My Reflection in the Mirror [Niall Horan, CZ]

7. Chapter: I was because of...

Jak slíbil, tak přijel. Jeho BMW jsme se dostali do vily. Mamka mi to nejdřív nechtěla povolit, ale když jsem jí slíbila, že jí budu psát každou půlhodinu, tak mě nakonec přece jen pustila.

Cestou jsme se stavili v Nando's, a jelikož máme oba dva slevové kartičky, tak jsme toho nakoupili hodně a nestálo nás to ani moc. No, koupili jsme sedm grilovaných kuřat a k tomu nějaké ty americké brambory. Teď si asi řeknete, že toho je moc, ale když my s tátou sníme dohromady tři kuřata a ten zbytek se rozdá mezi kluky a děcka ve vývinu, tak je to tak akorát.

Dojeli jsme do vily a jen, co jsme otevřeli dveře, tak se na mě vrhla Darcy. Niall to schytal od Tommyho, který se vrhl po jídle.

"Copak, nedávají ti najíst?" zasmála jsem se, zatímco si Darcy hrála s mými vlasy.

"Dáfají, ale šem fe fýfinu, štejně jako štrejda Nfiall," žvatlal s pusou zakousnutou do jednoho grilovaného stehna. "Nafíc je to kufe doft dobrý."

"Říkal tady někdo něco o kuřeti," ozvalo se najednou ode dveří. Stál v nich Eddie.

"Ne," vyhrkl pohotově táta, vzal tašky a položil je na kuchyňský stůl. Tašku s našimi kuřaty schoval "nenápadně" za záda, chytil mě za ruku a táhl mě po schodech do patra. Tak tak jsem stihla položit Darcy na zem, aby se jí nic nestalo, a mile se usmát na Edu, který se při pohledu na mě anebo na jídlo roztomile culil. Byla jsem jako omámená.

Bavili jsme se o všem možném. A pak se mě zeptal, jak jsem na tom s klukama a já jsem zčervenala. O takových věcech jsem se nebavila ani s mamkou, ale je pravda, že ona se o to moc nezajímá.

"No, jestli to tak moc chceš vědět, tak jsem ještě nikdy neměla kluka. Nejsem nepolíbená, to ne. Svou první pusu jsem dostala v páté třídě na Valentýna od Matta Stanleyho. Byl to fešák, ale já jsem přestoupila na Gymnázium, takže to byla jenom taková jednorázová akce. Teďka půjdu do prváku na Hudební Akademii a tak uvidím, jestli je o mě zájem," rozesmála jsem se.

"A teď se ti nikdo nelíbí?" zeptal se, jako kdyby byl moje nejlepší kamarádka anebo starší sestra, což je dost divný, když je to můj táta.

"Ne, nelíbí," řekla jsem, ale uhnula jsem jeho upřenému pohledu. Hrůza, nedokážu čelit pohledu té jeho modré barvy očí a přitom se do ní dívám každé ráno v zrcadle. Lhala jsem mu. Jak už jsem si přiznala, tak jsem se zamilovala do Eddieho, který o mě ale určitě nemá zájem. Co si budeme nalhávat. Nikdy jsem nebyla zrovna nádherná, podle reakce kluků samozřejmě.

"Vášně se ti nikdo nelíbí?" zeptal se zvědavě. Protahoval slabiky, takže něco určitě věděl, něčeho si musel všimnout.

"Ne," odpověděla jsem jednoduše. Snažila jsem se udržet pevný pohled, ale nepovedlo se.

"A co třeba Eddie? Lamač dívčích srdcí to zrovna není, ale po Hazzovi toho zdědil hodně… Teda hlavně to dobré," snažil se mě nějak dokopat k tomu, abych přiznala barvu, ale to jsem neměla v úmyslu. Ještě bych mu to řekla a on by si mě dobíral. No, a kdyby to nevyšlo, tak mě litoval, což nemám zapotřebí.

"Ne, ani Eddie ne," řekla jsem pevně. Místností se rozhostilo nepříjemné ticho a tak jsem se zeptala: "Chceš vědět, proč máma tehdy odešla?"
Zvedl hlavu a bolestně na mě pohlédl. Nepokýval hlavou ani jinak mi nenaznačil, abych mu to řekla, a tak jsem to prostě vybalila.

"Bylo to proto, že jste jí řekli, že…" a v tu chvíli do pokoje vtrhl zbytek One Direction.

"Ahoj, neteřinko," zařvali všichni naráz a já jsem nemohla jinak, než se smát. Oni se smáli se mnou a začali dělat blbosti. Jenomže já jsem si všimla táty, jak sedí na kraji postele a kouká do blba.

"Strejdové! Uklidněte se!" křikla jsem. "Sednout a hned!" rozkázala jsem, vstala jsem z postele a postavila jsem se tak, aby na mě všichni viděli. "Víte, proč tehdy máma odešla?" zeptala jsem se opatrně a potichu. Strejdové najednou zvážněli, začali přemýšlet, ale nakonec všichni zavrtěli hlavami na znamení jednoduchého ne.

"Bylo to proto, že jste jí řekli, že je Niall na otce ještě mladý a že by to nešlo, protože by na nás neměl čas."

"Ale...," ozval se Loui.

"Přesně. Ale. Ale stejně jsi se, ty Harry, stal za deset měsíců potom otcem, že? Zvládal si to? Asi ano, ale můj táta by to nezvládl, co?!" zeptala jsem se podrážděně a sklopila jsem hlavu.

"Ale to byla jiná situace. S Fate jsme to neplánovali," odporoval mi.

"Stejně jako to máma neplánovala! Byla těhotná už ten večer, kdy odešla!" vybuchla jsem a z očí mi začali valit slzy. Zhroutila jsem se na podlahu, padla jsem na kolena, objala jsem sama sebe a přestala jsem vnímat. Prostě jsem nevydržela nápor emocí a stresu z toho, co se stalo včera. Začala jsem nekontrolovatelně mumlat: "Je to vaše vinna." "Bez vás bychom mohli být rodina." A tak dále a tak dále. Nevnímala jsem, co to mluvím, co vlastně dělám a najednou všechno zčernalo.