátou a držíc se Harryho za ruku. Zřejmě byla jeho zlatíčko.

"Byla jsem unavená, D. Nic zlého," usmála jsem se na ni a konečně jsem se vytáhla

do sedu. Chtěla jsem vstát, ale skočila mi do toho Harryho láska Fate.

"Neměla bys vstávat, aby se ti nezatočila hlava," upozornila mě věcně.

"Dobře. Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se konečně, na to, co jsem chtěla tak moc vědět.

"Asi dvě hodinky, ale jenom jsi omdlela z těžkého nervového vypětí, pravděpodobně. Nic, co by nespravilo pár dní v klidu," usmála se příjemně Fate. Byla moc milá a neskutečně sympatická. Strejda Harold si vybral opravdu dobře.

"Jak…" chtěla jsem se zeptat Fate

"To vím?" dokončila za mě. "Jsem doktorka na pohotovosti, ale teď mám menší dovolenou," vysvětlila mi. Nemusela jsem tedy do nemocnice, protože se o mě postarala profesionálka. Díky ti, Fate.

"Wow… A díky."

"Prozatím zůstaneš tady," ozvala se máma. "S Niallem jsme se domluvili, že cesta přes celý Londýn by ti asi moc neprospěla. Já skočím domů pro nějaké naše věci a hned se vrátím," dala mi pusu na čelo a odešla z pokoje.

"Bude spát v pokoji pro hosty," usmál se trochu smutně táta.

"Dobře. Děkuji, že si mě tady necháte. Mimochodem, čí je tohle pokoj?" zeptala jsem se, protože tenhle pokoj mi nebyl ani povědomý.

"Můj," ozval se nejistě Eddie a procpal se mezi strýčky dopředu k mé posteli, abych ho viděla. "Budeme tady spolu koukat na filmy, už je to domluvené. Bereš?" usmál se.

"Beru, ale počítej s tím, že mám stejně dobrý vkus jako můj milovaný otec," mrkla jsem na něj a Niall se usmál.

"Škoda," povzdechl si na oko Eddie a celé společenství nakvartýrované v Edově pokoji se dalo do smíchu. Trošku jsem nechápala, ale když mi pošeptal, že se chtěl koukat na Pomádu, tak jsem se dala do smíchu taky.

Koukala jsem s Eddiem na Dámu v černém, což je celkem starý horor, na to, že byl natočený někdy roku 2011 nebo tak nějak. Ale bylo to děsivý, ne že bych se bála, ale prostě měl grády.

Leželi jsme spolu na jeho široké posteli a dlabali jsme střídavě jogurtovou zmrzlinu a sýrový popcorn. Byli jsme přikrytí jenom jednou dekou, ale i tak jsme byli zachumlaní až po krk.

Koukala jsem se na obrazovku a ani jsem se moc nebála, spíš jsem se párkrát lekla a díky tomu jsem nakonec skončila u Eddieho v náruči.

Na obrazovce po nějaké chvíli běželi už jenom titulky, ale my jsme dál jen nehybně leželi a ani jeden z nás se neměl k tomu promluvit. Hřálo mě teplo jeho náruče a já tu krásnou chvilku nechtěla kazit.

Zvedla jsem zrak k jeho tváři. Koukla jsem se do jeho čarovných očí a přestala jsem vnímat okolí. Trošku jsem k němu naklonila hlavu. To stejné udělal i on a potom se letmo otřel svými rty o ty mé.

Chutnal sladce a já se ho najednou nemohla nabažit. To, co začalo jako jemný polibek, se zvrtlo ve vášnivé, ale láskyplné líbání. Zapletla jsem mu jednu ruku do vlasů a druhou jsem si ho přitáhla blíž za boky. On m jednou rukou hladil zátylek a druhou mi jezdil po páteři. Bylo to moc příjemné a celkově dokonalé.

Po chvíli jsme se od sebe ale odtrhli a s rukama pořád na stejných místech jsme se to snažili rozdýchat.

Když už jsem uklidnila svoje srdce, tak jsem zabrousila pohledem do jeho očí. Hned na to jsem zrudla a sklopila zrak k jeho hrudi. K jeho pěkně vypracované.
Eddie začal panikařit. Byl celý rudý, když se začal omlouvat a přitom to ani nebylo třeba.

"Já… Omlouvám se… Neměl jsem to udělat. Celé jsem to pokazil," říkal zničeně. Tak moc ho trápilo to, že bych s ním nechtěla nic mít, až jsem se rozesmála.

"Hlupáčku," zašeptala jsem v zápětí, naklonila jsem se k němu a znovu jsem zlíbala jeho pusu, ret po tru.

"Mám tě moc ráda, Edwarde," zašeptala jsem, když jsem se od něj odtrhla.

"Já tě mám taky moc rád, Jammie," usmál se teď už sebevědomě a taky šťastně a dal mi něžnou pusu na nos.