The Boxer {H.S}

Chapter 1

„Hej, couro, otevři dveře!"Slyším Erika, svého nejlepšího a jediného přítele, jak křičí před dveřmi. Zasténám, zvedám se z pohovky a otvírám dveře.

„Hej zmrde, mám sousedy" šeptám vztekle. Reaguje jen vyvalenýma očima, než vtrhne do mého bytu. Usmívá se a v ruce drží dva balíčky papíru.

„Pokud to nejsou lístky na Beyoncé, můžeš odejít."Možná je to můj nejlepší přítel, ale spánek je vždycky na prvním místě.

„Ne, nejsou. Ale hádej, co udělal můj šéf?"Erik úplně září vzrušením. Vypadá jako malé dítě na Vánoce.

„Andy?"Vrátím se ke gauči a přitáhnu si pokrývku k hrudi, abych našla teplo.

„Ano. Ok, tak mi koupil lístky na dnešní boxerský zápas. A ty půjdeš se mnou. Opijeme se, zařveme a pustíme se do rvačky," blábolí, aby mě rozesmál a zavrtěl hlavou.

„Já nikam nejdu. A s nikým nebojujete, pane."Přejde ke mně a plácne sebou na gauč vedle mě.

„Ale prosím. Opravdu chci, abys šla. Na moje narozeniny?"Našpulí rty a jednou nohou se přehoupne přes obě moje, když mě objímá. Zasténám a nakláním se co nejdál od něj.

„Když řeknu ano, tak ode mě kurva vypadneš," usmívá se a pokyvuje hlavou.

„Dobře, půjdu ti na narozeniny. Ale víš, co to znamená. Budeš muset vysvětlit všechno, co se děje."Ruka se mu omotá kolem krku a rozcuchám mu vlasy.

„Ok, budu tady v pět, buď připravená,"vstává z mého gauče a vychází z mých dveří. Co si mám kurva vzít na boxerský zápas?

-

Mé tělo prostě zakrývají tmavě modré úzké džíny, černé boty na podpatku a červený flanel. Až dokončím kadeření svých dlouhých hnědých vlasů a nanesu si nějaký přirozený make-up. Nikdy jsem nenosila moc make-upu, který mi moc nesluší.

„Jdeme" Eric vtrhne do mého pokoje a já začnu křičet.

„Do prdele, Eriku, nedělej to!"Křičím, když ho začnu mlátit, aby se smál.

„Nebuď tak zatraceně nervózní."Hravě se na mě zamračí. Dobrodružně se vydáváme k jeho autu. Většina lidí, kteří viděli, jak se s Erikem stýkáme, by si myslela, že spolu chodíme, ale Eric a já bychom spolu nikdy nemohli chodit. Byli jsme přátelé už předtím, než si kdokoli z nás vzpomněl. Vždycky jsme byli nerozluční. Lidé ve škole vždycky říkali, že bychom spolu měli začít chodit, ale naše přátelství je pro nás důležitější. Taky jsem si neuměla představit, že bych toho zmrda políbila. Má rád toho otravnýho bráchu, kterýho nikdo nemá rád, jen tak trčí.

Zastavili jsme u cihlové budovy, pokud předpokládám, že jde o box. Eric a já oba vystoupíme z auta a půjdeme k překvapivě krátké lince, abychom se dostali dovnitř.

„Kde jsou všichni?"Rozhlížím se a vidím jen pár lidí.

„Jsme tu brzy," pokrčí rameny a podává muži u dveří naše lístky, aby je mohl roztrhat.

„Zasraná přední řada" Usmívá se, když sedíme. Poznám, že je nadšený, a měla bych si to užít, protože tohle je jediná chvíle, kdy to udělám.

„Vyfoť se se mnou" Erik drží telefon před námi. Z obrazovky poznám, že je na snapchatu. Nakláněl se k němu blíž a usmíval se, když fotil.

„Vypadáme sexy jako svině" uchechtne se, než mi ukáže fotku.

„Zatraceně" Můj úsměv pohltí mou tvář, když se trochu zakloním a zavřu oči.